w h a t e v e r

1

,,Co tam tak dlouho děláš?! Taky se musím nachystat!'' slyším hned po ránu křičet Hyolin za dveřmi od koupelny. ,,Ještě pět minut.'' odsekla jsem a rychle si aspoň dala řasenku. 

Chodím na střední školu Empire v Busanu. Je to prestižní škola, na kterou je těžké se dostat. Mně to domluvil pan Jung, protože se chtěl všem sousedům pochlubit, jak je výborný rodič. Magor. Každopádně na škole Empire je zakázané nosit výrazný make-up a pokud-li někdo nemá školní uniformu, tak problém a může dostat důtku ředitele. Byla jsem zvyklá se malovat výrazněji, ale jakmile mi pan Jung ''ukázal'' přísnost pravidel, tak jsem musela okamžitě přestat.

,,Anyuri, tak už jí tam pusť!'' křikl pan Jung. Protočila jsem očima a rychle opustila koupelnu. U dveří mi nezapomněla Hyolin ještě věnovat vítězný pohled. Jak já jí nenávidím. 

,,Najez se a utíkej do školy. Autobus ti jede za půl hodiny.'' řekla mile paní Jung a podala mi rýži se zeleninou. Jen jsem se usmála a kývla. Seděli jsme mlčky u stolu a snídali.. Taková atmosféra už je tady týden - jinak řečeno od doby, kdy jsem vrazila facku mojí nevlastní sestře za neustále kecy. Samozřejmě jsem pak dostala od jejího otce mnohem větší dávku. 

Rychle jsem dosnídala, sbalila si věci a utíkala na autobus. Byla jsem konečně ráda, že už tam nejsem. 

,,Anyy!'' zavolala na mě v autobuse Rachel. Rachel je moje kamarádka už od doby, co jsem se tady přistěhovala. 

,,Ahoj.'' usmála jsem se a sedla si vedle ní. Mám Rachel velmi ráda, protože není, jako ostatní korejské dívky. Nevadí jí, když se ušpiní, nejslušnější taky není a prostě si hodně rozumíme.

,,Máš ten referát do zeměpisu?'' přerušila oční kontakt s mobilem a na chvíli ho věnovala mně. 

V tu chvíli to bylo všechno v háji. Příští přestávku už jsme měly vystupovat a já si nechala referát v pokoji na stole.. To bude průšvih. 

,,Podle tvého pohledu ho asi nemáš..'' zasmála se a schovala mobil.

Opřela jsem hlavu o sedadlo a přemýšlela, co bude tentokrát. 

Dojely jsme do školy a přežívaly až do hodiny zeměpisu, kde teprve začalo peklo. Jako tělo bez duše jsem seděla v lavici a poslouchala blbé poznámky spolusedícího Travise. Travis je jediný evropan ze školy, jako já. Akorát on je víc vychytralý. 

,,Kimová, nemám tady váš referát.'' věnovala mi pohled učitelka.

,,Zapomněla jsem ho doma na stole, slibuji, že vám ho zítra přinesu.'' omluvila jsem se a doufala, že mi promine. Jak naivní.

,,Tohle byl poslední den, kdy se měly referáty přinést. Není moje chyba, že vždycky domácí úkol přineseš poslední den. Máš pětku.'' zavrčela a začala to zapisovat do známek.

,,Vážně vám to zítra přinesu! Prosím!'' prosila jsem, ale stejně to bylo k ničemu.

Po škole jsem hned nastoupila do autobusu, nasadila si sluchátka a přemýšlela, co se asi stane a jak. Nikdy mi učení nešlo a pan Jung to moc dobře ví. 

,,L-Leo?'' opatrně jsem přišla k paní Jung, která vypisovala pracovní papíry. ,,Copak je zlatíčko?'' věnovala mi pohled. ,,Ráno jsem si nechala v pokoji důležitý referát... no a-'' ani jsem nedořekla větu a hned mě přerušilo bouchnutí dveří. Skvěle, pan Jung je doma. 

,,Vyřešíme to potom.'' řekla potišeji a poslala mě do pokoje. Pozdravila jsem ho a rychle zalezla do pokoje. Vytáhla jsem si učení a začala si plnit domácí úkoly, aby se můj trest aspoň nějak zmenšil. Stále naivní.

Po hodině do pokoje vtrhl naštvaný pan Jung, který mě vraždil pohledem. 

,,Takže jsi dostala pětku?! Zase?!'' vykřikl. Do hajzlu.

,,Už se to nestane. Slibuji, pane Jung.'' cukla jsem sebou, protože z něho mám vážně respekt. 

,,To jsi říkala i před týdnem! A říkej mi už konečně 'otče'!'' naštvaně plival po pokoji a já se bála, že mi brzo jedna přiletí.

,,Nemohu, pane. Můj otec je neznámo kde.'' mluvila jsem tak, jak mě vychoval.

A už to bylo. Přistoupil a silně mi vrazil facku, že jsem spadla ze židle. ,,Odteď mi říkej 'otče', jinak budeš dostávat facku i za každé jiné oslovení!'' vykřikl výhružně a odešel s třísknutím dveří.

Ležela jsem na zemi a zabíjela se. Proč jsem se zase nechala a neochránila se? Jsem prostě neschopná.