Klíč v zámku se pomalu otáčí,
v klíčové dírce zaclání poslední světlo.
Dveře se vzápětí široce rozletí,
před člověkem rozprostírá se peklo.
Všude jen voda,
voda a puch.
Ve vaně leží tělo,
už navždy jej opustil duch.
Bylo to snad z lásky,
či snad holé šílenství?
Tělo mlčí jako hrob,
o svém životním neštěstí.
Duše jeho již našla klid,
již na svou novou cestu se stihla dát.
Nebylo jí dáno žít v tomto světě,
žít s tím či snad tak jak by rád.
Vytekla do vany voda,
pak už jen stačila jiskra.
Naděje pro život zmizela,
smrt byla už jistá.
أنت تقرأ
poesie existencionalismu
شِعرSbírka básní s tématikou existence a její prchavosti s užitím depresivních prvků. Doufám, že se nenajdete v žádné z nich, ale za to budete prožívat každý řádek. Básně jsou amatérské, tak buďte prosím shovívaví a rád si vyslechnu každý názor na mou t...
