" Anno ?" šeptla pro sebe, ale já ji slyšela.
Klid Anno, dýchej. Tohle se ti jenom zdá, jenom se ti to zdá. Ne, tohle není sen, bohužel. Dobře, dělej jakoby nic, nic se nestalo. Ale ano, stalo. Ona tu nemá co dělat, prostě nemá.
" Megan ? Co ty tu děláš ?" optala jsem se už klidně, ikdyž uvnitř to ve mně vřelo. Ona na mě jen nevinně mrkala a dělala, jako by nic.
" Anno, konečně si tu." vykouknul za ní Mark s tím svým poloúsměvem, kterým okouzlil nejednu ženu. Vlídně se na něho též usměju a lehce naznačím, že jsem nervózní z celé téhle situace. On mi neznačí ať jdu za ním. Protáhnu se okolo té osoby a kráčím chodbou domu, který dříve byl i mým domovem. To byly časy, kdy si každý užíval života a kašlal na to,co říkají ostatní, prostě doba, kdy jsem žila opravdový život.
Mark mě dovede do pokoje,který zřejmě slouží jako pracovna. Ladně se usadím do koženého křesla před stolem a vyčkávám, co z něho vypadne. Sám si sedá naproti mě, promne si spánky a koukne na mě.
" Rád tě vidím, jak dlouho jsme se neviděly ?" zeptá se a mile se usměje. Mám ho ráda, ale minulost je minulost, nechci to protahovat.
" Asi dva roky, hele, o čem si chtěl se mnou mluvit ?" křiknu lehce chladně a vzpápětí se omuvně usměju. Nechci tady být, prostě nechci.
" Možná ti to přijde divné, ale ozval se Horan ze Skeletons." šeptne, jelikož ví, co tu způsobí, je si toho až moc dobře vědom.
" Dobře,přijde mi to divné, ale co to má společného se mnou?" už začínám být nervózní, jelikož tahle konverzace nevede jinak než k tomu,co se stalo tenkrát.
" Proč, proč ? Vzpamatuj se Anno, proč by s nama chtěli asi mluvit ? Dva roky s náma nekomunikovali nic a nejednou, přesně na výročí té události se ozvou a chtějí s náma obchodovat, to nebude tak, jak si myslíš, oni něco chtějí a já myslím, že víš přesně co chtějí."obhájil se.
Kolečka v mé hlavě začli pracovat a mě to docházelo. Nebyla to náhoda.
" Mě." šeptnu. Chtějí pomstu, ale proč čekat dva roky, proč tak dlouho ? Mohli mě zabít hned, ale neudělali to.
" Tak moment, říkáš Horan a nevíš tak náhodou jméno ?" něco mi to příjmení říká,ale nejsem si jistá odkud ho znám.
" No, myslím, že Niall Horan." doprdele, Niall Horan, ten Niall co chodí s Vik. Ne, to je jen náhoda,určitě je to jen náhoda.
Beze slova se zvednu a odcházím. Ve dveřích ještě stojí Megan, které je stéle udivena vším, co se teď stalo. No, není sama.
" Uvidíme se v práci." uchechtnu se a jdu odsud co nejdál. Chci jít domů.
***
O pár hodin později
Naštvaně hazím mobil, rozhazuji rukama a snažím se uklidnit,i když lehce se to řekne, ale hůř udělá.
Snažila jsem se zjistit něco Niallu Horanovi, ale prostě nic, jakoby nikdy neexistoval. Tohle mě rozhodně neuklidňuje, znamená to totiž, že je víc nebezpečný, než jsem si myslela. Teď je otázkou, co všechno z Marka dostane.
Pohled neznámé osoby
Niall si sednul a znuděně sledoval Marka jak přechází sem a tam. Už tu tvrdnul hodinu, ale žádné informace o bývalé šéfce tohohle gangu nezjistil. Taktika hodného nefungovala a tak přemýšlel, že použije tu druhou, tu,kterou používá vždy, když nedostane to, co chce.
" Takže Marku, odpovíš mi ?" ptá se ještě jakž takž klidně. Mark zakroutí hlavou, nelíbí se mu to. Tahle spolupráce je nebezpečná a přece nevidá na pospas jemu osobu, kterou kdysi tak vroucně miloval. Sice už je to dávno pryč, ale on má pocit jako by to bylo včera.
Flashback
Anna si oblékla šaty a usadila se na židličku k toaletnímu stolku. Ruce položí na stehna,prudce se nadechne a koukne do zrcadla, kde se odráží její tvář a taky tvář muže, jenž ji bezmezně miloval. Věděl, že ona tu lásku opětovat nikdy nebude, ale mu to nevadí.
Přešel k ní a dal jí ruce na ramena. Ona mu dala jeden motýlí polibek na hřbet ruky. Celý se zachvěl pod náporem tohoto drobného doteku.
" Všechno bude vpořádku, zapomeň na to. Nesmíš se pořád obviňovat, kdyby si to udělal, nebyly by jsme tu teď." neustále ji musel uklidňovat jalikož Anna od té osudné noci, kdy zprovodila Zayna ze světa, byla nesvá.
A to byl vlastně začátek konce jejich vztahu. Mark litoval toho, že ji nechal odejít, ale kdyby ji nenechal bylo by to horší.
End of flashbach
" Hele, nevím, co přesně po mě chceš, ale ani náhodou bych nezradil ji. Už si to konečně zapamatuj. Jetli nic jiného nepotřebuješ tak laskavě zvedni ten línej zadek a vypadni odsud." křikne Mark pohoršeně a nezaobírá se věcí, že osoba, na kterou právě kříčí má v bundě zbraň. Kdyby totiž byl obezřetnější,sám by si na schůzku vzal zbraň. Člověk by řekl, že mafián, který v tomhle chodí pěkných pár let, neudělá tak zasádní chybu.
Niall nečekal ani minutu. Měl plné zuby tohohle chlapa, ano,chápal, že nechce zradit vlastního člověka, ale mu to bylo někde, kašlal na to.
Stoupnul si a vytáhl svou oblíbenou pistol, které na onen svět poslala nejednoho zmrda. Natáhl ruku a zamířil na Markovu hlavu. Ten sebou trhl a nevědel, co si počne.
Minututa mihla další a oni tam stále stály, neschopni slovo. Náhle se ozval vystřel, ale ne z Niallovi zbraně.
Bezvládné tělo padne na zem a své oči upře na dívku, která celou dobu stála ve stínu.
Konečně je to o něco delší, mohlo tobýt víc, ale to bych to zas pokazila. Už teď se mi to nelíbí, ale co už.
Na boku máte představitela Marka. :) :3
Názor potěší :3 a nebojte se si psát o věnování a nebo klidně řekněte co se vám nelíbí, však to znáte :)
Jo a chtěla bych poděkovat za nominaci ve Watty Awards, moc si toho cením a i když nevyhraju,znamená to pro mě hodně, opravdu, vy jste prostělásky moje :3 ♥
To je asi vše, myslím. Stejně jsem zas něco zapoměla, ale čert to vem :D
Soo, hope you like it and Love You ♥
