Wolfstar - I love you Sirius

12. Nestydím se za tebe

Remus
Leželi jsem oba ve své posteli a já si četl. Když v tom jsem ucítil jak se moje postel prohla pod cizí váhou. Zvedl jsem hlavu od knížky a podíval se Siriusovi do očí, v ten moment si mě přitáhl do náručí, div že mě neuškrtil a vtiskl mi pusu do vlasů. Byl jsem v tu chvíli tak neskutečně šťastný a nechtěl jsem aby tohle někdy přestalo. "Siri" oslovil jsem ho "hm" zamumlal na znamení, že poslouchá. "Já jen že děkuju, děkuju za to, že jsi se to se mnou rozhodl zkusit, za to, že jsi mě nezavrhnul, za to, že jsi tady teď se mnou a děláš mě šťastnějším než jsem kdy byl" dokončil jsem svůj monolog a víc se zavrtal do Siriusové náruče "za tohle nemusíš děkovat Remi, mám tě strašně moc rád a udělal bych cokoliv proto, aby jsem tě viděl šťastnýho a usměvavýho" odpověděl mi na to Sirius a odtáhl si mě od sebe na délku paží, aby mi viděl do očí. Naklonil se ke mě a spojil naše rty v jedny pak se ode mě odtáhl snad ani ne na centimetr a zašeptal oproti mým rtům "jednou ti ty dvě kouzelný slovíčka řeknu slibuju" usmál se a dal mi pusu na nos "na to si rád počkám" odvětil jsem s úsměvem a znovu Tichošlápka objal.
Sirius
Všechno jednou končí a pro nás teď momentálně končí naše tří hodinové válení se. I když já bych se takhle válel klidně celej týden, Remus na to má očividně jinej názor a striktně trvá na tom, že na čtvrtou hodinu už prostě jít musíme, což se mi absolutně nechce protože máme lektvary.  I tak, se ale na Remusův příkaz zvednu z postele, chytnu Rema za ruku a tahnu ho dolů do společenky, a skrz obraz, ven z nebelvírské věže.
"Co to děláš?" ptá se mě Remus a pohledem skenuje naše spojené ruce "co by jsem dělal, držím svého přítele za ruku" usměju se na něj a stisk ruky ještě zesílím. "Nevadí ti že to budou všichni vědět?" zeptá se mě udiveně Remus. "Po pravdě ani ne, ale je to na tobě, pokud se držet nechceš nemusíme." Odpovím mu, stále držíc jeho dlaň v té své. "Vždyť ještě ani pořádně nevíš co ke mě cítíš" řekne Remus poněkud sklesle. Otočím si ho čelem k sobě, tak aby jsem mu viděl do očí a řeknu "to je sice pravda, ale to neznamená že se za tebe stydím, ale samozřejmě pochopím když to nebudeš chtít tak brzo rozhlašovat a ukazovat po celé škole" usměju se, nakloním se k Removi a lípnu mu pořádnou pusu. "Nechci tím říct že se za tebe stydím, ale asi ještě nejsem připravenej to všem říct" řekl Remus a koukal u toho do země. "Samozřejmě Remi, je to jenom na tobě, řekneme to až budeš připravenej, ať už to bude kdykoliv" odpověděl jsem mu a pustil jeho ruku, Remus se jenom pousmál a my pokračovali v cestě do učebny lektvarů.
Na lektvarech jsme se dozvěděli že do příští hodiny máme vypracovat esej ve dvojcích na téma protijedy. Samozřejmě, že jsem trval na tom, že tu esej udělám s Remem, protože kdo jinej by udělal celou esej za mě a ještě na nejlepší známku. Ne že by jsem chtěl Rema nějak využívat, ale já jsem prostě líný prase a ještě mi lektvary absolutně nejdou, navíc Remus je zlatíčko a vždycky nám rád pomůže, nebýt něj neprojdu snad ani do třetího ročníku.
Po lektvarech nastaly dějiny, předmět kterej je úplně o ničem, ale alespoň se tam můžu vyspat. Zase jsem si sedl s Remusem do lavice a okamžitě si položil hlavu na lavici a chystal se spát. "Siriusi okamžitě přestaň spát a vnímej laskavě" sykl na mě Remus asi 10 minut po začátku hodiny. "Mmmm" zabručel jsem a hlavu otočil na druhou stranu. "Siriusi" sykl na mě znovu Remus, už trošku podražděněji a drkl do mě loktem. "Notak Reme, vždyť tomu 500ti letýmu duchovy je to stejně jedno, ani neví co dělá" odvětil jsem a chystal se znovu spát. "Nebudeš spát v hodině a jestli jo tak tu esej do lektvarů budeš dělat sám" řekl Remus s triumfálním úšklebkem. "Jsi příšernej víš to" nadhodil jsem rádoby uraženej pohled. "Jo úplně nejvíc, ale teď se laskavě soustřeď na hodinu, to jak jsem příšernej můžeme řešit později" odpověděl mi jenom a vrátil se ke svým zápiskům. Jenom jsem protočil očima, a zrak upřel na poloprůhlednýho profesora před tabulí.
Pak už naštěstí následoval oběd a po něm už jenom dvouhodinovka bylinkářství. Profesorka Prýtová nám na začátku hodiny oznámila, že potřebuje pomoc přesadit Mandragory, protože je druháci nezvládli všechny a prej to musí někdo dodělat, takže jsme celou hodinu jako idioti s klapkama na uších přesazovali uječený kytky.
Na pokoje jsme se všichni vrátili naprosto unavení, hladoví a hlavně špinavý. Vběhl jsem do pokoj jako první a hned si zabral kokoupelnu.
Když jsem pak vyšel uviděl jsme Jamese a Remuse jak naprosto znaveně oba leží špinavý na postelích a začal se smát. "Co je tady k smíchu Tichošlápku" zavrčel James "vy" zasmál jsem se "vypadáte jako kdyby jste měli za chvíli umřít" nepřestával jsem se smát, "jdi do háje Siriusi" zabručel Remus, kterej kolem mě prošel do koupelny.
Remus
Došel jsem do koupelny, shodil ze sebe všechno oblečení a stoupl si pod teplou sprchu. Okamžitě jsem cítil jak se mi uvolnily všechny svaly v těle. Do hlavy se mi vloudily myšlenky o Siriusovi. Vůbec jsem nevěděl jak si to všechno vyložit, na jednu stranu jsem byl neskutečně šťastnej že se Sirius rozhodl dát mi šanci, na druhou jsem to ale naprosto nechápal. Jak někdo jako Sirius, jeden z nejhezčích lidí ne jenom z Nebelvíru, ale z celé školy, může chodit právě se mnou. Navíc jsem si vždycky myslel, že je Sirius na holky, přece jenom s kolika holkama ze školy už spal. Myšlenky mi proudily hlavou jedna za druhou a já si začínal pomalu myslet, že tohle celý je jenom nějakej hodně špatnej Siriusův vtip. A i když mě jedna část mě přemlouvala že tohle by mi Sirius neudělal, já si to začínal pomalu, ale jistě myslet.