Jmenuji se Park Jimin a je mi 15 let. Nikdy jsem nebyl moc oblíbený a neměl moc kamarádů, mě totiž vždycky stačili ti dva pravý Jungkook a Hoseok.
Už jako malý jsem blouznil po internetu a četl si různé stránky o drogách. Vždycky mě to zajímalo. Říkal jsem si jaký to asi je zažít halucinace. Chtěl jsem to zkusit a to moc, ale jen zkusit. Nechtěl jsem dopadnout jako nějaký feťák na ulici, který je sám a nikdo ho nemá rád, chtěl jsem to jen zkusit. Jednou a dost.
Byl pátek a my jsme jako vždy seděli na místě, kam chodíváme vždy. Je to takový plácek s malým, ale za to krásným, výhledem na město. Zrovna jsme řešili jak oslavíme moje 16. narozeniny. Nic extra jsme nevymysleli, jen si proste zajdeme do clubu jako každý pátek. Ano je nám teprve 15, ale naše rodiče o nás nikdy nejevili zájem. Možná proto jsme tak dobří přátele, protože to máme doma všichni podobně. Seděli jsme tam ještě nějakou dobu a povídali si.
O týden později
Je devět hodin a já se připravuji do clubu. Dneska je můj velký den, slavím narozeniny a chci si to pořádně užit, což znamená pořádně se zřídit.
Už odbila desátá hodina a my jsme se vydali do clubu. Museli jsme si vyčkat řadu, což znamená, že je tu dnes hodně lidí. To by mohla být ještě větší sranda. Když jsme se dostali dovnitř jako první jsme obsadili náš gauč, u kterého vždy sedíme. Chvíli jsme čekali než se to tam naplní a poté jsme se začali bavit.
Je asi jedna hodina ráno a já jsem totálně na sračky. Normálně nepiju, ale když mám ty narozeniny. Sedl jsem si na gauč. Potřeboval jsem si odpočinout, když v tom mě zaujal jeden klučina, který na mě koukal. Řekl jsem si proč ho nejít pozdravit. Zvedl jsem se a hlava se mi zamotala div jsem se zpátky neposadil na gauč. Srovnal jsem balanc a vydal se za ním.
"Ahoooj. Já jsem jimin„ řekl jsem s čekal až se představí on
"Ahoj. Jmenuji se Tae„ řekl a mrknul na mě. Nevím co to mělo znamenat, ale v tu chvíli mi to bylo upřímně jedno. "Jsi krásný„ začervenal jsem se. Je to divný, když mi to řekne kluk, ale beru to.
—————————————————————
Ahoj čtenáři !
Chtěla jsem se vás zeptat jestli má cenu psát tento příběh, jestli vás aspoň trochu zaujal a jestli se vám líbí mé psaní nebo jestli jsem úplné jelito a měla bych ihned přestat.
Po cca 2 letech jsem si stáhla Wattpad a našla tuhle rozepsanou fanfikci tak mě zajímá jestli ji mám dopsat nebo to nemá cenu.
