Life is Fun

Část první

*CRRRR*

Co to sakra, what?!

Ospale si mnu oči a vypínám otravný budík.

NEMŮŽE TEN PITOMEJ KRÁM ZVONIT TIŠEJI?!

Nemotorně vylézám ven z postele, vytahuju rolety a při tom poslouchám zvuk padajících kapek. Ach, jak nádherný ten déšť je. Kéž bych se místo školy mohla jít jen tak projít. Nebo se houpat na houpačce. Nebo se dál válet v posteli. Nebo jít nakupovat. Nebo... ne, bože, ne, ne, ne, dost bylo rozjímání, povinnosti volají. Což mi připomíná, že bych se mohla jít nachystat do školy.

7.30, no doháje, to se mi snad jenom zdá

"MAMIIIIIIIIII!" křičím na mamku mezitím, co se hrabu ve skříni.

Hmm, šaty ne, tohle triko ne, fuj, co to je, proč mam tohle sakra ve svým šatníku?! Eee, wt... Aaaah, tady to je!

"Bingo!" šeptnu. Bílý crop top s motivem moustache, přes něj modročerná kostkovaná košile a k tomu potrhané černé džíny, ano, dámy a pánové, to je můj styl. Make-up mám ještě ze včera, vlasy se mi rozcuchají tak či tak a na zuby nemám čas, hodím si do pusy žvejku a pomaličku odcházím. "FAKT DÍK, MAMI, JDU, PAP!" křiknu na mamku, která si očividně užívá marodku a zabouchávám dveře.

Ta zem je dneska nějaká ledová.

"Pěkně nám to začíná," vytrousím při pohledu na svá chodidla a letím zpátky do bytu. Jak. Si. Může. Člověk. Zapomenout. Vzít. Boty. Notak. Zoey.

***

V momentě, kdy jsem vešla do třídy na mě hned začali pokřikovat kluci.

"Hej, Evansová, nepůjčila bys mi pravítko?" letí za mnou Zayn. "Teda, jestli máš dvě," rychle dodá a vycení na mě ty jeho úžasný zuby.

Být nerd a zároveň třídní miláček je snad za trest.

Zayn je fajnovej kluk, má boží vlasy a hraje fotbal, jenom jeho mozek je trochu, no, víte, indisponovaný.

Jdu na své místo, připravuju si a vyndavám desky s pravítky. Jedno mu podávám.

"Takové stačí?" ptám se a usměju se.

"Jo, snad stačí, díky Zoey" řekne a pádí zpět na své místo.

Hned na to, ke mně jde Oliver a říká "Ahoj Heather, neměli jsme nějaký úkol?". Někdy si přijdu jako taková ta část obchodu, co se nazývá "Informace".

"Ne, neměli" odpovídám mu. On si spokojeně vykračuje cestou na své místo a já mám konečně chvilku klid. Ne, počkat.

"Dinkins? Nakreslíš mi nějaký pěkný obrázek, prosím?" ptá se mě Victor. Victor je můj idol. Chvilku na něj nechápavě koukám, protože si mě nikdy nevšímá a teď si najednou příjde a chce, abych mu nakreslila obrázek...

"Fajn, co by to mělo asi tak zhruba být?" ptám se usměvavě.

On mi úsměv oplácí a řekne "Říkal jsem pěkný, tak nakresli třeba kytici růží."

"Dobře, zítra ti to přinesu." říkám.

"Děkuju ti. A Heath?"

"No?"

"Už nic, já ti to řeknu na obědě."

"Dobře." takhle končí náš rozhovor a přesně v tu chvíli, kdy jsem dořekla slovo "dobře" začalo zvonit na hodinu...

Well, první kapitolka je u konce, moc vtipných scének v ní není (ony snad přijdou O:) ), ale je to jen úvodní kapitola, jak bych pak mohla nechat gradovat děj? :D Celé je to předělané z původního stejnojmenného příběhu, který jsem psala zhruba před 2 lety, takže kopčim sama od sebe, nic zvláštního. Omlouvám se za případné chyby (klidně mě upozorněte). Snad se vám to bude líbit.

Enjoy, xx

Evan ist meine