"JSEM DOMA!!!" zakřičím na celej barák a čekám na odezvu. Žádná nepřichází, takže tady nejspíš nikdo není. Ach jo.
Je osm večer, já mám zejtra školu a musím udělat ještě dva referáty. Nesnáším školu. Ach jo.
O hodinu a půl později:
"Rosie! Seš doma? Potřebuju s tebou mluvit," zakřičí máma.
"Už jdu!"
Vejdu do obýváku, kde už sedí máma a čeká.
"Co potřebuješ?"
"Posaď se," řekne vážně a tak se i tváří. Sleduju ji přimhouřenýma očima.
Nadechne se a spustí: "Víš, jak ses mě vždycky ptala na tvého bratra?"
Přikývnu.
"Nevím, jak bych ti to měla říct.. Prostě máš bratra."
"Já vím."
Znovu se nadechne.
"Chtěla bys vědět kdo to je? A proč tu není s náma viď?"
"Jo."
"Takže.. ty si na svého otce taky nepamatuješ...opustil nás. I tvého bráchu. A pak zničehonic se začal soudit s tím, že chce jedno dítě do péče. Dali mu malého Ashleyho, který byl jenom o rok starší než ty," řekla a bylo vidět, že měla málo k breku.
"Aha," hlesnu.
"No..a právě proto. Ashleymu dal svoje příjmení a víc o tvém tátovi nevím, každopádně ozval se mi Ashley."
"A?"
"Chtěl by mi přijet. Prý má nějakou skupinu. Rád by nás viděl."
"Ahaa..jakže se jmenuje?"
"Ashley, Ashley Purdy."
JAKO TEN ASHLEY PURDY?
COŽE?
"Jako ten Ashley Purdy?"
Máma mi věnuje nechápavý pohled.
"Basák Black Veil Brides," vysvětlím, ale odpovědí je mi zase nechápavý pohled.
"Basák mojí oblíbený skupiny!"
"Vážně? No vidíš," řekne a usměje se.
"To není možný," jásám.
"A proč by nebylo," zasměje se máma.
"Já nevim! Kdy mají přijet?!"
"Zítra!"
"Může u nás zejtra spát Laila, plošííím!"
"Proč?"
"Nic proti mami, ale je jich pět."
"Tolik? Já myslela, že budou tak tři!"
Protočím oči.
"No jo no..Tak může, ať tu na ně nejsme jen dvě."
"Díky, si zlato," řeknu a obejmu jí. Utíkám nahoru do pokoje. Můj brácha je Ashley Purdy! O můj bože! Wow!
Vytáčím Laily číslo.
"Ahoj rozinko, co potřebuješ?" ozve se Laila.
"Nejsem rozinka, ahoj, zejtra u nás musíš spát."
"Proč?"
"To ti řeknu zejtra ve škole."
"Dobře, dobře, oznámím to tátovi."
