Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓

10.

Blue644: Na tulení mám méďu. Jinak nemám nikoho. Ani kluka, ani holku. Proč se ptáš?

Ten je rozkošný, ani jsem nevěděl o tom jak, no začal jsem se culit.

H.Styles_: Jsi rozkošný, ale já budu muset cvičit, tak jestli uslišíš Beethovena, tak jsem to já. Fur Elise přímo <3 Fur Blue.

Já a rozkošný? To neeeee. Já nejsem rozkošný. Ale i tak jsem se začal červenat a chtěl zmizet. A to mě ani neviděl...
Někde z dálky se opravdu začaly ozývat tóny jedné z Beethovenových skladeb. Zavřel jsem oči a soustředil se jen na to, i když mi v tom malinko bránil Niall a jeho hraní.
Takhle schoulený do klubíčka a poslouchajíc tu vzdálenou melodii, jsem málem spokojeně usnul. Nejvíc jsem byl ale rád, že bolest břicha pomalu ustupuje.

Hrál jsem od srdce a šťastně a tak nějak doufal, že to možná Blue slyší. I když nevím, kdo je, nějak se mi zapsal do srdce a vryl pod kůži.
"Och, jak rád bych tě poznal," usmál jsem se při posledních tónech písně. Nemohl jsem si pomoct, myšlenky na něj mi pomáhali hrát od srdce.

Tóny se mi ozývaly v uších. Bylo to opravdu krásné. Byl jsem tehdy opravdu rád za můj sluch, že jsem to mohl slyšet. Chtěl jsem mu udělat menší radost a pochválit ho, no přijít jsem za ním nemohl...

Blue644: To bylo krásné.

Slyšel to? Nebyl jsem si jistý až do chvilky, kdy mi zavibroval telefon. Slyšel to! A dokonce se mu to líbilo! Asi nikdy jsem nebyl tak rád z toho, že se někomu líbí má hra.

H.Styles_: Strašně děkuju <3 Hrál jsem pro tebe.

Ve svém klubíčku jsem zavřel oči a šťastně se usmál. Cítil jsem se opravdu báječně. Takhle jsem se nikdy v životě necítil. Harry, tohle mu nedělej...

Blue644: To mi moc lichotí. Miluju, když hraješ. Je to plné emocí <3

Jo, konečně jsem se také odvážil na to to poslat i já jemu.

On mi poslal srdíčko! Já jsem idiot... Harry Edward Styles se jde posrat z malinkého srdíčka. Jsem podivný.

H.Styles_: Děkuju Blue <3 Jsi poklad. Jsem opravu rád, že se ti to líbilo <3

Nikdo mi neuvěří, že se z toho jdu posrat, ale já sám tomu nevěřím.

Blue644: Moc mi to zlepšilo náladu. Dokonce mě to uklidnilo natolik, že už je mi i lépe. Děkuji <3

Nelhal jsem, byla to úplná pravda. A konečně jsem měl odvahu poslat mu další srdíčko. Vždyť on sám mi poslal až dvě! To musí něco znamenat, ne?
Jak rychle se ve mně tyto pocity k němu vlastně objevili?

H.Styles_: To jsem rád, Blue. Já běžím na hodinu, tak si oddechni. Napíšu ti doma <3

Na to už jsem mu jaksi nestačil odepsat. Niall se hned zvedl s hlasitým zasouváním židle.
"Tak jo. Jdeme domů!" zvolal vesele a já tedy také vstal (s jeho pomocí samozřejmě). Netrvalo dlouho a už jsem byl doma. Dal jsem si nějaké jídlo a něco na žaludek, abych ještě vydržel, než mi Harry napíše. Jeho zprávy mi jistě pomohou nejlépe...

Hodina ubíhala tak neuvěřitelně pomalu, až jsem za stolem téměr usnul. Pak ale už byla na řadě cesta domů a cesta za Bluem. Moc jsem se těšil na to, že si budeme moci psát.
Doma zase nikdo nebyl, tak jsem se hodil i s chlebem do postele.

H.Styles_: Už jsem doma!! A ty co?

Blue644: Odpočívám v posteli. Ještě mi není úplně dobře, ale když už jsi tady, je to hned lepší.

H.Styles_: Sám? Nemohl bych se přidat? Určitě by se ti líp oddechovalo v objetí (jenom vtip, neboj se).

Smál jsem se na telefon a doufal, že jsem ho nějak nevylekal. Chtěl jsem jenom malinko zavtipkovat.

Blue644: Vtip? Škoda...

Já si to jenom zamumlal, oparvdu. Já to opravdu nechtěl poslat!
Ale když si jen představím, že bych byl v jeho objetí?! Krása!

H.Styles_: Takže škoda? Hmmm, dobré vědět! Tak někdy může být!

Nad jeho zprávou jsem se musel zasmát! Ten je roztomilý, i když nevím, kdo to je. Je to ale on. Jeho povaha se mi opravdu líbí. Takhle milý kluk určitě nebude ošklivý.

Blue644: Nevím, jestli to půjde. Já... Mám strach Harry.

H.Styles_: Blue, klid dobrá? Byl to jenom vtip, dobře? Jenom jsem vtipkoval, nic se neděje. Je to okay, dobře? Byl to jenom vtip.

Odepsal jsem rychle jak šílený, aby se náhodou opravdu nezačal bát. Nechápal jsem, proč jsem chctěl, aby se mě nebál a možná byl uvolněný... Jenom jsem to tak cítil.

Blue644: Ne, já... Ah je to těžký. Tamto, za to se nestydím. Rád bych tě někdy objal. Jenom se bojím, že až zjistíš, kdo jsem, opustíš mě.