Kleatria

Týmy

Mezitím, co jsme spolu s Annie snídaly, přišli do jídleny i ostatní. I přes to, ze nás nyní bylo v jídelně šestnáct a všichni si povídali, nebyl tam až takový hluk, což mě poměrně překvapilo. Všichni jsme měli poměrně podobné uniformy, jen s drobnými rozdíly. 

Když jsme s Annie dosnídali a uklidili po sobě, táhla mě Annie ven z jídelny a šla směrem do hlavního sálu. Na tváři jí stále zářil ten milý úsměv. Došli jsme do sálu a konečně si jej pořádně prohlédly. Byl obrovský, na jednom konci vystupalo ze země krásné dubové schodiště, které vedlo až bůhví kam na střechu a vedle něj bylo něco jako pódium. Před ním bylo několik židlí a vzadu u zdi byly seskládané stoly z dubového dřeva. 

Mezitím, co si Annie vše se zálibou prohlížela, mé pozornosti neutekly mohutné kovové dveře s názvem ,,Pamětní síň,,. Šla jsem k nim a pokusila se je otevřít. Nepovedlo se mi to. Najednou se na chodbě ozval křik a hluk. Následně do sálu přiběhla Shini a v patách jí běželo lvíče. Shini doběhla ke mně a schovala se za mě. „Co tu děláš?" řekla jsem káravě a zvedla ji do náruče.
„Měla jsi zůstat v pokoji!" začala jsem jí hubovat. 

„Strašně se vám omlouvám! Silver mi utekl a nejspíš vám pobláznil tygříka..." do sálu vběhl nějaký kluk celý udýchaný. Měl delší černé vlasy svázané do culíku, opálenou pleť a přívětivé hnědo zelené oči. Byl poměrně vysoký a měl hodně podobnou uniformu jako já. Doběhl k lvíčeti a popadl ho do náruče. 

„No... Myslím, že za půl roku už ho nezvednu." zasmál se. Měl moc hezký úsměv. Úplně jsem se zasekla v čase a jen si ho prohlížela. Ještě že tam přišla Annie.

„Jé! Máš krásného mazlíčka! Můžu si ho pohladit?" výskla nadšeně Annie a prohlížela si mládě.
„Jasně, ale buď opatrná." pousmál se ten klučina a položil lvíčka na zem.
„Jak se jmenuje?" zeptala se s úsměvem Annie, když se začala s tím lvíčetem mazlit.
„Silver. Má to na známce." usmál se ten kluk znovu a pak se na mě podíval.

„Nestalo se té maličké nic?" zeptal se mě staroslivě a udělal ke mně pár kroků. Jen jsem na něj hleděla. Pak mi do nohy nenápadně žďuchla Annie a zase jsem začal vnímat.
„Jo, jí jen tak něco neublíží." usmála jsem se na něj a lehce se i začervenala. „Jsem Sam." podal mi přátelsky ruku. „Luisa. A tohle je Annie." přijmu jeho ruku a potřeseme si. Annie si s ním také podala ruku a Sam vzal Silvera do náruče. 

„Tak se mějte holky! Uvidíme se pak!" zamával nám na rozloučenou a odešel.
„Jdu odnést Shini. Jdeš se mnou?" pousměju se na Annie, která jen kývne. Společně jdeme ke mně do pokoje. Shini si vleze uraženě do pelíšku a já spolu s Annie jdeme ven k altánku, kde se máme všichni sejít. Slečna Roolinsová už tam je. 

„Drazí žáci, všichni již víte, že vás dnes rozdělím do šesti skupin, ve kterých strávíte další dva školní roky. Takže... První skupina pod vedením madam Eleanory Petersonové. Sem patří Luisa, Annie a Sam. Pojďte sem prosím." 

Všichni tři se zvedáme a jdeme k Eleanoře. Každý z nás dostal na uniformu kočičí tlapku.
„Jděte támhle k tomu stolu a buďte tiše." usmála se na nás Eleanora a my poslechli. Odešli jsme ke stolu, kolem kterého byly čtyři židle a na středu stolu byl vyrytý stejný odznak jako na našich vestách. Sedneme si a dál sledujeme slečnu Roolinsovou. 

„Dále skupina pod vedením madam Penny Lopezové jsou Steysy, Jesika a Miguel." 

Ti dostali psí tlapku a sedli si ke stolu na opačném konci místnosti. 

„Třetí skupina pod Edith Kopietzovou jsou Luigi, Samuel a Taylor. Čtvrtá skupina pod panem Alexandrem Swiftem, Angel, Jacques a Susan..." 

Když Annie uviděla toho kluka, zpozorněla. Ano, byl to on. Ten kluk z jídelny. Zaláskově jej sledovala, div se neroztekla.
„Tady se nám někdo zamiloval." ušklíbla jsem se provokatérsky a lehce do ní šťouchla.
„Ne ne!" pokusila se bránit Annie a nervózně se zasmála. Byla červená až za ušima. 

Jak jsem si myslela, Jacques byl od dravců. 

„Pátá skupina pod Gabriellem Stuartesem jsou Patti a Teodor a poslední skupina pod Thomasem Sommerem jsou Emma a Kim. Tak a teď jste všichni rozděleni. Nyní už se věnujte svým pedagogům prosím." usmála se na závěr slečna Roolinsová a všichni učitelé šli ke svým stolům. Já jsem stále po očku sledovala Sama. Byl opravdu hezký. Navíc měl lva a já tygra, takže jsme si i mazlíčkem byli poměrně blízcí. 

„Co to furt hypnotizuješ, co?" ušklíbla se na mě Annie a šťouchla do mě. Probralo mě to a odtrhla jsem od Sama oči a koukla se na Annie.
„C-Co? Nic..." začervenala jsem se a následně jsme se obě rozesmály. Annie je opravdu úžasná. 

„Tak co děcka? Už jste se seznámili?" promluvila na nás milým hlasen Eleanora.
„My už se vlastně známe." usmál se na ni Sam.
„Dneska ráno mi utekl Silver a trochu prohnal Luisiina mazlíčka." poškrábal se na zátylku. Asi se cítil trapně. Ale já jsem byla neskutečně ráda, jelikož nás to svedlo dohromady. 

„To je úžasné, že si všichni tři takhle rozumíte! Mě normálně tykejte a říkejte mi Eleanor nebo El, to je na vás." usmála se na nás přátelsky a přisedla si k nám.