Kleatria

Rozhodnutí

Zbytek dne jsem strávila ve svém pokoji přemítajíc o tom tajemném dopise. Kdo je skra ta ženská?! Jak ví mé jméno a co to mele o nějakých schopnostech? Tyhle otázky mi projížděly hlavou. Mám si zbalit, nemám si zbalit? Omg! 

Ding dong. Ozval se zvonek a otevřeli se dveře. „Zlato, jsme doma!" volala mamka. Vyběhla jsem z pokoje a chystala jsem se jí ukázat dopis, ale pak jsem se zarazila a vzpomněla si na slova, která mi řekla ta žena. Přesto, že předtím mi ta slova přišla absurdní, tak teď jsem je vzala vážně. Dopis jsem opět schovala do kapsy a řekla jen:„Jsem ráda, že vás vidím." Oba rodiče jsem obejmula a šla jsem do koupelny se umýt. 

Všechno by bylo skvělé, kdyby to nezkazila tetička. Ta totiž vzala telefon a volala té ženě. Netrvalo dlouho, a nám zadrnčel zvonek a zavrzaly dveře. Abych slyšela dobře, potopila jsem se pod vodu a poslouchala. Uslyšela jsem dunění kroků a něžný hlas mé mamky:„Dobrý den. Co potřebujete?" „Jdu sem kvůli vaší dceři." Pak se jen zavřeli dveře a opět zaduněly kroky. „Posaďte se madam, hned tu bude." S duněním se opět rozezněly kroky, ale tentokrát směrem ke koupelně. Rychle jsem se vynořila a vylezla jsem z vany. „Zlato? Je tu nějaká paní!" „Jo jo! Hned jsem tam!" 

Osušila jsem se a oblékla a i když jsem nechtěla, tak jsem otevřela dveře a šla do obýváku, kde u velkého stolu seděla tetička, mamka, táta a ta žena. Sedla jsem si naproti té ženě a ta začala mluvit:„Tak jak jsi se rozhodla? Doufám, že kladně, jelikož tvá přítomnost by se nám velice hodila." Po těchto slovech se otočila na rodiče a začala jim vysvětlovat situaci:„Vaše dcera byla vybrána na studium do naší předčasné střední školy. Tato škola je pro rozvoj umu a talentu u žáků a studie trvají tak dlouho, dokud žák není připraven na odchod. Bohužel ale, vaše dcera stejně tak jako ostatní tam bude muset přebývat a vy si s ní budete moci pouze dopisovat přes našeho osobního pošťáka, který si dopis vždy vyzvedne a odnese ho k nám. K tomu k vám bude dcera jednou do měsíce dojíždět. Vše je zdarma a v nejlepší kvalitě. Potřebuji váš souhlas, podpis a to, aby dcera chtěla, ale řeknu vám upřímně, byla by škoda její talent zahubit..."

Mamka i taťka na ní koukali a po chvilce to ticho prořízla mamka s otázkou:„A... Jaké obory by studovala?" Nechapavě jsem se podívala na mamku. To by mě jako vážně poslala pryč? „No... Vaše dcera by studovala to, v čem má talent. Tudíž..." „Tak dost! A co tetička?! To jí tu jako mám nechat?!" „Stejně tu teta nebude," ozval se táta. „Našla si práci v zahradnictví." 

„Pokračujte," řekla mamka a dál ji poslouchala. „Tudíž by studovala kresbu, malování, muzická umění a to spolu s historií." „Kde to máme podepsat?" „Cože?!" vykřikla jsem. Nemohla jsem se prostě udržet. To mi neuděláš!" „Jestli tam budeš mít jídlo a střechu nad hlavou i se studiemi, tak proč ne? Kde jinde bys to měla? To bys raději byla doma celé dny sama?" Skonila jsem hlavu. Mamka měla pravdu. Zvedla jsem a řekla jsem jen:„Tak dobře..."

Mamka a táta podepsali papíry a já jsem se odporoučela do svého pokoje, kde jsem si sbalila kufry a připravila se na cestu svého nového života v Kleatrii...