Osudy sester

Stěhování

Pohled Ashley:

Od narození bydlím na venkově. Konkrétně ve vesnici Lively. Nedávno se do naší vesnice přímo naproti nám nastěhovali Saturdayovi. Viděla jsem dva ze sousedů. Vypadají zhruba na můj věk. Rodiče se rozhodli, že prej je pozvou na večeři abychom se lépe seznámili. UŽ DNESKA. Nevím co si o té rodině myslet. Ten kluk se předvádí a ta holka stále zamyšleně sedí. Připravila jsem si své oblečení a chystala si už jen nějaké doplňky, když zrovna moje sestra vlezla do mého pokoje. ,,Ahoj Ash, připravená?" Zeptala se i když se neobtěžovala zaklepat. ,,Skoro hotovo. Je večeře hotová?" zajímalo mě. ,,Ano, potom přijdi dolů." Odešla, ani jsem nestihla cokoliv namítnout. Koukala jsem z okna, když jsem uviděla jejich rodinu. Pomalu jsem šla dolů ze schodů , jelikož cítím večeři. Mmmmmm řízky. Mé oblíbené jídlo. Voní to báječně, máma je fakt dobrý kuchař. Konečně jsem si sedla ke stolu, když zazvonilo a rodiče šli ke dveřím. Sousedi vešli do jídelny a sedli si na židle. Všichni se představili. Otec se jmenuje Thomas a máma se jmenuje Christine. Jejich děti se jmenují Vincent a Nina, opravdu je jim 16. Všimla jsem si, že byla Bailey naštvaná na Vincenta. Celou večeři si z ní dělal srandu. Bailey nakonec odešla od stolu a šla do svého pokoje. Poprvé jsem se pořádně podívala na Ninu. Její nádherné hnědé oči se třpytily a já se snažila nebýt nápadná. Nevím proč, ale něco mě na ní fascinovalo. Nelíbí se mi, fakt ne, kdyť jsem na kluky. Je hezká asi jako popelnice! Pak si mě všimla a koukala se do mých modrých očích. Její lehký úsměv mně vyvolával motýlky v břiše. Ta je strašná, ať se ani na mě nekouká. Že se nestydí! Beztak je stejná jako můj bývalý přítel. Ten byl zajímavější. Psali jsme si celé dny a pak zničehonic měl jinou... A to je vše. Ona byla jeho náhrada za mě. Byla asi "lepší" i když je s každým koho uvidí. I s mým bývalým. Vsadím se, že bude chodit s Vincentem. V tu chvíli se mě Nina zeptala: ,,Máš zítra čas? Chtěla bych tě lépe poznat." Stydlivě jsem ji odpověděla: ,, J-Jasně."

Pohled Bailey :

Sedím ve svém pokoji a koukám do mobilu, vypadá to že, tam dole u večeře se všichni skvěle baví, zatímco já jsem ráda že, tam nejsem, Christine a Thomas vypadají mile, o Nině nevím co si mám myslet a Vincent... O tom nemá cenu se bavit takhle otravného člověka jsem v životě neviděla a to ho zatím ani moc neznám... A asi ani znát nechci, je to ten poslední koho bych chtěla lépe poznat... Už teď ho nesnáším... Z mého přemýšlení mě vytrhne zaklepaní na dveře. „Dále!" křiknu aby dotyčný věděl že může jít dál. „Bailey..." osloví mě Ash opatrně. „No?" zajímá mě. „Nina tu dnes se mnou zůstává, přespí u mě v pokoji, a jen abys věděla Saturdayovi už odešli jen Nina tu zůstává... Jen abys věděla že už tu návštěva není..." prohlásí Ash. "Oki, dobrý díky za upozornění." usměji se upřímně když si uvědomím že, Vincent už tu není. Ashley odchází z mého pokoje a já se dál věnuji svému mobilu. Je pátek a já mám z tohoto dne jen jeden dobrý pocit a to ten že zítra nemusím do školy. Ano, vlastně ještě jeden... A to ten že, Vincent už odeš-el.... Z okna zrovna zhlédnu jak jede na skateboardu a kouká.... Mi do okna!? No to snad nemyslí vážně! Rychle zatáhnu záclonu a rychlým krokem odcházím z pokoje, mám chuť na něco dobrého takže si zajdu do kuchyně něco najít. Schody beru po dvou a jdu si to do kuchyně ze skříně si vytáhnu misku a z lednice mléko, do kterého si nasypu medové kroužky, do druhé ruky si vezmu lžičku a vracím se do svého pokoje. Jim medové kroužky s mlékem a u toho koukám na televizi, z vedlejšího pokoje co je přímo vedle toho mého slyším hihňácí co zřejmě patří Ash a Nině, mám radost dlouho jsem neslyšela Ash se takhle smát, poslední dobou neměla moc dobrou náladu kvůli jejímu bývalému příteli který se s ní rozešel... Ash od té doby moc veselá nebyla byla z toho nešťastná.

Pohled Ashley:

Ta Nina má fakt smysl pro humor! Jsem se tak smála, že mě bolí koutky. Nina šla už spát zatímco já jsem chtěla ještě něco dělat. Jen tak nevinně spí... Teda, co jsem to chtěla dělat. Jo vlastně, chtěla jsem dodělat svůj úkol do školy. Čeština. Po pár minutách jsem úkol dodělala a šla jsem do koupelny se převléknout. Vyčistila jsem si i zuby, když v tom jsem uslyšela jak přes chodbu mluví Nina ze spaní. Ups, zapomněla jsem zavřít dveře. Konečně jsem šla zpátky do pokoje a tentokrát zavřela dveře. Nina stále nesrozumitelně mluvila ze spaní. POSTEL! Jsem tak unavená, že jsem do postele doslova spadla. O několik hodin později. Panebože budík ne! Nina někam zmizela! Třeba si šla pro jídlo??? Kdyť ani neví kde je koupelna. Co když se ztratila? Neměla bych se jít podívat? Oblékla jsem se a koukala se po domě. Nina nikde. To si hraje na schovku po ránu? Kam fakt zmizela. Pobíhám po domě jako totální idiot a nevidím ji! Dveře od koupelny jsou zavřené. Že by tam někdo byl? To je fuk, tak počkám deset minut. Po deseti minutách. Myslím si, že umřela. Nespadla ve sprše? Neutekla z našeho domu??? Mám chuť brečet a když o tom tak přemýšlím, tak Bailey taky nevidím... Počkat... VIDÍM BAILEY NA ZAHRADĚ! Vyběhla jsem jako malé dítě a Bailey obejmula. ,,Jsi zaspala, že?" zeptala se Bailey. ,,Je osm ráno..." dořekla jsem, ale pak jsem uviděla Ninu. Skočila jsem na ní ze zadu a tak trochu jsme obě dvě spadly... Rychle jsem se zvedla a uviděla jsem její oči. Začala se smát a já nevěděla co dělat. Už nikdy neskočím na lidi... Ale byla příjemná... Jako měkká, nemyslím to nijak úchylně... Uhhh... Radši to víc rozebírat nebudu. ,,Půjdeme teda ven?" uchichtla se Nina. ,,Teď?" udivila jsem se. Chytla mě za ruku a odvedla mě pryč. ,,Pomoc, ona mě chce unést!" Nina se začala znovu smát a šly jsme do cukrárny??? Nina sobě i mě koupila zmrzlinu. Jak sakra ví, že mám ráda čokoládovou? Potom, co jsme dojedly, tak mě vzala do parku a seděly jsme na lavičce. ,,Kdyť se ani tolik neznáme." řekla jsem omylem trochu moc nahlas. ,,Já vím, ale líbila ses mi. Samozřejmě jen jako kamarádka." podívala jsem se dolů k zemi, když jen lehce mými vlasy proudil vítr.

Pohled Bailey :

Vstoupím do obchodu, koupit přísady na tousty, a jaké mě to potkalo „štěstí" musí tam být ten „skvělej" Vincent „Čau kočko jak se mááš?" usměje se na mě úsměvem který zřejmě podle něho je neodolatelný. Ach můj bože nic horšího mě nemohlo potkat. „Čau, mám se špatně... A ty se budeš mít taky pokud mě budeš oslovovat kočko. A jen tak mimochodem jak se máš ty Vincí? " zašklebila jsem se. Nad přezdívkou kterou jsem mu právě vymyslela se zamračil. „Já se mám fajn, tak čau kočko." usmál se, poslal mi vzdušnou pusu a odešel. Ach bože já ho tak nesnáším... To vážně musím mít tak velkou smůlu že ho musím dneska potkat když na něj absolutně nemám náladu? Koupila jsem všechny přísady, zaplatila a se slovy nashledanou odešla. Rychlým krokem jsem mizela mezi ulicemi a chvátala si to domů. Rychle jsem si odemkla dveře a vešla dovnitř, v kuchyni jsem všechny věci dala na správné místo a rozhodla se že, si rovnou jeden toust udělám. Toust jsem si dala na talíř. A odcházela do svého pokoje, schody jsem brala po dvou, a rychle jsem vešla do pokoje. Sedla jsem si na postel a zapnula svůj oblíbený seriál. Několik hodin jsem ho sledovala ale později už jsem toužila po troše pohybu, už bych nevydržela sedět na zadku ani minutu tak jsem se rozhodla že půjdu do knihovny. Udělám si malou vycházku a navíc si rovnou půjčím nějakou knížku takže dvě pro a bohužel jedno proti protože z okna vidím Vincenta jak.... Wt-.... Ehem.... Skáče do kontejneru.... Em... Radši to nebudu komentovat.... Převleknu se, obuju si boty a vyrazím z domu. „Čau kočko!" mává na mě Vincent. „Čau Vincí!" napodobím jeho tón hlasu. „Neříkej mi Vincí!" zamračí se Vincent. „Dobře, Vincí." snažím se zatlačit smích. „Jsem Vincent." opakuje Vincent. „Já vím Vincí" stojím si za svým. „Tak čau kočko" zašklebí se Vincent. „Čau" odpovím otráveně a zrychluji krok abych byla co nejdřív pryč. Procházím kolem parku a pak vidím na lavičce Ash a Ninu. Na pozdrav na ně mávnu rukou a jdu dál svou cestou, knihovna už tu je blízko. V knihovně si vypůjčím dvě knížky a vracím se domů. Mé největší štěstí v tuhle chvíli je že, Vincent už, není nikde v dosahu.