Emma a její tajemství

🖤Střednutí🖤

Přes moje překvapení jsem ráno moc unavená nebyla. Jelikož byla středa, mamka už byla v práci. Z postele jsem šla opět ke stolu, zaklapla jsem sešit a pohodila ho do hlubin mého batůžku. Pokud by se tyto kroky nepočítaly jako první, tak první kroky vedly do kuchyně. Do kávovaru jsem dala můj fv hrneček a naťukala název nějakýho random kafe, protože mi všechny chutnají stejně. Dále jsem kuchyň opustila a pokračovala do koupelny. Svlékla jsem si pyžamo a stoupla si do sprchového koutu. Teď nevím co ale buď ta sprcha nebo ten kávovar probudil i malou Funky. A jen co jsem vypnula sprchu, jako stíhačka přiběhla rychle přímo dovnitř koupelny. Já vyšla za ní a jelikož bylo v bytě moc velký ticho, zapnula jsem telku. S ručníkem obmotaným na těle jsem se vrátila do pokoje kde jsem na sebe dala následující outfit bez té bundy.

(Na fotce moje kamarádka, použiju její nápad)
Jen co jsem už byla oblečená, vrátila jsem se do kuchyně. Do psí misky jsem nalila tekutou psí paštiku. Funky jí ihned začala bleskově jíst. Já už měla taky hlad a do misky nasypala müsli a vyzvedla si kávu. Při telce jsem začala jíst. A za nějakou dobu byla už miska celá prázdná a kafe už poloprázdné. Odnesla jsem nádobí a na ruku si nasadila rose gold Apple Watch. Jen jsem pomyslela na čas a zjistila, že opět nestíhám. Přes záda jsem si hodila červený batoh. Z věšáčku si vzala mamky klíče a zamkla za sebou dveře.

Když už jsem se konečně vrátila domu, byla jsem děsně unavená. Jen co jsem začala odemykat dveře od bytu, uslyšela jsem Funky jak štěká. A samosebou se za mnou hned rozeběhla co jsem dveře aspoň trochu pootevřela. Jelikož je to můj miláček, přivítala jsem se s ní. Ve škole mi v tý sukni bylo strašně těsně. A tak jsem pokračovala do pokojíku kde jsem si vzala tyhle šaty:

Mám je mega moc ráda protože jsou pohodlné a vypadají dobře. Teď když už je konečně teplo, nosím šaty pořád. Hned mi došlo, že Funky bude chtít jít ven, takže jsem z věšáku stejnak vzala vodítko. Hvízdla jsem na ni a ona přiběhla. Hned po mě skákala jako pominutá: "Funky čekej. Nemám klíče!" Sakra, kde jsem ty klíče položila. Hledala jsem všude. Opravdu. Úplně. Všude.

Až asi po půl hodině jsem volala mamce jestli přes odpoledne moje klíče nezahlédla. "Emmičko, já si je půjčila do práce. Za chvíli jsem doma tak jdi se psem a já do té doby než se vrátíš budu doma." Ulevilo se mi. No a tak jsem vzala fenku na vodítko a do rukou a seběhla schody. V přízemí jsem si ale vzpomněla, že bez klíčů neotevřu dveře ven. To už jsem ale byla chytřejší a doběhla o patro výš kde bydlela moje kamarádka Tracey.

Tracey je o dva roky výš jak já ale rozumím si s ní, jakoby byla v mém věku. Tancuje balet a jezdí na koni. Tracey je strašně fajn. Na pohled vás zarazí její výrazně zrzavé vlasy, většinou sepnuté v drdolu. Moc se nemaluje, jenom si prodlužuje řasy a lehce zvýrazňuje rty leskem. Čeho si dále na druhý pohled všimnete, je jizva kterou má lehce pod krkem. Často nosívá trička, která jizvu zakrývají ale nijak jí nevadí. Nad zápěstím má tetování. Vypadá to jako henna, ale je to normální kérka. Nesnáší sukně takže nosívá kraťásky nebo džíny. A co se týče nohou, často na nich má modřiny z tancování.

Zazvonila jsem na její byt. Bydlela se svým bratrem Isaccem. Jelikož jí rodiče vykopli z bytu. Isacc se jí ujal. Neměla s ním vždy takové vztahy jako teď. Spíš naopak. Isacc měl 20 let a žil u adoptivních rodičů. Navzájem se nesnášeli protože právě Tracey dostala tehdy 13-ti letého Isacca do děcáku. Vychovávali ho komunističtí rodiče Amelia a Ivon. Amelia byla původem z Velké Británie a Ivon z Ukrajiny. Isacc je ze srdce nenáviděl a tak utekl se svým adoptivním bratrem Kayleem v osmnácti do jeho rodné země. Tady se zabydlel ale Kaylee se za pár měsíců vrátil na Ukrajinu. No, a Isacc se teď stará o svou pravou sestru.

Po zvonku následovalo ticho, až otevřel Isacc. "Ahoj Isaccu, chtěla bych si jenom půjčit klíče od hlavního vchodu. Mamka mi moje jediný vzala," zeptala jsem se ochotně. Isacc měl tak prázdný výraz až se mi chtělo brečet. Ale naštěstí ho od dveří odhrnula Tracey a i přes rovnátka na zubech se na mě zazubila. To Isacc už sám od sebe odešel a zůstaly jsme tam jen my dvě. "Ahojky Emmo. Co potřebuješ?" "Nemohla bys mi otevřít hlavní vchod? Mamka mi sebrala klíčky." Tracey začala rukou šmátrat v košíku plném klíčů. Až nakonec vytáhla docela, docela velký klíč, nabervený lakem na nehty na růžovo. Zavřela za sebou dveře a pobýdla mě, abych šla za ní. Pomalu jsme scházely schody a já se jen zeptala: "tak co Isaccovi terapie? Už je to lepší?" Tracey nezklesla ale jenom unaveným hlasem odpověděla: "už je to s ním mnohem lepší. Před pár měsíci udělal celkem pokrok. Přihlásil se na vysokou školu Akamedii věd, která mu navazuje na jeho Ukrajinskou školu. Už na mě ani není tak naštvaný ale pořád je na mě někdy oráchlej. Ale já se mu popravdě ani moc nedivím." Zastavily jsme se. Věnovala mi takový jednoduchý pohled a já vlastně nevěděla, co jí mám na její výzpověď odpovědět. Na jazyku jsem měla větu ve stylu 'tak aspoň že už se spolu bavíte', ale přišlo mi to blbý vůči její situaci. Lehkým pohybem nohou jsem naznačila vzestup ze schodů a rozešla jsem se. Tracey pochodovala za mnou a při tom se mě taky zeptala: "a co ty a Luke? Už je to mezi vámi v pohodě?" Pousmála jsem se a veseleji odpověděla, že už se spolu normálně bavíme. Nechtěla jsem jí přiznat že spolu jsme atd.

Tenkrát když ještě chodila Tracey k nám na školu a Fialka přivedla Lukea k nám na prohlídku, se začal Tracey tuze líbit. Pořád dokola o něm před Christine básnila a tak ale Luke se zabouchnul do mě a všechno tím zamotal. Totiž, dostalo se tohle tajemství že jsme spolu k Tracey a ta hned že mě nesnáší, že jsem věděla že se jí líbí a bla bla bla. A kvůli tomu jsem se s Lukem ošklivě pohádala o tom, že Tracey je moje kámoška a že kvůli ní to nepůjde atd. Nooo a potom Tracey odešla udělat Magistru na jinou školu. Čas všechno zahojil, Tracey si našla dobrého přítele, se kterým je dodnes a na Lukea zapomněla. Což mi vlastně dalo prostor, abych vše vrátila zase dopořádku a začala s ním chodit.

"Ale notak. Řekni mi něco. Jaký je? Změnil se hodně?," snažila se ze mě vytáhnout. "Ne ani tak moc ne. Jenom začal hrát basket a... vlastně už nic. Ale co ten tvůj kluk? Nic o něm nevím!," obrátila jsem téma. Tracey začala splývat se svými vlasy: " fakt ne? No takže jmenuje se Rudolf a je mu 16 let. Má mladší sestru Nicol a bráchu Luvana. Hraje fotbal a kriket. A asi nic víc." Chtěla jsem jí nechutně setřít ale k jejímu štěstí jsme došly do patra. Z botníku jsem si vzala modré brusle a vyzula si obě boty. Trace došla ke dveřím a začala odemykat. A než to odemkla, já měla nandanou už jednu brusli. Otevřela dveře dokořán a ukázala rukama ven. Chvíli nic neříkala, než mi pomohla s bruslemi vstát a nafoukaným hlasem pronesla: "prosím Milejdy Foxová." Já jsem vyjela ven a položila svého psa na zem a odepla mu vodítko. Funky poslušně čekala na můj pokyn k pohovu. A mezitím já se rozloučila s Trace a sledovala, jak se za ní zavírají dveře.