Queen & Freddie: Fakty versus mýty

10. Gay kluby/Paul Prenter

Jakou práci Paul vlastně pak dělal? Oficiálně se jeho pracovní pozice jmenovala personal manager a v lecčem to měl podobné jako Peter Freestone, prostě měl být Freddiemu po ruce, kdykoliv si na něco vzpomene (Paul narozdíl od Petera tedy neměl službu úplně nepřetržitě a byl v podstatě trochu Peterův nadřízený). Zatímco Phoebe většinou řešil takové ty věci, které vyžadovaly zodpovědnější přístup, Paul pro Freddieho dělal vlastně to, co jsem popsala v průběhu téhle kapitoly. Byl to takový frajer, který se vyznal, takže když Freddie chtěl vědět, v jakém klubu se ten večer odehrává nejlepší párty, zeptal se Paula. Když se Freddiemu v klubu líbil nějaký kluk, poslal za ním Paula, ať mu ho dohodí. Když sháněl drogy, poslal pro něj Paula. Ano, Paul s Freddiem sdílel lásku k neřestem, asi na něj neměl úplně nejlepší vliv, ale v podstatě dělal jen to, za co ho Freddie platil a o co ho Freddie sám žádal. "Zkazit" se Freddie zvládl sám, žádného Paula k tomu nepotřeboval.

Paul taky Freddiemu nebránil stýkat se s ostatními přáteli a známými. Jediný, komu pokládal telefony, byli novináři. Ale zase- dělal to na Freddieho výslovnou žádost. Zbylí Queeňáci Paulovi dodnes v podstatě připisují vinu za pozdější propad Queen v Americe, protože Paul evidentně ne zrovna dvakrát slušným způsobem položil telefony několika významným americkým novinářům během situace, kdy tamější MTV zakázala vysílat známý drag videoklip k I Want To Break Free. Album Hot Space (takové to "disko" laděné) se v Americe úplně nechytlo. A do toho Paul poslal pár důležitých lidí Freddieho jménem do prdele. Novináři si pak na Queen s gustem smlsli. Jenže s novináři se odmítal bavit především sám Freddie. Zabanování videoklipu a podprůměrný úspěch alba se ho smrtelně dotkly a po Hot Space prohlásil, že do Ameriky na turné už nikdy nepřijede, leda že by tam Queen měli nějaký opravdu velký hit, což se nestalo. Pravděpodobnost ještě více než jeho psychopatický bývalý Bill Reid ho právě neúspěch Hot Space přinutil na Ameriku zanevřít a vyměnit ji za Mnichov. S partou The New York Daughters se ale pořád stýkal, buď přijel do NY a bydlel v hotelu, nebo kluky naopak nechal letecky dopravit na místo, kde se zrovna nacházel.

Kromě Queen ostatní lidé ve Freddieho okolí na Paula měli smíšené názory. Peterovi Freestonovi úplně nevadil, asi na něj byl už chudák zvyklý. Jim Hutton s Paulem nejdřív také neměl úplně problém, jenže pak zjistil, že o něj Paul za jeho zády trousí drby a pomluvy po gay klubech a tak všelijak podobně. Paul totiž v jednom baru narazil na Jimova bývalého Johna Alexandra, s kterým ale Jim měl i po rozchodu dobré vztahy, takže se mu Alexandr hned svěřil s tím, co o něm Paul vykládá.

Paul Prenter nebyl ani k Freddiemu úplně nejlepší kamarád pod sluncem. V podstatě patřil k tomu typu kamarádíčků, kteří se z něj snažili hlavně vytáhnout peníze. Někdy to zacházelo až do takového bizáru, že za Freddiem přišel s naprosto absurdní historkou o tom, jak ho v New Yorku na ulici přepadli a okradli zrovna ve chvíli, kdy s sebou čirou náhodou měl hromadu peněz a jestli by mu tuto hromadu peněz nemohl Freddie půjčit... ehm, ehm dát. Tu historku postupně asi třikrát změnil a všem bylo jasné, že si prostě vymýšlí. Ale už jen když si vzpomenete na některé jeho bývalé- Freddie o zlatokopkách/attention hoes ve svém okolí věděl a pokud to nepřekračovalo určité meze, bylo mu to vcelku jedno a využívat se od nich vědomě nechal. Aspoň mu to přinášelo do života nějaké ty konflikty. Takže ano, Paulovi ty prachy dal, prostě jako kamarád kamarádovi. Čím ale Paul Freddie už dost vážně vytočil, bylo, když si v jeho bytě a bez jeho vědomí se svými vlastními kámoši uspořádal párty, během které Freddiemu ten byt totálně zdemolovali.

Totálně si u Freddieho ale zavřel dveře až v roce 1987. V té době už pro něj nepracoval, ale pořád se stýkali jako přátelé, nemluvě o tom, že mu Freddie vyplatil královské odstupné a dokonce ho nechal zadarmo bydlet v jeho starém londýnském bytě. Paul se ale rozhodl, že si přivydělá a za 32 tisíc liber poskytl sérii rozhovorů bulvárnímu deníku The Sun. V těchto rozhovorech, které vycházely po částech tři dny po sobě, vytáhl na světlo všechno Freddieho špinavé prádlo, velmi do detailů se rozpovídal o jeho sexuálním životě a své historky doplnil i řadou usvědčujících fotografií, kde se třeba polonahý Freddie objímá s jedním ze svých bývalých milenců. Mimo jiné taky vlastně světu odhalil Jima Huttona jako současného Freddieho přítele. A jako zlatý hřeb na závěr se v bulváru rozvyprávěl o tom, kolik Freddieho bývalých umřelo/bojuje s AIDS, a že Freddie ho nejspíš musí mít taky. (Freddie sám o své diagnóze v té době ještě nevěděl, ale mimo jiné i tyhle hnusné rozhovory ho přinutily jít na testy, které bohužel Paulovu předpověď potvrdily).

(Mimochodem, tady na tomhle titulku je krásně vidět dementní logika novinářů. Paul jim tam v jednom kuse vypráví, že Freddie byl gay a do úvodu napíšou "bisexual superstar Freddie Mercury" *facepalm*)

Docela ironií je, že Freddie každému ze svých blízkých po své smrti odkázal půl milionu liber. Kdyby se Paul nezachoval jako hazjl, mohl dostat mnohonásobně víc, než mu zaplatil bulvár. Svých "třicet stříbrných" brzy rozházel a závěrem života, kdy mimo jiné sám umíral na AIDS, pravděpodobně neměl ani peníze na to, aby si dokázal zaplatit AZT, což byly tehdy jediné alespoň trochu funkční a zároveň pekelně drahé dostupné léky.

Na závěr ještě jedno krátké srovnání. Paul Prenter byl idiot a bulvární drbna, o tom žádná. Jenže on alespoň bulváru prodal pravdivý příběh. Barbara Valentinová udělala v podstatě to samé, jenže až po Freddieho smrti a ve svých samozřejmě placených rozhovorech prokazatelně lhala o tom, že s ní Freddie údajně měl spát. (Jestli si Barbaru chcete připomenout, probírala jsem ji v kapitole 1 a možná ji ještě rychle zmíním, až se propracuju k Mnichovu). Takže když si tyhle dva případy dáte vedle sebe, Barbara z toho vychází nakonec hůř než Paul.

●●●

V posledních dvou kapitolách byl často zmiňovaný New York a shodou okolností k vám dnešní kapitola přiletěla právě odtamtud. Vyrazily jsme si s kamarádkou na takovou kratší dovču, (ale takové frajerky, abychom pařily jako Freddie, zase nejsme). Tuhle kapitolu a dokonce na poslední chvíli ještě jednu další jsem si stihla napsat dopředu ještě doma, takže bez novinek vás nenechám. Jde ale o to, že na vaše komentáře asi nebudu schopná odpovídat úplně hned. Ale samozřejmě je pište, udělají mi stejnou radost, i když je najdu o něco později, a časem na ně na všechny určitě zkusím zareagovat. :) ♡