Válka s Obry

Válka s obry 2. - Tancovačka

Jeho společníky zajímali spíše dívky lidské. Skládali jim poklony a chovali se k nim s největší úctou a děvčata zářila. Co na tom, že se už teď staly terčem závisti ostatních dívek.Všímají si jich elfové! Ti vznešení, krásní a s přírodou spjatí elfové!

„Napij se!" pobídl ho Isimo, elfský syn a dědic Písařského práva.Až jednou přijde čas, jeho matka mu předá správu nad zapisováním Dějin elfského národa.

Leonas se nerozhodně sklonil nad obsahem hliněné nádoby.

„Jeto pivo," osvětlil mu další z elfů, vysoký Fastis a napil se svého, „na jazyku poněkud hořké, ale rozveselující mysl."

Elfský dědic trůnu se tedy odhodlal a napil se. Prvotní dojem byl hořký,pak však ucítil, že mu něco cizího útočí na jeho mysl. Poznal nekalé účinky tohoto nápoje. A lidé to pijou dobrovolně? Dokonce i jeho elfští přátelé! Věděl, že je trénovanější než oni, ale přesto věděl, že by se nenechali tak jednoduše rozpoznatelnými triky ošálit. Dělali to tedy záměrně?

Nato už se nezeptal, začala hrát hudba, když muzikanti před dřevěným parketem konečně sladili své nástroje a spustili tu ve vesnici oblíbenou. Lidé zajásali, hudebníky přivítal hlahol, smích a tleskání, pak se většina lidí zvedla k tanci. Leonase však k tancování nepřesvědčili, neměl partnerku, i když ochotných děvčat tu bylo více než dost, ale jemu se nechtělo.Raději sledoval okolí a čerpal dojmy z návštěvy lidí. Otec hoo lidech učil, ale do lidských vesnic nikdy nechodil. Pokud se s lidmi setkal, bylo to jen v rámci schůzí a diplomatických jednání. Vztah mezi lidmi a elfy nepatřil do té vřelé kategorie a navíc to vypadlo, že s Baronem od Vlčího hradu se schyluje k válce. Příliš si troufal a jeho územní správa začala zasahovat až do Hvozdu, pokud se nebude i nadále mínit stáhnout,boje jsou neodkladné.

A na dnešní radě se dozvěděl o Pobouřencích na hranicích Hvozdu, Pobouřenci si hodovali v zajímání elfů a jejich následnému mučení a zotročování v práci. Mnoho elfek se tak ocitlo v luxusních nevěstincích pro chtivé šlechtice a lidé se tím pak navíc ještě chlubili!

Ale tady ve vesnici to bylo všechno jinak. Lidé i elfští mladíci se navzájem bavili a nic nevedlo k boji.

K doposud prázdnému stolu hned za tím, u kterého Leonas seděl, si přisedli dva sedláci a rozmlouvali spolu tak hlasitě, že i přes veškeré snažení jejich rozhovor nešlo přeslechnout. Zaujatě tedy odposlouchával o čem se ti dva baví.

„Čoveče,před_stav si, že..." začal ten první a během řeči si odříhnul a pak pokračoval: „ti obři sou tak voprsklý, že lezou na naše hranice!"

„No bodejď by ne, svoje stáda neuhlídaj a tak lezou do cizejch,"přisazoval si ten druhej.

„Támhle Hamalovi zmizela skoro třetina stáda!" ukázal sedlák neurčitě do davu kolem narychlo postaveného baru.

„A pak se divjej, že je někdo voddělá," přihnul si ze svýho korbele ten, který začal mluvit a než stihl něco dalšího říct,přidal se k nim další z právě procházejících vesničanů,který jejich rozhovor slyšel.

„Tomu jejich vládci, říkaj mu snad Kamenec, se to nechce líbit,"přiťuknul si už s napůl prázdnými korbely a dál mluvil:„snad se chce i lidem pomstít!"

„Jen ať si příde, já mu řeknu, vo co tady jde!" vykřikl ten druhej sedlák a oba jeho polomyslící kumpáni mu začali přizvukovat.

Dál už neměl šanci jejich rozhovor sledovat, přiběhli jeho elfští společníci společně s dalšími děvčaty a za veselého smíchuho tahali na nohy, popadli i jeho korbel s tím nevábným nápojem,kterého se od prvního ochutnání ještě ani nedotkl, a lákali ho někam dál od centra zábavy.

„Pojď s námi," lákaly ho dívky v barevných šatech a usmívaly se,pohrávajíc si se svými copy.

Netušil,proč si žádají jeho přítomnosti, když on o ně nestál, ale prosebné pohledy dalších elfů ho donutily pokračovat s nimi.Zašli za roh a pak pokračovali dál až pod stromy, daleko od zábavy a hlavně zvědavých očí. Noc byla jasná a elfové se předváděli svými kouzly, takže kolem skupinky vládlo světlo pomalu jako za bílého dne.

Leonas nikdy nezapomene na to, jak se jeho elfští přátelé najednou změnili, děvčata i když očividně svolná najednou nevěděla,co mají dělat, když se po nich mladí elfové začali snad doslova sápat se slovy, že oni jsou něco víc. Samozřejmě, že si vysloužily vlnu protestů, za což se dokonce i urazili!

Po dobrém nebo po zlém!

Chtěl zasáhnout, ale najednou se tam vřítila ta dívka - nepatřící ani k jedné z ras. Napůl člověk a napůl elf. Vykřikovala cosi o sprosťácích a zpyšnělých ostroušcům, netaktně narážející na zašpičatělé uši. Víra v dobré jednání, když brániladívky ze své vesnici, a energie a síla, se kterou se elfům postavila, Leonase uchvátila.

„Tak dost!" postavil se ve své celé výšce a ještě využil i svého společenského postavení, aby elfy patřící do jeho národa srovnal. Všichni k němu vzhlédli a elfové pustili ruce vzpouzejících se dívek, kterým se jejich nadřazené jednání nelíbilo. Ta tam bylo jejich okouzlení nad pohádkovými elfy,stejně jako se vytratilo galantní chování elfských společníků.Zůstalo jen hrubé přesvědčení o jejich jedinečnosti.

Takoví že elfové opravdu jsou? Vrtalo v hlavě Leonasovi, když se všichni vraceli zpět do Stínové vesnice. Přes svou eleganci, Magii vesvých žilách a dlouhověkost zapomínají na křehkost lidského pokolení a chovají se k nim jako k němu, kdo za projevený zájem musí bezvýhradně poslouchat?

Ta dívka, napůl člověk a napůl elf, je jich víc? Kdo je? Jak je možné, že je její krev smíchaná? O ničem takovém se jeho otec nezmiňoval! Navíc její odvaha a energie, se kterou bránila dívky,může za to její elfské já nebo i to lidské není tak bezcenné?

Ještě když usínal ve větvích rozložitého stromu a pozoroval hvězdy na obloze, mu v hlavě vířily otázky a tvář odhodlané dívky.

Rozhodl se, že se tam musí zítra vypravit zas  a pak se konečně odebral ke spánku. Sny si tu noc zakázal.