Smile Passively

•0•

Jen bych chtěl dodat, že se omlouvám za gramatické chyby a překliky... Buď jsem si toho nevšiml a nebo jsem prostě blbej kid:))
-----------------------------------------------------------
Procházím se temnými uličkami Tokya. Začíná tma a já zpomalím, protože nemám důvod být doma rychle. Následně začalo pršet, ale já si tím neobtěžoval hlavu a polračoval dál v nekonečných temných uličkách, kde ani nesvítí lampy. Uslyším říci svoje jméno. Zastavil jsem se. Ten hlas vychází z temnoty. Znejistil jsem. Hlas se ozval znovu a já byl ještě vícee nervózní. Začal jsem se klepat, a začal jsem se pomalu vzdalovat od toho místa. Až jsem nakonec z té ulički vypadl, ale furt jsem se bál.
        Měl jsem furt takový pocit, že mne furt někdo pronásleduje. Moc jsem nevěnoval okolí a šel rovnou domů, aby mně ten divný pocit přestal strašit. Byl jsem furt viděšený z toho, jak někdo řekl moje jméno a furt jsem si říkal kdo by to mohl být.
      Podíval jsem se do mobilu abych zjistil kolik je hodin. Zrychlil jsem protože byla skoro půlnoc. Ale furt jsem měl pocit, že mě někdo pronásleduje, a proto jsem se skoro pořád otáčel, ale nikde ani živáčka.
     Když jsem došel k domu, tak jsem slyšel řev. "No super otec bude zase ožralý a matka bude po něm celou noc řvát" řekl jsem si pro sebe a podíval se nahoru do okna. Chvíli jsem tam jen tak postával a pak jsem sebral odhodlání a vešel dovnitř.
     Pomalu jsem zatáhl dolů s klikou, aby neudělala silný hluk a pomalu otevřel dveře. Přešel mně mráz po zádech, protože nemám rád napjetí v atmosféře. Opatrně jsem se vydal do pokoje přes ty dva. No nevišlo mi to a otec si mě všiml.
"Kde jsi byl?!" přišel ke mě a chytl mě za rámeček u košile.
"Venku? Že by?" řekl jsem v klidu a usmál se na něho.
"Ty spratku jeden!!" křikl po mě
"Ano? " zeptal jsem se a podíval se mu do očí, kde jsem viděl hněv.
"Hodláš se takhle chovat nadále?!" optal se mě otec.
"Představ si že ano." rejp jsem si.
"Běž si sbalit kufry a jdi třeba bydlet pod most, nechci tu živit hladové krky navíc." řekl a zdvihl mě za rámeček od košile.
"Phe" odplivl jsem si.
"A to je vrchol!!" křikl po mě a prudce se mnou švihl na zem. Dokonce mi začla téct krev. Přišel ke mě a zdvihl mě za krk. Silně ho chytl a já neměl šanci se nějak bránit. Matka po něm začala řvát, a dokonce ho bouchla flaškou s polovypitým alkoholem. Flaška se rozbila a otec spadl na zem. Pustil mě a já se cítil volný. Matka přišla ke mě a silně mě obejmula. Rozbrečela se.
     Otec po chvíli vztal ze země a šel do kuchyně. Začal řvát. Matka se šla podívat, co dělá. Chvíli se nkc nedilo a potom jsem uslyšel matčin řev. Neváhal jsem a utíkal jsem se tam podívat. Matka ležela v kaluži krve s nožem v břiše a otec se snažil utéct oknem. Povedlo se mu to. Když jsem uviděl matku jak mi umírá před očima, tak se mi zběhly všechny slzy do očí. Neustál jsem to a spadl jsem na kolena před ní. Chytla mě za ruku.
"Pamatuj si že lidi jsou zlí a nedovol jim, aby tě taky zkazili." řekla a zavřela oči, které už nikdy neotevřela. Rozbrečel jsem se a usnul vedle ní.
-----------------------------------------------------------
Ano žiju xD, tuto knihu bych chtěl celou dodělat. xD. No snad vás zaujal úvod knihy. Kapitoly budou vycházet 1-2x do měsíce, tak se zatím loučím a ahoj:)))