Crazy Little Thing Called Love | Freddie Mercury

3. Párty

V 10 hodin byl Freddieho večírek v plném proudu. Celý jeho dům byl plný lidí. Každý z nich byl jinak oblečený. Někdo měl masku, někdo byl skoro nahý.

Tohle nebylo nic v mém stylu. Ale jinou možnost jsem neměla. Kdyby mě viděli moji rodiče. Při vzpomínce na ně mě zabolela hruď. Jaká je šance, že je ještě někdy uvidím?

Moji rodiče byli katolíci. Já jsem věřící nebyla, ale pořád jsem nebyla typ holky, co by chodil pařit. Vlastně jsem ani neměla kluka. Rodiče čekali až si jednou nějakého najdu a vezmu. To bylo to, v co jsem věřila já. Nechtěla jsem s nikým nic mít před svatbou. Proto mě lidé kolem mě považovali za divnou nebo nudnou. Ale já jsem takhle byla šťastnější. V klidu svého pokoje s nějakou pěknou knížkou. Byla jsem velký introvert.

"Julie," vyrušil mě známý hlas. Než jsem se stihla za ním otočit, tak mě olivově hnědá ruka chytla jemně za zápěstí a přitáhla k sobě.

Zastavila jsem se těsně vedle Freddieho. Seděl u stolu hned přede mnou, očividně byl už opilý. Jeho hnědé oči se leskly. Jinak než během dne.

"Představím ti své přátele." Řekl Freddie vesele, alkoholově vesele. 

Nejprve ukázal na blonďáka, který seděl hned naproti němu. Ani mi ho nemusel představovat. Dobře jsem znala všechny Queeny.

"Tohle je Roger Taylor."

Roger se na mě usmál. Možná až moc přívětivě, uvažovala jsem. Vzhledem k tomu, co se o něm a o různých ženách psalo, tak jsem asi nemohla být tak překvapená.

"Ty jsi Julia?" Ujistil se Roger. Přikývla jsem. 

Tak Freddie jim už stačil říct o mně a navíc pod mým upraveným novým jménem. Radši jsem měla francouzskou variantu Juliette, ale nic jsem už neříkala. "Máš krásné jméno," usmál se na mě Roger.

"Tohle je Brian May," přerušil ho pohotově Freddie a ukázal na vysokého muže s kudrnatými dlouhými vlasy.

Brian si mě prohlížel hodně pozorně. Pohledem se mě snažil zařadit, jestli jsem podvodnice, lhářka, novinářka, cokoliv špatného. Na rozdíl od Rogera ke mně pouze pokývl hlavou.

Pak ukázal na drobného muže se středně dlouhými vlasy. "A John Deacon." John se na mě přátelsky usmál. Při prvním pohledu na Johna Deacona jsem pochopila, že tohle bude opravdu přátelský typ.

"Takže vy jste umělci?" Zeptala jsem se opatrně. Musela jsem dál hrát svou hru.

Překvapeně se na sebe podívali.

"Dalo by se to tak říct," odpověděl John.

"Konkrétně jsme rocková skupina. Docela známá rocková skupina," doplnil ho Brian. Bylo vidět, že ze všech přítomných mužů mi právě on nejméně důveřuje.
Roger a Freddie se zasmáli Brianovu skromnému vyjádření.