Liliové zahrady

➊

O ztracené lásce, vině a jednom nečekaném setkání

Námětem první povídky je myšlenka, že ne v každé situaci se lze rozhodnout správně. Hranice mezi dobrým a špatným totiž rozhodně není kdovíjak jasně definována a občas se tyto dva pojmy prolínají tak moc, že slovní spojení „správné rozhodnutí" docela ztrácí pointu. Někdy zkrátka není důležité se rozhodnout správně – jde jen o to se rozhodnout. Jakkoliv.
Což je ostatně něco, co musela kdysi udělat i hlavní postava této povídky, sedmadvacetiletý tanečník a choreograf Aaron Gardener. Na rozmyšlení měl tehdy sotva pár vteřin a možností hned několik. A i dnes, skoro o sedm let později, ho stále trápí otázka, zda tehdy zvolil tu správnou.
Povídka zkoumá Aaronovy myšlenky a emoce, sleduje jeho pohyb mezi zdmi luxusního hotelového komplexu Wilmington Gardens a nabízí tak krátký náhled do života mladého muže, jenž si prošel tragickou ztrátou.   

★★★

Návštěvníci hotelu Wilmington Gardens by se dali rozdělit do tří skupin. První jsou bezpochyby hoteloví hosté. Pronajímají si pokoje v horních patrech, stravovat se chodí do restaurace v přízemí a lázně navštěvují převážně v podvečer, poté, co s větším či menším úspěchem vyřeší záležitosti, jež je sem přivedly. Obvykle nejde o pravidelné zákazníky a jejich pobyt zde má spíše jednorázový charakter, ale samozřejmě jsou mezi nimi i tací, kteří se sem vracejí. Že do této skupiny patří zejména obchodníci z ciziny, herci či významní sportovci, je tedy poměrně logické.

Druhou skupinou jsou členové klubu. Pro ty jsou vymezené pokoje v patře prvním a místo restaurace v přízemí jim k občerstvení slouží bar v zadní části lázní. Mimo to však mají k dispozici spoustu dalších prostorů, jako třeba čajový salónek, knihovnu, saunu, plavecký bazén, fitness centrum, taneční sál či kino. Jednoduše řečeno, vše, za co si běžní hoteloví hosté musejí připlácet, ti kluboví mají v ceně. Většinou se zde totiž neubytovávají. Nemají to zapotřebí, většina pochází přímo z města a Wilmington Gardens tak navštěvují jen proto, aby si odpočinuli v lázních, popovídali si se známými nad sklenkou vína či zde našli milence na jednu noc.

Třetí skupina neplatí ani za ubytování, ani za členství. Tito lidé si jen na jeden či více dnů pronajmou určitou místnost, od tanečního sálu po jednací síň, a pak zase zmizí. Obchodníci, opět. Vždyť každý, kdo sem přijde, je tak trochu obchodník. Prodává hotelu svůj čas, svou přízeň, a na malou chvíli i svůj příběh.

Sám sebe by Aaron Gardener zaškatulkoval do druhé a třetí skupiny. Už nějakou dobu je členem klubu, ale stejně tak si pro své lekce pronajímá již zmíněný taneční sál. Ne ten malý, ale ten velký, zrcadlový. Na jeho lekce chodí desítky skvělých a talentovaných tanečníků a on se vždy cítil povinen jim za jejich peníze poskytnout to nejlepší.

Peníze za tyto lekce mu společně s jeho dalšími příjmy bohatě pokryjí nejen náklady na osobní potřeby, ale i členství v klubu. Pokud je totiž něco, co všechny návštěvníky Wilmington Gardens spojuje, jsou to peníze – všichni jich mají dost.

A Aaron si často klade otázku, zda na něj tato skutečnost náhodou nepůsobí trochu snobsky. Všichni sem chodí jen pro potěšení. Pro pohodlí, odpočinek, dobré jídlo a pití, sex...

Jenže pokud by si na tuto otázku odpověděl kladně, musel by připustit, že on sám je snob také. Což je samozřejmě něco, co by málokdo dobrovolně přiznal.

Sám si vlastně není zcela jistý, proč přesně sem chodí. Co ho sem tak moc táhne. Že by touha uniknout od reality? Aspoň na chvíli zpomalit, zklidnit tělo a nechat volný průběh myšlenkám?