Anonymous Killer

První vražda

Večerními ulicemi Londýna právě probíhá temná silueta postavy, která má na sobě pouze černou mikinu s kapucí přehozenou přes hlavu. Na tváři se jí chvílemi mihnul pošetilý úsměv.

Probíhá tmavým parkem, kde je pár lidí sedících na lavičce pod blikající lampou, ale nikdo nevěnuje prazvláštní postavě ani pohled. Všem je ukradená a to se jí velmi hodí.

Míří k jednomu z největších, nejdražších a nejznámějších hotelů. Když stojí před budovou, ohlédne se všude okolo sebe a nakonec svůj zrak upře na veliké skleněné dveře.

Dojde klidným krokem k recepci a podívá se po celé obrovské hale. Sedí tu spousta lidí, někteří si povídají, jiní jen sedí a koukají a ostatní sledují televizi, která je umístěna v pravé části místnosti, úplně nejdál od tajemné postavy.

Nervózní recepční si prohlíží podivnou postavu.

,,Dobrý den, přejete si?“ Říká a nejistě se pousměje, aby působila klidně.

,,Chci číslo jednoho pokoje,“ zamíří svůj zrak na cedulku se jménem ,,paní Mellingsová“

Když osoba řekne, co chce, co velmi nutně potřebuje, recepční nesouhlasí.

,,Omlouvám se, ale nemůžu Vám, cizímu člověku, dát číslo pokoje někoho jiného.“ Stojí si za svým recepční.

Postava, už poněkud naštvaná, stále požaduje číslo onoho pokoje. Znovu se podívá po celé hale a když zjistí, že jí nikdo nevěnuje pozornost, vytáhne nůž.

,,Přece nechcete, aby se Vám něco stalo.“ Pousměje se nebezpečně a pohladí nůž po ostré hraně.

Recepční pod stolem mačká tlačítko záchrany, chce zavolat pomoc. Ale to postavě vůbec nevadí, všechny telefony a pomocná tlačítka jsou odpojena.

Když recepční konečně poví číslo pokoje, postava schová opatrně nůž, aby ho nikdo jiný neviděl, pousměje se na recepční a jde k výtahu. Recepční Mellingsová si utírá stékající pot z čela a doufá v záchranu.

Postava v černém jede výtahem do osmého patra. Jde k pokoji s číslem 823. Vytahuje malou stříbrnou sponku, kterou se neslyšně dostává dovnitř. Na tváři má opět úsměv, vše jde podle plánu.

Tekoucí voda z koupelny napovídá tomu, že člověk, který obývá tento pokoj, si dává koupel a nic netuší.

Postava zamíří do ložnice, zatáhne závěsy a na dřevěný noční stolek pokládá dopis v obálce, samozřejmě v rukavicích. Nenechá se chytit kvůli své nepozornosti.

Podívá se na ustlanou postel s nebesy a schová se vedle ní, jen se přikrčí.

Nic netušící žena ve fialovém župánku si pozpěvuje neznámou melodii a jde k posteli, když v tom si všimne otevřených dveří. Pomalým krokem je jde zavřít a přemýšlí, jestli je opravdu zapomněla zavřít nebo jestli u ní někdo byl. Jenže ten někdo u ní pořád je.

Když se žena zase vrátí do pokoje, postava si stoupne, aby ji žena viděla.

,,Co tu děláš?“ Ptá se opatrně žena. Dlouho tuto osobu neviděla a netušila, že se setkají zrovna takhle.

Postava nic neříká a jen se usmívá. Vytahuje nůž, kterým vyhrožovala i slečně Mellingsové na recepci.

Žena se začala bát a vrhá se k telefonu, aby zavolala pomoc. V očích se jí odráží strach.

,,Všechny telefony jsou odpojené. Všechny.“ Říká osoba a klidným krokem jde k ženě.

Zaráží nůž do podžeberní části a táhne řez směrem dolů. Žena nemá šanci se bránit.

Fialový župan spadl na zem a bezvládné tělo ženy se svalilo na postel.

Čehož si vrah ale nevšiml je to, že mu z kapsy od mikiny vypadla fotka. Malá šedivá fotečka, na které je vidět malý plod. Fotka z ultrazvuku.

-------
Dávám toto dílo do gala. :D