Ellie:
Brečel bys kdyby se mi něco stalo? Zajímalo by tě to?
John:
Ano brečel a ano zajímalo proč se ptáš?
Ellie:
Hele prosím tě alespoň nelži, vím že by ti to bylo úplně jedno, ty bys byl ještě šťastný a neříkej že ne!!
John:
Co to zase meleš?! Neumíš si představit jak mi na tobě záleží ale já jsem pro tebe nic co?! Asi jo jak tak vidím, děkuju
Ellie:
Rodina ani přátelé mě nemají rádi ale ty a já ti věřila, byl si pro mě oporou jak vidím nemám nic, vůbec nic
John:
El to neříkej víš že to není pravda, jsou lidi co tě mají rádi, osobně neznám nikoho kdo by tě neměl rád tak proč tohle??
Ellie:
Protože mám pravdu, jak jsem byla malá snila jsem o krásném životě v těch 9 letech jsem ani nevěděla co to je sebevražda a jak někdo může být ji schopný, už to chápu
John:
Co chceš dělat? Proč to říkaš?
Ellie:
Protože všechno na sebe hezký navazuje a ty stím nic neuděláš. Říkám to proto protože mi od této minuty zbývájí cca tři minuty života ani to ne. Už to nemůžu nějak ovlivnit, promiň
John:
Já přijdu, za ty blbé tři minuty jsem tam, nebydlíš daleko, bydlíš na konci mé ulice. Zase ty tvoje legrácky.
Ellie:
Přijď alespoň uvidíš smrt, já ti v tom bránit nebudu
Ellie:
Teda je to krásné krásný pocit když už pomalu odcházím se slzami v očích a nikdo nic nezmůže, smutný
Pohled Johna:
Byl jsem u její dveří, překvapivě otevřela, vypadala strašně měla v očích slzy, rozcuchané vlasy, tričko s bílým dlouhým rukávem přes které jsem viděl jak ji krev prosakuje přes rukáv. Vmáčkl jsem se do bytu a stáhl ji sebou.
Vkuchyni byla kaluž krve a ležela tam žiletka, to jsem neřešil, vytáhl jsem z kapsy obvaz který jsem si projistotu vzal kdyby náhodou a zavázal ji krvácející ruku u zápěstí, ona jen brečela a omlouvala se za to co udělala.
Objal sem jí a řekl že všechno bude dobrý že to společně zvládneme,ona souhlasila.
Od tohoto incidentu mám sní šťastnou rodinu a ona je bez depresí a šťastná, děkuju.
