2.

62 5 1
                                    

Chvíli tam tak seděli a dívali se na sebe ale potom ke Chrisovi někdo natáhnul ruku a pomohl mu se zvednout. Nějakej jeho kámoš co já vím. Já stejně tak pomohla Ann. Nejdřív se otočila ke mě a potom ke Chrisovi a zrudlá jako rajče ze sebe vydala "P-promiň." Naším směrem se koukali snad úplně všichni což mi nebylo dvakrát příjemný ale tak co už.
"V pohodě." Odsekl trochu naštvaným tónem Chris. Já ho začala propalovat  svým pohledem. Jen se podíval na Ann potom na mě a odešel i se svou tlupou blbečků. "Proč si mi neřekla že jde za mnou?" zeptala se mě vystrašeně Ann. Jen jsem pokrčila rameny a začala se smát. Ann mě lehce žduchla loktem a taky se začala smát.

Ke škole se pomalu sjížděli všichni naši spolužáci. Když tam byly všichni začali jsme si nastupovat do autobusu. Jak jinak než že jsme si sedli s Ann spolu. Celou cestu v autobuse jsme si povídali, jedli, poslouchali písničky a našli se i chvíle kdy jsme spali.
Dorazili jsme na místo a všichni začali skákat k oknům aby viděli jak to tady vypadá. "Páni to je nádhera" řekla jsem naprosto udiveně z toho co jsem právě spatřila "to jo" přidala se ke mě i Ann. "Všichni se okamžitě posaďte" Křikla po nás učitelka která tam byla jako hlavní vedoucí. Všichni se posadili ale pár jedinců co zůstali přilepení na okně se taky našlo. "Sednout všichni říkám" řekla naštvaně a přitom pobaveně. Byla fajn. Ostatní přísavky se na ní podívali a posadili se zpět. "Chrisi tady žádnou nahou slečnu v okně nenajdeš"  řekla učitelka když byl Chris jediný kdo si nesedl ale něco pozoroval venku. Celý autobus včetně nás s Ann se najednou začal smát.

Vyšli jsme z autobusu a vzali si kufry a ostatní věci. Ještě před tím než jsme se šli ubytovat četli jména lidí jak jsou na pokojích a dostanou klíčky. "Slečna Pall a slečna Taggart mají pokoj čislo 10" doběhla jsem nám pro klíčky a s Ann jsme odběhli s jekotem. Ječeli jsme jako malé holčičky i přes to že nám je 16. Byla to jedna velká budova kde bylo spoustu pokojů ale na celém hotelu jsme byly sami což bylo super. (Jen naše škola) "Počkej otevřeme  zároveň jo?" Řekla Ann a Já jí s úsměvem přikývla. Tak jsme otevřeli a zatajil se nám dech při našem prvním pohledu. Dvě veliké postele oddělené uličkou, dvě skříně pro každou, před postelemi byla na stole položena veliká televize kterou jsme měli povolenou. A to co mě uchvátilo nejvíc bylo obrovské okno ze kterého jsme měli výhled na zasněžený kopec ze kterého budeme zítra jezdit. "To je nádhera" řekla tentokrát Ann a Já s ní svým klidným výdechem souhlasila. Najednou se ozvalo zaklepání na dveře. Hned jsme se otočili na dveře a já šla otevřít. Kdo jiný by tam mohl stát než Chris. "Ahojky kdyby jste něco potřebovali jsem na pokoji 15" mrkl na mě a mě se zvedl žaludek. Potom pohled přesunul na Ann. "Ty jsi Ann že? Říkala mi o tobě Reilly. Tebe si budu pamatovat.
(Reilly=Chrisova sestra= kamarádka Ann=moje kamarádka)
Mezi tím co se tady snažil Chris o nevím co jsem si za ním všimla  Lukase. Naše pohledy se setkali a v tu chvíli jsem se asi začala trochu červenat. Každopádně jsem toho slyšela víc než jsem měla. Nejen že jsem potřebovala kýbl ale kdybych mu před čumákem nezabouchla tak by Ann ztratila rovnováhu a to nikdo nechceme. Rychle jsem doběhla k Ann abych ji trochu podepřela když nebyla schopna kroku. Zase jsme se začala hrozně smát a Ann byla jako socha když v tom se najednou otřepala ze své malé mrtvičky.  "Co-co se stalo?" Vysoukala ze sebe. "Nooo nic zajímavého jen ti právě tvůj crush řekl že si tě bude pamatovat ale jinak nic moc." Usmála jsem se na ni a ona si dala hlavu do dlaní a začala ječet. "Neboj příště se mu něco odvážíš říct neboj."
"Toho se právě bojím co když ne?"
"Tak někdy jindy ale vyjde to. Já ti pomůžu"
"Dobře"

NAVŽDY SPOLUWhere stories live. Discover now