Vánoce u Malfoyových

4.

Takový návrat z vánočních nákupů domů a následné uložení dárků, člověka přeci jenom trochu unaví. Nebylo tomu ani jinak u Narcissy, kterou k tomu přepadl bolehlav, a přesto byla tak laskavá a řídila přípravu nebo spíše dopřípravu výzdoby domu. Skřítci plnili její návrhy a přikázání a ona si svou bolavou hlavu lámala nad představami, jak do výzdoby něco přidat, ale tak aby to nebylo přeplácané.
To třeba její manžel v tu dobu pouze seděl v salonku, kde se nacházel i malý bar. Popíjel si u něj zlatavou alkoholickou tekutinu ze skleničky a mračil se do zdi.
,,Chátro odporná, pojď sem." Přivolal k sobě skřítka, který na místo sotva vešel, ověnčený řetězem na strom, samozřejmě tím vánočním.
,,Pane? Co si přejete?"
,,Muč se, budu se dívat. Nudím se." Lucius to řekl tak nezaujatě, jako by se o nic nejednalo, zato skřítek, ten rychle zamrkal a skřivil rty.
,,Pane?"
,,Muč se!" Tentokrát se jal rozkazovacího tónu. V ten okamžik do salonku přišla Narcissa s dalšími třemi skřítky za patami. A to aby nebylo, kdyby se neozvala.
,,Luciusi! Místo pitomostí, co zamýšlíš se skřítkem, mi radši pomoz. A nechlastej!"
,,Výzdoba byla vždycky na tobě, tak to i zůstane. A já přemýšlím, sice piju, ale přemýšlím u toho. Mám docela dilema, nevím, co dát Dracovi." Dlouhovlasý Malfoy, skoro nepostřehnutelně, povzdychl.
,,Zvláštní, zrovna takové dilema řeší i on." Ušklíbla se jeho žena a zaúkolovala dva skřítky, aby ozdobily krb.
,,Co? Má dilema co dát sám sobě?"
,,Ovšem, že obráceně. Tobě." Luciusova žena protočila panenky.
Její manžel se odebral od malého baru a rozhodl se pomalými kroky kolem něj obcházet.
,,Hmm, stejně mi dá zase něco, co mě napumpuje. Vždyť mi minulý rok dal pět flašek Whiskey, Bourbon... udělal ze mě alkoholika." Stěžoval si.
,,Jak Draco řekl, do zásoby." Narcissa se krátce zasmála, možná by se smála déle, ale musela okřiknout jednoho ze sřítků. Rozbil nechtěně jednu z ozdob. Naštěstí, a také kupodivu, to Narcissa dále nijak více neřešila, ale skřítka, ujímajícího se další ozdoby, bedlivě pozorovala.
,,Hrozně vtipný. Možná mu dám pět bedniček jablek. Chci vidět jeho výraz." Zašklebil se Lucius.
,,Luciusi... dej si záležet na tom, co mu dát. Určitě chceš vidět jeho upřímnou radost."
,,Tak to nevím, to by mě možná i vyděsilo."
,,Spíš by to trochu roztálo to tvé zledovatělé srdce".
,,Tak to není! Mám ho obalené jenom jinovatkou." Bránil se Narcissin manžel a jako kdyby šlo o truc z takového nařknutí, přešel rychle ke svému baru a sklenku, v které bylo již téměř trochu zlaté tekutiny, dolil po její okraj. Následně se z ní napil, ale tak, že by člověk nabyl dojmu, že se jedná pouze o vodu a ne o alkoholický nápoj, jenž by se měl spíše pomalu popíjet.

                                ****

,,Zeptám se tě na rovinu, co bys chtěl na Vánoce? Jsi velký, nemusíš mít velké překvapení. Vyber si sám, řekni, o co bys stál?" Lucius otázkou překvapil svého syna, jenž se věnoval výběru oblečení na spaní. Vlastně se ho i lekl.
Mladší blondýn se přestal přehrabovat věcmi ve své skříni a na patě se otočil čelem k otci. Dal si docela na čas s odpovědí, chvíli na Luciuse jen civěl, ve tváři nejednoznačný výraz.
,,Docela se divím, že se mě ptáš a tak tedy..." Odmlčel se. ,,Hmm, víš co?"
,,No? Tak?" Ptal se Lucius s jistým vzrušením, že se dozví, co mu může dát. Myslil si, že to tak bude mít z krku, ale mýlil se.
,,Přijď si na to sám".
,,Dobře, máš to mít... Cože?! Tak to ne! Řekni mi, co chceš!"
,,Nebo co? Pošleš na mě kletbu?" Draco se ušklíbl.
,,Přestaň, prostě to řekni".
,,To, co bych si přál, si přeju hodně ale hodně dlouho, ale to nikdy nedostanu".
,,Proč? Je to drahé? Na tom nezáleží". Lucius málem protočil oči. O peníze mu ohledně dárku opravdu nešlo, spíš bude rád, že dar bude mít z krku. Nemusí si lámat hlavu. Jenže bohužel si hlavu lámat muset bude. Draco ho svou další   větou zarazil.
,,Právě, že to za peníze vůbec není".
,,Ehm, co?" Lucius koulel očima, snažil se rychle vydedukovat, co není za peníze a může se to darovat. Jenže než na něco přišel, Draco se rozpovídal dál.
,,Taky bych ale ovšem o to stál nejvíce. Ale jelikož to nedostanu, je vlastně úplně jedno, co mi koupíš. Nemám ani sám nějaký nápad, co bych chtěl. Možná zase přírůstek oblečení do skříně, nějaké potřeby do školy, ale to si můžu koupit normálně. Není hloupé si dávat dárky?"
,,Hloupé jsou celé Vánoce". Odfrkl starší Malfoy.
,,Hm, to jsi přesně ty!" Prskl na otce Draco, otočil se zpět ke skříni. Vytáhl si pyžamo a dveře skříně s bouchnutím zavřel.
,,Co?"
,,Vánoce nejsou hloupé, jsou to pěkné svátky. Jen na těch dárcích moc nesejde, takže si můžu dovolit říct, že hloupé jsou, jako ten tvůj Pán zla. Za chvíli budeš jak Bellatrix a polezeš mu do zadku!" Pyžamo mrskl na postel.
,,Tak to ne, tam bych mu nevlezl nikdy. Ona to Bella dělala?"
Za otázkou Luciuse, Draco pozvedl obočí, div mu nevyletělo až nad hlavu. Zavrtěl hlavou, a když se mínil dlaní plácnout do čela, raději to vzdal a promluvil.
,,Ehm, víš co... radši nic, když to spojení nechápeš. Ty jsi zase trochu natvrdlý".
,,Dovol?!"
,,Jdu ven". Oznámil Luciusovi syn, který stále nad otcovou inteligencí chvílemi vrtěl hlavou.
,,Kam a s kým?!"
,,Se sebou, ven". Draco jej obešel, otec ho však dalšími slovy zastavil mezi futry.
,,Nemáš dvojče".
,,U Salazara! Se sebou jako sám se sebou, jakože já jenom já... na co to tady vysvětluju?!" Draco se rovnou sebral a rychlým krokem se vydal za svou touhou se projít. Vlastně by už nikam nešel, ale otec ho vyhnal, i když nechtěně, neuvědomujíc si to; ani mu to nemusel říct. Nejspíš jen zase projde zahrady Manoru a vrátí se zpět.

Lucius zatím zůstal v jeho pokoji. Nejdříve si prohlížel stěnu na které nebylo vůbec nic zvláštního.
Poté s hlubokým povzdechem synův pokoj opustil. Tiše zavřel dveře a na chodbě přikráčel k zábradlí, kterého se chytl. Hlavu měl zaneřáděnou různými nápady na dárek, ale žádný nebyl dobrý, protože je zatřela pokaždé Dracova věta, že si přeje již dlouho něco, co není za peníze. Ale co si budeme povídat, to také může být ledacos. Lucius si byl jistý, že na to nepřijde. Jako naději bral ještě radu. Poradit se o tom s někým, a opět si vybral Narcissu, kterou zrovna pozoroval z patra.
,,Haló, princezno". Zvolal na ní.
Narcissa k němu vzhlédla s uculením, ale za moment se po něm slehla zem, jen co Lucius dodal: Spouštím své dlouhé vlasy. Pojď za mnou a zachraň mě před strašlivými spáry beznaděje ohledně Dracova daru.
,,Luciusi, přestaň. Už jsme to řešili. Navíc, teď jsem skončila se zdobením a za dnešek mám dost. Jdu si lehnout na chvíli."
,,Takhle to ale v pohádkách není! Máš vyšplhat po mých vlasech a zachránit mě".
,,Tak bude další verze. Princezna ustřihne vlasy princovi a potom si dojde lehnout do svých milovaných peřin."
,,Pak kdo tu nemá srdce".
Narcissa nad manželem zavrtěla hlavou. Jistě by si šla opravdu lehnout, ale plány jí překazil jakýsi šrum linoucí se zpoza dveří vedoucích ven.
Oba manželé zpozornili.
Člověk by si asi pomyslel, že osoba za dveřmi je Draco, ale to je omyl. Křídla dveří se rozrazily a s přívalem vloček do Manoru vstoupil úplně někdo jiný, než byl syn těch dvou.
V ten okamžik Lucius, jako by do něj někdo vrazil kudlu, zaúpěl. ,,Ale to ne! Salazare, za co mě sakra trestáš!"
Jako reakce na jeho slova se ozval šílený smích ženštiny ke které přiběhli skřítci, aby jí pomohli s věcmi, co s sebou táhla. Jenže než cokoliv stihli vzít, jeden ze skřítků schytal zranění. Ta osoba, která nebyla nikdo jiný než Bellatrix Lestrangeová, hodila po skřítkovi kufr, který asi někde koupila, takový neměla. V té rychlosti ho skřítek ani nestačil chytit a obdélníkový doplněk na cesty ho zavalil jako sněhová koule.

S Bellatrixiným příchodem začne zase o trochu jiné veselí, které Vánoce v Manoru jistě přikrášlí a to ve velkém.