Já jsem já ✔️

12.

Procitnutí pro Camillu nebylo snadné. V hlavě jí dunělo vlastní srdce a v krku cítila ohromný tlak. Hlavně, vůbec nepoznávala místo, kde se nacházela. Všude vládla bílá barva. Jako by byla v nemocnici. Jen ten typický zápach dezinfekce chyběl. Pokusila se posadit, ale zastavila ji silná bolest na hřbetě ruky, o kterou se opřela.
„V klidu, to je kanyla,“ uklidnil ji povědomý hlas. Najednou se u ní objevil sympatický mladík, s průzračně modrýma očima. Hnědé vlasy mu splývaly na uši a v upnutém tričku se mi rýsovala široká ramena.
„Kdo jste?“ odtáhla se bojácně od něho.
„Jmenuju se Joshua, jsem z Ameriky. Stejně jako vy a stejně jako Collin,“ s úsměvem k ní natáhnul ruku. Camilla ji s nejistotou přijala.
„Kde je Colllin?“ matně si vzpomínala na to, co se stalo, než omdlela.
„Nebojte, je ve vedlejším pokoji. Ale když jsem se pro něj vracel, válčil s tím Číňanem. Aspoň se o to tedy pokoušel. Stihnul jsem ho odnést pryč, ale ten parchant mu na poslední chvíli zabodl nůž do ramene. Nevím, jak to dokázal. Myslel jsem, že jsem ho odrovnal,“ šlo poznat, že ho to vážně štve.
„Je v pořádku?“ strachovala se o něj. O Collina prostě nemohla přijít.
„Ano, postaral jsem se o něj. Stejně jako o vás,“ opřel si lokty o kolena a spojil ruce.
„Co jste zač? A proč jste nám pomohl?“ I přesto, že působil věrohodně, a tak nějak i mile, měla v hlavě vykřičník. Neznala ho. Jediný, komu mohla věřit byl Collin.
„Jsem agent FBI. Už jsem s Collinem mluvil. Nabídl jsem mu, před několika dny, pomoc, ale on mi nevěřil. Doufám, že nyní už bude. Krom toho jsem byl i bratr Monic,“ jeho oči potemněly a jeho obličej posmutněl.
„Kdo je Monic?“ Nikdy o nikom s takovým jménem neslyšela.
„Monic byla Collinova žena,“ vyřkl, pro Camillu neznámé informace. Otevřela pusu šokem, ale to byl teprve začátek. Joshua pokračoval: „Ji, jejich dceru a Collinovu rodinu zabil Chang. Nevím, co přesně se stalo, nebyl jsem tam, ale podle znaménka na krku, přesně takového jako máte vy,“ podíval se na to místo hanby. Camilla sklopila zrak studem, „ji ten bastard znásilnil, než ji zabil. Jí i její čtrnáctiletou dceru... Mou neteř,“ dodal tiše. Několikrát se rychle za sebou nadechl a pak pokračoval. V ten den jsem tam nebyl. Vlastně jsem tam nikdy nebyl. S Monic jsme spolu nikdy neměli dobrej vztah. Ani s rodiči. Byl jsem taková černá ovce rodiny. Ale to neznamená, že mi je jedno, co se s ní stalo. Zajímá a chci její smrt pomstít. Chci vám pomoct,“ řekl naléhavým hlasem. Camille bylo zle z toho, co se dozvěděla. Nějak na to neměla slova. Tak tohle byl důvod, proč chce Collin smrt té zrůdy. Pozvedla oči a střetla se s těma jeho.
„Takže to ty jsi ten vůl, který jí tak chyběl?“ uhnul pohledem, aby se nemusel dívat na tu lítost, kterou Camilla vysílala.
„Ano, to jsem já,“ postavil se a přešel k němu. „Tak už mi věříš, že ti chci pomoct?“
„Nevěřím policajtům.“
„Sám jsi byl jedním z nich.“
„Už nejsem. Neslyšels? Zabil jsem celou rodinu,“ opřel se o futra.
„Jasně, o tom jsem slyšel, ale nevěřím tomu.“
„Nemůžeš mi pomoct,“ posadil se ke Camille na postel. Prohlížel si její fialový krk.
„Proč? Monic byla moje starší sestra. Je mou povinností ti pomoct,“ začal se vztekat.
„Protože jsem to řekl. Šlo o mou ženu, mou dceru, mou rodinu. Chceš snad, aby se vaši cítili stejně jako já? Chceš, aby truchlili nad tím, že přišli i o druhé dítě. Já už nemám co ztratit. Jdu si vyloženě pro smrt, ale nikdo, opakuju nikdo,“ shlédl Camillu, „už kvůli mně neumře. Teď nás nech, prosím!“ Joshua už chtěl něco namítnou, ale Collinův pohled mu jasně říkal, aby to ani nezkoušel.
„V pohodě?“ zeptal se, když zůstali sami.
„Nevím,“ stáhla obočí. „To je hrozný,“ kroutila hlavou. „Hrozný,“ řekla tiše a rozplakala se nad Collinovým osudem. „Vzali ti úplně všechno, Colline,“ nemohla se mu podívat do očí. Teď už v něm vždy uvidí jen zlomeného muže. Už to nebude ten milý, sympatický a sexy chlap, co jí zachránil život.
„Cam,“ pohladil ji po tváři. Chytil její bradu mezi prsty a nadzvedl jí hlavu tak, aby na něj viděla. „No ták. Nebul,“ utěšoval ji.
„Já ale chci brečet. Myslela jsem si, že to, co udělali mně, je to nejhorší na světě, ale to, co udělali tobě je...,“ nenašla ta správná slova. Jen fňukala a objala ho.
„Mrzí mě to, Colline.“ Collin zkřivil obličej bolestí, protože ho při objetí tlačila do poraněného ramene, ale nic jí neřekl. Jen ji také objal.
„Teď už chápeš, proč je moje pomsta sebevražedná mise? Až to dokončím, skončím se vším. Já už nemám pro co žít. Ty ano. Nejlepší bude, když se vrátíš domů,“ odtáhnul se od ní, ale ona si ho přitáhla opět k tělu. Zas mu tím způsobila bolest, ale vem to čert. Když ho chtěla objímat, tak ať ho objímá.
„Ne, máme dohodu a já od tebe neodejdu. Nenechám tě samotného. Chci ti pomoct. Můžu ti pomoct! A on taky,“ cukla hlavou na místo, kde naposledy stál Joshua. „Nemusíš být na všechno sám. Nejsi sám! Pochop, že to není jen tvůj boj.“ Collin se zamyslel nad jejími slovy. Měla v něčem pravdu. Každý si zaslouží svůj kousek pomsty.
„Kdo tě naučil tak řečnit?“ pozvedl lehce jeden koutek.
„Takže si mě necháš?“ řekla radostně, jako by byla nějaký čokl, kterého nešel u popelnic. Skočila mu zas kolem krku.
„Au, sakra, ale Camillo. Já jsem ranění,“ zaskuhral, když mu zas zatlačila na ránu.
„Ježíš, omlouvám se,“ rychle od něj odskočila.