Kapitola 1

20 0 0
                                    


Červen 2042, Wrangelův ostrov

Wrangelův ostrov je bohem zapomenutým kouskem pevniny ležícím 140 kilometrů severně od pobřeží východní Sibiře. Ostrov má délku asi 150 kilometrů a rozlohu 7670 kilometrů čtverečních. Je útočištěm arktické fauny, především ledních medvědů, polárních lišek, tuleňů mrožů nebo lumíků. Vody kolem ostrova jsou vyhledávanými lovišti velryby grónské a velryby šedé. Od roku 2004 je ostrov zapsán jako nejsevernější přírodní rezervace světa v databázi UNESCO. V současnosti nemá stálé ani sezónní osídlení, s výjimkou jednoho obyvatele na jižním cípu ostrova. Klima ostrova je velmi chladné, ani v červenci nevystupují teploty nad pět stupňů celsia.

Muž, který si posledních dvacet let říkal Yetti, si protáhl záda. Stál v půlmetrové díře a prohlížel si výsledek celotýdenní práce. Odkrývání naleziště ve věčně zmrzlé půdě pomocí obyčejné lopatky a rýče nešlo právě rychle. Yetti se usmál pod černým plnovousem posetém kousky ledu.

Konečně! Z věčně zamrzlé půdy trčel zahnutý mamutí kel.

Málokdo ví, že Wrangelův ostrov je posledním známým útočištěm mamutů. Podle kosterních pozůstatků se usuzuje, že ještě kolem roku 2000 před naším letopočtem zde žilo 500 až 1000 mamutů, a poslední jedinci druhu mammuthus primigenius zde žili ještě 1500 let před naším letopočtem, a byli tak současníky například faraona Thutmose II, krále a zákonodárce Chammurapiho nebo biblického Mojžíše.

Yetti opatrně vytáhl kel z výkopu. Objevený kousek se řadil k těm menším, přesto nebyl o nic méně cenný. Největší nalezené mamutí kly dosahovaly délky 4,9 metru a váhy 84 kg. Na Wrangelově ostrově však žila populace mamutů trpasličích, kteří dosahovali výšky jen kolem 180 až 200 centimetrů. Yetti odhadl, že vykopaný kel by mohl mít na délku metr a půl, a hmotnost kolem dvaceti pěti kilogramů. Pokud by jej prodal na černém trhu, dostal by za něj okolo dvaceti tisíc amerických dolarů. Ohleduplně složil cenný nález na saně, nazul si lyže, zapřáhnul sám sebe před saně a vydal se zpět ke svému obydlí u pobřeží.

Jeho domov v zátoce Zvězdnyj tvořily tři navenek totožné šedé buňky z prefabrikovaného betonu o užitečné ploše 22 metrů čtverečných, orientované do tvaru třístranné růžice. Jedna buňka sloužila jako ubytovna, druhá jako sklad a třetí poskytovala technické zázemí včetně dvou dieselových agregátů dodávajících elektřinu a teplo.

Žil tu ve vyhnanství už přes dvacet let. Jak dlouho přesně, to nevěděl. Od jisté doby přestal dny, měsíce i roky počítat. Ani na pevnině to nikoho nezajímalo.

Poslední kalendář, který mu doručili, pocházel z roku 2026. Výborně se hodil na rozdělání ohně v kamnech.

Skryté dimenzeKde žijí příběhy. Začni objevovat