Snake's toy

1. Kapitola - Návštěva Blackových

Blížil se konec srpna, na ulicích se to hemžilo dětmi se starostlivými rodiči, které se snažili mírnit nadšení jejich ratolestí ze slunce, které ozařovalo celou ulici. Nebe nezdobil ani jeden mráček. Člověk se nad tím musel pousmát už jenom z principu.

Klasické léto, kdy se děti pomalu připravovali, že jejich volno skončí a zase budou muset namáhat ty své hlavinky nad učivem, aby se dokázali udržet ve škole.

Pro mě, ale tohle léto znamenalo všechno. Mohla jsem dokázat, že budu nejlepší v mém ročníku. Mohla jsem dokázat, že zvládnu být nejlepší na celé škole. Ve škole čar a kouzel v Bradavicích. Dokázat matce, že nepotřebuju jejich moc na každém kroku. Že taky zvládnu něco sama.

Jako Angus.

Angus je o čtyři roky starší a je to pýcha naší rodiny. Nemůže se stát, že na nějakém zasedání by nezaznělo jeho jméno. Ve škole je výjimečně chytrý, chová se skvěle a v životě nepodporoval rodičům. Ve zkratce... Přesný opak mě. Oproti tomu byste se divili kolikrát jméno Kenna nezazní. Párkrát se mi i stalo, že tátovi a matčini přátelé ani nevěděli, že dceru mají, ale tento rok jim chci dokázat, že jsem lepší jak Angus – alespoň pro jednou.

Až na drobný zádrhel, stále jsem nedostala svůj dopis. Svoji pojistku, že mě vezmou do Bradavic. Čekala jsem už dva týdny a stále nic. Matka je z toho pomalu na mrtvici a poslední dobou se tváří, že mě vůbec nezná. Jako kdybych byla jenom spolubydlící, ne její dcera.

Seděla jsem ve výklenku u okna a pozorovala náměstíčko, kde se to hemžilo lidmi. Koneckonců venku bylo vážně krásně, kdyby dneska nebyl společný oběd také bych hned vyběhla ven. Nikdy jsem neměla moc přátel. Vlastně žádné. Jenom pokaždé na schůzkách matky a otce přijdou děti, tak je mám na starosti buď já, nebo Angus, ale většinou Angus, protože to je zlaté dítě.

„Slečno, nerad obtěžuji, ale je na čase se obléknout," promluvil do ticha náš domácí skřítek Manny. Zvykla jsem si, že se sem tam z ničeho nic objevil, takže mě ani nevyděsil. Pomalu jsem přikývla a zůstala pohledem přitisknutá na jednu z matek, která z kočárku vyndala dvou dceru, která se okamžitě rozeběhla pryč. Tohle neznám. Já měla chůvu, stejně jako Angus.

S prásk Manny zase zmizel a já opět osaměla. Odevzdaně jsem vstala od okna a přešla k posteli, na které jsem již měla připravené oblečení. Šaty, které byli tmavě zelené s malým erbem naší rodiny na prsou. V podstatě byly dost obyčejné, dominoval jim jenom stříbrný pásek, po kterém se suknice rozšířila. Přestala jsem s prohlížením a hodila je na sebe, stejně jako připravené botky a šperky, které byly stejné barvy jako pásek. Na krk jsem si dala svůj oblíbený náhrdelník, na kterém byl drobný had, který se kroutil.

Naše rodina si na Zmijozelu dost potrpí.

Ještě jsem si rozčesala vlasy, naposledy mrkla do zrcadla a vyrazila dolů za svou rodinou.

Na návštěvu přišla rodina Blackových, manželé Walburga a Orion a jejich dva synové Regulus a Sirius. O všech jsem slyšela, jelikož to byla čistokrevná rodina a otec všechny jejich jména do mě vtloukal, už když jsem byla malé dítě. Angus nikdy nic takového nemusel, pouze se roztomile usměje, omluví se a zeptá se. Tomu to projde. Vždycky.

Hned ve dveřích jsem zahlédla paní Blackovou, ze které mi naskočila husí kůže. Byla elegantně oblečená v hnědém kostýmku a vlasy vyčesané vysoko na hlavě. V ruce držela dřevěnou hůl, o kterou se ladně opírala. Vážně nevypadala, že je dobré si z ní začínat. Hned za ní vešel pan Black, který byl v obleku s kloboukem. Vždy jsem záviděla mužům, že na sebe jenom hodí košili a jdou. Celou dobu jsem se usmívala a slušně je pozdravila. Nikdo mi nevěnoval moc pozornost, jelikož se živě vybavovali s Angusem o Bradavicích. Za panem Blackem stáli dva chlapci. Oba dva měli černé havraní vlasy. Jeden byl vyšší a vypadal i starší, takže to musí být Sirius. V Bradavicích dokončil svůj první ročník. Vedle něj byl Regulus, který nastoupí společně se mnou.

„Jsem tak nadšená, že jste přišli!'' vykřikla zvesela matka a po dlouhé době vážně vypadala potěšeně. „Dovolte mi představit vám mého syna, který dostudoval nyní čtvrtý ročník v Bradavicích," řekla hrdě. „A Kenna ta teprve nastupuje, ale ještě nedostala svůj dopis," dodala vyčítavě. Jako kdybych mohla za to, že ho nemám! Místo toho jsem se usmála.

„Ještě jsou dva týdny prázdnin, máti," ozvala jsem se a opět zmlkla.

„Angus ho dostal hned ten první," odvětila naštvaně a poté se opět usmála na hosty. „Pojďte se posadit," pobídla je, když procházela kolem mě, tak sykla, ať se chovám slušně a šla dál. Poslušně jsem ji následovala a sedla si na místo vedle mého otce, který seděl v čele, a Reguluse, kterého jsem měla po své pravici. Hned vedle seděl pan Black. Naproti otci seděla paní Blacková, která měla očividně hlavní slovo rodiny, po její pravici seděl Sirius, který po mě neustále pokukoval, z čehož jsem byla dost nesvá. Pak byl Angus a nakonec matka. Hned poté, co Manny začal přinášet jídlo, se rozjela debata ve všech směrech. Za což jsem byla ráda. Mohla jsem tak v tichosti přežít tento večer bez újmy na zdraví.

„Takže budeš nastupovat do Bradavic?" otázal se vedle mě tiše Regulus. Pomalu jsem přikývla, ale mlčela jsem. Doufala jsem, že ho tím zastavím, ale očividně si chtěl povídat. „Takže můžu doufat, že budeme ve stejné koleji?"

„Jistě, kam jinam bych šla?" odvětila jsem nervózně a začala si pohrávat se svým náhrdelníkem s hadem, který mi Regulus pochválil. Popravdě... Taky jsem se bála, že nepůjdu do Zmijozelu, ale to budu řešit, až se tam dostanu. Slíbila jsem si a celý zbytek večera jsem si skutečně dobře popovídala. Jediný, kdo byl u stolu ticho, byl Sirius a já si nemohla nevšimnout, že se jeho matka k němu chová stejně jako ta moje ke mně. Bylo mi ho líto. Zbytek večera byl překvapivě příjemný.

Regulus se o mě celou dobu staral a snažil se mě, co nejlépe poznat. Zamlouvalo se mi, že se někdo konečně stará o mě a ne o Anguse. Celou dobu jsem se s ním smála a zjistila, že je vážně milý člověk. Vážně jsem doufala, že spolu budeme na koleji. Bylo by fajn mít tam nějaké kamarády. Aspoň někoho znát. Krom svého bratra, který je ve všem jednička... každopádně jsme si s Regulusem vážně padli do oka a máma se neustále potěšeně usmívala. Což bylo samo o sobě divné, protože se máma nikdy neusmívá.

Už se blížila jedenáctá večer a my jsme šli doprovodit hosty ke dveřím. Se všemi jsem si rychle potřásla rukou a na všechny se zářivě usmívala. Obzvlášť na Reguluse, který ke mně ještě rychle přistoupil. Věnoval mi polibek na tvář, nad čímž jsem celá zrudla a pošeptal mi do ucha:

„Tak brzy v Bradavicích, Kenno,"