Snake's toy

Prolog

Každý jednou pozná, co je jeho povinnost. Buď mu to někdo neustále opakuje, nebo to považuje za správné už on sám. Já neměla na výběr. Ne, že by mi to vadilo, takhle se to říct nedá, ale doufala jsem v něco mnohem lepšího. Ovšem jsem ráda, že mohu reprezentovat mou rodinu pouze v tom nejlepším světle. Koneckonců to je úděl každého člověka, ne? Reprezentovat rodinu. V dobrém i zlém. Dělat, co je pro rod nejlepší, že?

Tohoto názoru jsem byla velmi dlouho. Vážně dlouho. Dokud mi jeden černovlasý úžasný, ne úžasný škrtnout, idiot neukázal, že to jde i jinak, že se můžeš oprostit od rodiny, ale pak jsi zrádce.

Je to správná cesta?

Vážně si člověk musí vybrat mezi tím, zda být zavrhnout rodinou, ale být volný nebo mezi tím, že dělá něco, co mu není vůbec příjemné?

Toto je můj příběh, který vám odhalí můj vnitřní rozpor, se kterým jsem začala mít problémy v ten moment, kdy jsem nastoupila do Školy čar a kouzel v Bradavicích a potkala jednoho druháka, který byl přesvědčen, že vše, co dělám, je špatně. Aneb když ho budu citovat, nemůžeš být šťastná, pokud budeš žít pod křídly své rodiny, protože tvá rodina jde ruku v ruce s pánem Zla a ten se o štěstí nestará.

I kdyby měl pravdu, a já neříkám, že má, budu mít na zádech hned dvě věci. Cedulku zrádce a terč pro všechny poskoky pána Zla. Včetně mé vlastní rodiny, která mě vychovala