Alyssa

Bolest

Pocit který znám. Ať už je to bolest fyzická nebo psychická. Bolí mě srdce. Bolí z lásky. Z lásky k Owenovi. Je tak daleko. Jen při pomyšlení na to že s ním nemůžu být se mi hrnou do očí slzy. Tak moc ho potřebuji. Vím že je tu pro mě ale je rozdíl mezi zprávou která obsahuje slova „vše bude dobré" a objetím které to dokazuje. Den co den si opakuji „už se blíží nejlepší týden tvého života". Den co den jsme tomu týdnu blíž, den co den je ta bolest větší. Od začátku problémů s matkou už nemám dobrou náladu jako jsem mívala dřív. Už se nesměji celý den. Sebemenší drobnost mi dokáže zkazit náladu. Přemýšlím o tom že mám něco s city. Matka mi řekla že mě odveze na vyšetření kostí na anorexii a na psychické vyšetření. Anorexií jsem nikdy netrpěla. Trpím nanejvýš hladem ale anorexií ani bulimií ne. Vím že to není způsob jak zhubnout. V poslední 2 měsíce jsem velmi zhubla. Ubrala jsem na porcích, přestala jíst sladké, na tréninku vydávám ze sebe maximum. Vše oblečení co jsem měla malé mám teď velké. Paradoxně mi všichni teď chválí jak jsem krásná, jak jsem zkrásněla. Ano jsem ráda že jsem zhubla. Jsem nejblíže své normální váze, kterou mi před 6 lety určila doktorka to čítá 65 kilo. Před 6 lety jsem byla velmi obézní měla jsem skoro 80 kilo na žačku 3. třídy to bylo opravdu hodně. Do dnešního dne mám o sobě představu tlusté holky s klučičím hlasem. Spousta lidí mi říkalo že mluvím jako kluk. Ač si to sama nemyslím. Díky ostatním sama sebe vidím ze dvou rozdílných pohledů. Jsem smutná, mí přátelé to však vnímají jako hněv. Stále opakují že jsem nasraná. Pak však Mike vyřkl „ Ona je normální psychopat jí se změní nálada kvůli sebemenší kravině. Ještě jestli se ona takhle chová k matce tak se jí ani nedivím" Ty slova byla jako žiletka. Bolely. Někdy slova bolí víc než skutky. V tu chvíli mi proběhlo hlavou že jsem kvůli svého smutku ztratila i jeho. Nemyslel to tak znám ho a on ví jak se cítím. Pro mojí smůlu když mám špatnou náladu já, mají ji i ostatní okolo mě. Prý ji dokážu přenést. Nechci aby měli i oni špatnou náladu, nechci ji na ostatní přenášet. Ležím na lavici, chci k němu, přemýšlím o víkendu. O víkendu kdy jedu k otci a kdy má za mnou přijet Tom.

                                     Tom
Delší rovné černé vlasy, tmavě hnědé oči, 19 let, hubený

Těším se na něj, píšeme si už asi měsíc a půl. Dohodli jsme se na sobotu. Mám ho ráda, rozumíme si. Dokážu se bavit s hodně velkou skupinou lidí. Od lidí mého věku až po otcovy kamarády, kterým je přes 47 let. Jediné co mi na něm vadí je rychlost jeho odpisování. Odepisuje většinou po 1-3 dnech. Což opravdu nesnáším. Nesnáším čekání. Mám v plánu ho vzít do parku a pak ke staré opuštěné štěrkovně. Rozumím si s ním i v sexuálním smyslu. Myslí hodně podobně. V tom ale nastává můj problém. Já ještě sex neměla. Své poprvé jsem slíbila Owenovi. To dodržím. Avšak láká mě něco na Tomovi. Láká mě s ním uletět. Chtěla bych ale vím jaké pak budu mít výčitky svědomí. Nechci Owena podvést. Nechci ranit jeho city, jeho srdce, jeho duši. Kdyby mi on udělal tohle taky bych reagovala jestli mu nestačím ať si najde někoho lepšího než jsem já. Na druhou stranu bych to ale chápala. Jsme od sebe daleko a uvidíme se až za třičtvrtě roku. On mi stačí, ale už více jak rok mé rty nelíbaly něčí jiné. Bojím se že to nepochopí a ztratí ve mě veškerou důvěru. Nejvíce však toho že mě přestane milovat. Jen díky němu jsem poznala jaká je práva láska a nechci i něj přijít jen kvůli mé nedočkavosti. Stále se mi v hlavě přehrává věta „Pokud podvedeš, nikdy jsi skutečně nemiloval" Je to tak těžké. Mike mi říkal ať do toho jdu. Že to pak Owenovi vysvětlí. Ano je to jen jeden úlet. Já vlastně nevím co chci. Chci ale nechci. Zeptám se ho na to. Jiné řešení mě nenapadá. Ano miluji ho ale snad pochopí že jsem mladá a nechce se mi čekat celé dlouhé 2 roky než se budu moct opět znovu líbat. Sám Owen se mě stále ujišťuje jestli jej miluju. Ano miluji, mou mladost on pochopí. Miluji jen jeho avšak pár polibků ještě nikoho nikdy nezabilo

Budu ráda za votes ⭐❤️