Tutoring by love 2

82) - 'Zeptej se ho na dvojčátka'

,,Tak koukám, že už po svých, slečno Simonsová,“ zasmála se doktorka Haleová, když jsem vešla do ordinace. S úsměvem jsem pokrčila rameny a posadila se na židli.
,,Tak co to tady máme?“ zamumlala a opatrně si vzala mou ruku. Otáčela jí, prohlížela si jí ze všech stran a pak se zamračila. ,,Zřejmě to máte jenom naražené, ale pro jistotu vás pošleme na rentgen, ano?“ Přikývla jsem, zatímco ona si to zapisovala do nějakého spisu.
,,Zavolám Jannet, přijde si pro tebe.“ A než jsem stihla něco namítnout, zvedla sluchátko na svém stole a stiskla jedno tlačítko. ,,Jannet? Ano, doktorka Haleová. Přijď prosím ke mně. Mám tu Julii a ty jí odvedeš na rentgen. Ano. Dobře,“ řekla do sluchátka a položila ho.
,,Hned je tu.“ A opravdu. Než jsem se jí stačila na něco ještě zeptat, ozvalo se zaklepání na dveře a jakmile se otevřely, stála tam Jannet v celé své kráse. Usmála se a pozdravila.
,,Jannet. Rentgen, ať se podívají co má s pravou rukou. Vypadá to, že je to jenom naražené, ale pro jistotu. Kdyžtak to převaž,“ zadala jí instrukce doktorka Haleová, aniž by se na ní podívala. Jannet protočila oči a otočila se. Radši jsem se rychle zvedla následovala jí, protože jsem nechtěla riskovat, že jí ztratím a bloudit po chodbách by mi zabralo víc času.
Jakmile jsem vyšla z ordinace, Harry vzhlédl od nějakého časopisu a tázavě se na mě podíval.
,,Jdu na rentgen,“ objasnila jsem.
,,Mám jít s tebou?“
,,Ne. Hned budu zpátky,“ usmála jsem se a popoběhla, abych dohnala Jannet.
,,Hej, Jannet!“ křikla jsem na ní. Ta se nezastavila, ale alespoň pokračovala. ,,Notak, Jannet. Co se děje?“ vyhrkla jsem, když jsem jí doběhla a srovnala s ní krok.
,,Nic se neděje, Julie,“ odbyla mě, ale ani se na mě nepodívala.
,,Nelži. Když jsem ti řekla o tom zasnoubení, změnila jsi se,“ namítla jsem. ,,Jsi do něj zamilovaná?“ vyhrkla jsem dřív, než jsem si to stihla rozmyslet. Najednou se zastavila a podívala se na mě.
,,Žiješ ve lži, Julie. Myslíš si, jak máte perfektní vztah, ale on ti lže,“ řekla tajemně, nad čímž jsem se zamračila.
,,Co? To je blbost. Nelže mi,“ zavrtěla jsem hlavou, ale byla si vědoma toho, že ve mně klíčí jakési semínko pochybností.
,,Ne? Tak se ho zeptej na dvojčátka.“ Nad tím jsem se zamračila ještě víc.
,,O čem to mluvíš? Jaký dvojčátka?“
,,Jsi tak naivní, Julie,“ odfrkla si, ale než jsem stihla něco namítnou, otevřela dveře, prohlásila, že jim vede dalšího na rentgen a zase zmizela.
Jaký dvojčátka, doháje?!

*Večer*

 

Harry

 

S úsměvem jsem sledoval, jak Julie s otevřenou pusou sleduje malé letadlo na letišti.
,,Harry, když jsi říkal, že nám tvůj táta zarezervoval letenky...“
,,Tak trochu jsem myslel, že nám zarezervoval letenky svého soukromého letadla. Jééj!“ vypískl jsem a pozvedl zaťatou pěst vzhůru. Ale když z její strany nepřicházela podobná reakce, povzdechl jsem si a vzal jí volnou rukou za tu její.
,,Klid. Vždyť už jsi letěla ne?“
,,Já se ale nebojím,“ namítla a zamračila se. ,,Jsem...páni. Poletím soukromým letadlem!“ vyhrkla, vytrhla mi ruku a hnala se k malému letadýlku. Pozvedl jsem obočí a podíval se na Sebastiana v autosedačce.
,,Tak to vidíš, prcku. A tohle je tvoje máma,“ zabručel jsem na něj. Ten na mě pouze kulil očka a žužlal dudlík. S úsměvem jsem se vydal k letadlu a i z dálky mohl slyšet Juliino nadšené křičení.

Po zhruba třech hodinách letu, kdy jsme si mohli dovolit ten největší luxus, jsme konečně vystoupili z letadýlka. A přímo na přistávací ploše tátova hotelu. Díky bohu za jeho peníze. Nezvládl bych se trmácet další hodinu obyčejným letadlem na letiště a pak hodinu autem sem.
Sebastian usnul hned jak jsme vzlétli a proto jsme měli klid. Julie taky hodinku prospala, ale pak se opět probudila, plná elánu a opět se rozplývala nad tím, že letí v soukromém letadle a že si připadá jak celebrita. I když byla takhle nadšená, viděl jsem na ní, že jí něco trápí a váhá s tím, jestli mi to řekne. Taky si neodpustila poznámky typu ‘Takhle si žijou zbohatlíci‘.
Ale její nadšení opadlo, když jsme vystoupili. Byla skleslá a já to připisoval únavě nebo že je smutná, že už jsme přistáli.
,,Neboj se. Poletíme tím i nazpátek,“ pokusil jsem se o pozvednutí její nálady, ale jen unaveně povytáhla koutky a se Sebastianem v ruce se vydala ke vchodu do hotelu.
,,Počkej Harry,“ vyhrkla najednou a já se zarazil s rukou na klice. ,,Mám...Mám otázku.“ Přikývnutím jsem jí vyzval k pokračování, ovšem nevypadala, že by se jí chtělo. Ať to bylo cokoliv, říkala mi to nerada.
,,Jak jsem ti říkala o tom chování Jannet. Dneska jsem jí viděla zase,“ začala a přendala si Sebastiana na druhou ruku. Tou volnou si prohrábla vlasy. ,,Zase se chovala divně a já se jí ptala, co se děje. Řekla mi, že žiju ve lži a ačkoliv si myslím, že náš vztah je dokonalý, že mi lžeš. Že mi něco tajíš. Něco velkého.“ Na okamžik se odmlčela a mě to celé došlo. Došlo mi, že to ví nebo při nejmenším něco tuší. Došlo mi, že tohle je okamžik, kdy se celý nás vztah může zhroutit jako domeček z karet.
Julie se zhluboka nadechla, jako kdyby si dodávala odvahu k vyslovení té věty.
,,Co je s dvojčátkama, Harry?“

ano...já vím..je tu hodně přeskakování, ale jelikož jsem spěchala, abyste ho tady měli co nejdřív, tak jsem se na to vyprdla :DD ale je tu a to je to hlavní!! juhuuu!! :DD a jako vždy...chci na něj vaše názory... na Juliinu otázku odpovím v dalším díle a pak to bude rychlý...konec a nazdar :DD ne...zas tak rychlý ne...jenom bych to chtěla nacpat do těch 100....uvidíme mno :DD
taky bych vám chtěla doporučit povídku Despair od _Ambri_28 ....je to s Louisem, nadpřirozeno, ale je to dobrý! sama to čtu :D :)))) zase v external linku....

LOVE YOU!!!!!!

PS.: znáte někdo Neon Jungle?? :33 <3 miluju tu písničku na straně!! doporučuju si pustit!! :3333