Zlaté Korfu

Včera objevila Gábi konečně tu pravou Last minute v místním tisku. Byla úplně nadšená a těšila se jako malá holka, že si sbalí věci a pozítří mohou s Julkem na vysněnou dovolenou. Konečně nám začnou parádní letní prázdniny, myslela si. Uslyšela zarachotit klíč v zámku! Á Julek je doma. Ta představa, jak mu všechno vylíčí, ji hřála u srdce na tolik , že ho nenechala ani v klidu zout boty. Objala ho silně a dala mu takovou pusu, po které každý mladík může jen snít.

,,Julku, Julečku, mám překvapení. Pojedeme pozítří do Kalábrie! Cena je směšná. Pojď, ukážu ti to, ale nejdříve se pořádně najez, připravila jsem ti sváču."

,,Gábi počkej, to si musíme ještě pořádně rozmyslet."

",,Víš, co, najez se, a pak si o tom promluvíme", rozhodla umíněně.

Konečně ho pustila, aby si mohl zout boty a umýt ruce. Když se Julek najedl, vrazila mu Gábi do ruky inzerát cestovní kanceláře se slovy, že je to poslední zájezd do Kalábrie tento rok.  Julek rozhodl, že se musí jednat rychle, a tak s ní na oko souhlasil. Přesto byl ale ostražitější a hlavně měl strach z toho, aby svou Gábi nezklamal. On se přece nejprve musí začít těšit a on by měl všechno hezky pomalu a s rozvahou naplánovat, leželo mu v žaludku. Místo toho jen suše polkl a sám navrhl, že se hned v pondělí vypraví do té cestovky z inzerátu. Gábi se v tu chvíli zhroutil celý svět, myslela si totiž, že hned začnou balit a pozítří večer se jejich nohy dotknou vyhřáté mořské pláže kdesi na jihu Evropy. Na místo toho se budou péct ve svém dvoupokojovém bytě ještě dva dny a až třetí den se potáhnou někam do alespoň trochu klimatizované  cestovní kanceláře, kde se na ně bude usmívat od ucha k uchu nějaká děsně chytrá paní, která je přesvědčí, že je lepší zůstat tady u nás a určitě jim nabídne nějakou chatu na horách. Hory, ty Gábi opravdu nemusí a plahočit se ve vedru na tůru, opravdu nechce. Už aby bylo pondělí!

Víkend uběhl jako voda, ale Gábi si ho vůbec neužila, bála se totiž, že když budou dlouho otálet, nakonec přeberou nebo jim někdo ten parádní zájezd vyfoukne před nosem. Její nápad byl přece báječný, jedinečný a nepřekonatelný, tak proč jen Julek tolik přemýšlí, vrtalo ji hlavou. Její nálada se blížila bodu mrazu a cítila se mizerně celou sobotu a neděli. Vůbec nevěřila tomu,že Julek při svém dosavadním přístupu dodrží slovo.

CRR,CRR, řinčel budík o sto šest a z rádia se ozvalo:,,Vítejte u hlavních zpráv, dnes bude slunečno a třicet stupňů ve stínu." Ne, posmutněla Gábi, cítila, že se jí orosilo čelo a pot jí stéká po čele až na tvář. Otočila se a ještě se zavřenýma očima chtěla políbit svého Julka. Ale on tam nebyl. ,,Julku! Julku, kde jsi?"

,,V koupelně. Vstávej lenochu,víš, co je dnes za den?"

,,Pondělí."

,,Správně, tak šup, oblíkni se a jdem do tý cestovky, ne? Nebo bys chtěla radši jet na Mácháč?", dobíral si ji mladík.

,,Né, to né, to víš že ne."

On nezapomněl, juchů,radovala se a bleskurychle byla připravena vyrazit z domu. Vždyť by to bylo naprosto nefér! V sobotu přece dostala pohled ze slunné Korsiky od Soni, své nejlepší kamarádky, kam by bývala mohla jet také, kdyby neupřednostnila trávit prázdniny s Julkem.

Cestovka byla plná lidí, to Julek na rozdíl od Gábi vskutku nečekal.

,,To je snad noční můra, to tu musíme tak dlouho čekat? Nepůjdeme jinam?", zkoušel Gábi Julek všelijak přesvědčit. Zkrátka museli čekat. Ale usmálo se na ně štěstí, pár stojící ve frontě před nimi si šel jen vyzvednout nějakou zapomenutou bundu. Asi  byla jejich ratolesti a jeden další pán tu nepostupující frontu nervově nevydržel a s nadávkami vztekle odešel. Uvolnila se přepážka a nějaká prsatá pracovnice cestovní kanceláře oba mladé pozvala ke stolečku. Místo katalogu, rovnou položila album na stůl a vyprávěla o krásné přírodě na Korfu, o svůdných Řecích a Řekyních, o potápění a vlastních zážitcích. Zkrátka, dostala je! Po chvíli bylo rozhodnuto, kupodivu poslední slovo padlo na Gábi.