Otázky zvědavé ichi

AenSL7: Zpětná vazba je pro mě neocenitelná

Po jistých technických problémech, kdy jsem prakticky neměla jak psát, vám konečně přináším dalším rozhovor. Jeho hostem se stala nadaná autorka fantasy knihy Zlodějka, kterou si můžete přečíst jak na jejím Wattpadu, tak i na blogu (https://literarnitoulkyasl.wordpress.com/). Aen Séil Liewen je milovnice nenahraditelné vůně knih a nepravidelná gameplayerka, lukostřelkyně a milovnice koček, takže jsme se trochu víc rozpovídaly. Přeji příjemné čtení!

Kdy ses dostala ke psaní a jak k tomu došlo?
Psát jsem chtěla už odmala. Pořád jsem s tím otravovala rodiče, až mě jednou taťka vzal, usadil k počítači a poprvé mi ukázal Word. Doteď si pamatuji svůj úplně první příběh, jehož začátek jsem dokonce předčítala před třídou. Bohužel mi tehdy bylo pouhých osm a podle toho to také vypadalo. Ale ráda na to vzpomínám, protože s ním mám spojené hezké chvilky a také vidím, jak jsem se od té doby posunula.

Takže rodiče o tvé zálibě ví? Podporují tě i nyní?
Ano. Rodiče mě podporují už od mých začátků a to vlastně v čemkoli, co dělám. Především ale oceňuji, že mé příběhy čtou, i když to třeba vyloženě není jejich oblíbený žánr, a následně mi dávají zpětnou vazbu, která je pro mě neocenitelná – a to v případě každého čtenáře. Slovy nelze vyjádřit, jak moc jsem jim vděčná, jak moc jim děkuji a jak moc je miluji!

Tak to je naprosto skvělé. Jsem moc ráda, že to tak máš. To mě přivádí k otázce: Jak ses dostala k fantasy?
Opět v tom hraje hlavní roli má rodina. Konkrétně taťka, kterému vděčím za svůj vztah k žánru nejen fantasy, ale i sci-fi. A opět to začalo v mém dětství a postupně se to rozvíjelo. Vyrůstala jsem na Burdové a jejích Krystalech moci. Následovali další autoři zaměřující se na dospívající ve věku 11 - 14 let a postupně jsem přecházela k dospělé tématice. Přestože jsem, jak zmiňuji, vyrůstala na Burdové, uznávám samozřejmě i klasického představitele fantasy, J. R. R. Tolkiena, od něhož mi k srdci přirostl Hobit a Pán prstenů.

Hlavní hrdinkou tvé knihy Zlodějka je elfka. Popsala bys čtenářům, jak si elfy ve svém světě představuješ ty? A jaké další rasy mohou čtenáři Zlodějky potkat?
Jelikož jsem začínala číst knížky s elfy, kde byli popsáni jako lidé, jen s rozdílem špičatých uší a vyšší průměrnou délkou života, dá se říct, že to hodně ovlivnilo můj pohled na ně. Tudíž když někdo řekne „elf", v žádném případě si jako první nepředstavím malého skřítka, ale člověku podobou bytost se špičatýma ušima. Nicméně o dlouhověkosti bychom tady mohli polemizovat. Někde je to napsáno tak, jinde onak. Já osobně se snažím odstranit ona pomyslná staletí, kterých se elfové mohou v mnohých fantasy dožít, a pouze lehce navyšuji hranici řekněme zhruba o pár desítek let, než se dožije průměrný zástupce nám tolik známé lidské rasy.
Svět Zlodějky obývá pět základních ras: lidé, elfové, plaazové, skřeti, a budeme-li počítat i nehumanoidní bytosti zastávající v příběhu výraznou roli, tak také draci, z nichž se některé ještě dále druhově dělí. Větší popis je zakomponován přímo do příběhu, nicméně si myslím, ze většina je velmi dobře známá.

S plaazy jsem se setkala jen u tebe. Tuto rasu sis vymyslela, nebo je mi její původ jen dobře skryt?
Chtěla jsem v příběhu mít ještěří rasu. V tom mě inspiroval Skyrim, kde jsou Argoniané, avšak ty jsem samozřejmě použít nemohla. A tak vznikli plaazové. Nad názvem jsem dlouho nepřemyslela, prostě jsem si řekla: „Je to plaz, tak proč tam prostě nepřidat jedno a navíc?" A bylo to. Co se týče vzhledu, vycházím z již zmíněných Argonianů, jejichž kostru jsem obalila maličko více masovou a svalovou hmotou, která je typická pro drakoniány z příběhu ze světa Krynnu (které jsou mimochodem z fantasy mně nejoblíbenější) a odebrala křídla. Dá se tedy říci, že jsou plaazové někde mezi těmito dvěma rasami, kterými byli inspirováni.