Služka bez tváře

1. část

  Kráčela jsem po schodech. Krůček po krůčku ve mně narůstala nejistota, časem nabývalo i mé množství nejistoty. Zbývali tři krůčky do mého pokoje. Už jen dva. Jeden. Otevřela jsem se skřípěním dveře a poté za sebou zavřela. Vrtá mi celá ta věc hlavou. Rozhodla jsem se, že nad tím už nebudu přemýšlet, ve škole mě snad na jeden den nebudou postrádat a je to výjimečná příležitost strávit čas s otcem. Výjimečná možnost být s ním, aniž by pracoval a poslouchal mě stylem jedním uchem dovnitř a druhým ven. Tak to totiž dělal úplně vždycky, když jsem s ním byla. Nikdy mě neposlouchal úplně, vždy jen napůl.

  Otevřela jsem proto skříň, nyní již bez přemýšlení a vzala si své nejlepší společenské šaty, byli černé, až na zem a okolo pasu byli utažené. Když už mám být na té návštěvě také, alespoň se hezky obléknu. V rychlosti jsem si učesala vlasy a stáhla je do drdolu. Hned potom jsem si neohrabaně navlékla na nohu lodičky a otevřela dveře ven z pokoje. 

  Opatrně jsem zavřela dveře, tak, aby nebylo slyšet bouchnutí. Stále mi hlavou vířily myšlenky, ale já je odháněla. Nechávala jsem si v hlavě jen ty dobré. S narůstajícím sebevědomím při pomyšlení, že to může být třeba jen tátův kamarád ze střední, jsem popošla směrem ze schodů a začala je scházet. Bylo to snad horší, jak při odchodu. Konečně schody už končily a já se mohla podívat na osoby dole.

  Můj otec. Samozřejmě, ale o toho teď nešlo. Opatrně jsem pohledem sjela na druhou postavu. Dlouhé a široké boty, obézní postava, slavnostní oblek, kravata a obličej.. no potěš koště. Všude samá piha, už od pohledu velký nos s malými oči a velmi slizce vypadající úsměv. Podle mého to měl být jeden jeho z nejlepších úsměvů, vypadal dokonce jako balící, protože na mě mrkl. Fuj, nedokážu si ho představit jako něco víc, než tátova obchodního spojence, maximálně. Doufám, že otec nebude chtít, abych se s ním bavila, protože mi byl už od pouhého pohledu nesympatický. Byla jsem nervoznější, než kdejaké prase před porážkou. Pořád mi nedocházelo, proč u této návštěvy mám být také. Přesto jsem opatrně sešla dolů a postavila se vedle otce, abych jeho jménu neuškodila.

  „Dovolte mi, abych Vám představil moji dceru, Patricii. Je velmi milá a jak můžete vidět i krásná. Nebudete litovat. Patricie, toto je můj obchodní spojenec, pan Karel Neis. Je velice bohatý, vlastní několik vil podobající se hrádkům. Budeš u něj bydlet. Také to bude tvůj budoucí pán, budeš mu sloužit. Uděláš pro něj cokoliv, splníš mu jakékoliv přání. Bude-li chtít pít, doneseš mu bez řečí pití. Nebudeš moct protestovat, ve všem mu posloužíš. Vyžaduje si také žádné emoce. A opovaž se protestovat, už jsem za tebe dostal řádný balík peněz a každý měsíc mi budou chodit nové. Nyní budeš jeho služkou, pane Karle, můžete si jí už odvést."

 Ajajaj, už se nám to zamotává. Pokud se kapitola líbila, můžete dát hvězdičky, sdílet příběh a nebo sledovat mě. Vše krásně potěší, děkuji :)