Sedm měst Karaz'Doru - Osudová Volba

1.část - Rozdělení

Prolog:

Náš příběh začíná ve městě, kde se lidi dělili do bohatší či chudé vrstvy. Město bylo rozdělené do dvou velkých částí. Malé čtvercové části uprostřed města, ozářené žlutým a časem až bílým světlem. Zde byla ta bohatší vrstva, všechny finance, technologie a politika se řešila zde. Byla oddělená od zbylých 2/3 města několika kontrolními stanovišti s maximální ostrahou. Náš „hrdina" byl stráží na tom největším stanovišti. „Pekelná brána", tak tomu říkala spodina z chudé vrstvy. Bylo časté, že se lidi snažili dostat do té lepší vrstvy, bylo to skoro na denním pořádku. Lidi ve zbytku města neměli vůbec nic. Většina jídla, léku, technologií. Vše bylo jenom pro bohaté. Zayn bylo jméno našeho strážného, ale lidi za spodní vrstvy mu říkali „Rudý Ohař", kvůli jeho rudému oku a jizvě přes jeho druhé oko, což bylo až zlatavě žluté. A také kvůli jeho zajímavému pohledu na jiné lidi a jeho chování k nim. Jeho vlasy byli středně krátké, černé, vyholené po stranách a hozené dozadu hlavy. Měl neupravené strniště, což ostatním dávalo dojem jako kdyby byl ze spodní vrstvy, i když se jenom o sebe prostě nestaral. Mnoho lidí se ho bálo, a ti chytřejší se mu radši vyhýbali.

1.část-Rozdělení

Zayn se probudil s klasickým obličejem unavenosti, nezájmu a zášti. Zvedl se z postele, přičemž se poškrábal na jedné z jeho mnohých jizev. Došel ke skříni, ze které vytáhl černé tílko, černou mikinu, černé úzké tepláky a balíček cigaret. Na to, jak Zayn vypadal a se choval, tento byt byl velice slušný a krásně vybaven drahou výzdobou. On se pomalou, zoufalou chůzí dostal k lince a z jednoho ze šuplíků vyndal whisky. Vzal sklenku a na jeden hlt jí vypil. Oklepal se a pomyslel si. „Dneska to bylo nějak horší než obvykle. Jak je to dlouho? 3 týdny? Ne..2 měsíce? Možná...nevím. Já už prostě ji chci zpátky. Jak dlouho na tom projektu může pracovat, nebo to byla politika, něco s tím, že chce vládnout té korporaci? Už nevím. Prostě jí chci tady, se mnou." Zayn se otočil na hodiny za ním a viděl že za pár minut má být na stanovišti, u Pekelné brány. Hodil na sebe tílko a mikinu, poté sebral ze stolu zapalovač, a ještě s krabičkou cigaret to hodil do kapsy. Poté vyběhl směrem ke stanovišti. „Proč mě tu nechala samotného? Vždyť věděla, v jakém jsem byl stavu. Asi měla ve mně, až moc velkou důvěru. Lilith, sakra, vrať se už..." říkal si pro sebe Zayn, když šel rychlou chůzí ke stanovišti. Před stanovištěm čekala jeho parťačka a přítelkyně Zhora. „Ahoj Kayne (Kejne)" „Huh, já už to s tebou vzdávám, říkej mně, jak chceš." „Zayn a Kayn není tak odlišný a mě se to líbí víc." „Uhuh." Odpověděl unaveně Zayn. „Špatná noc?" „Každá noc je špatná, záleží, která je horší" řekl Zayn a oddychnul si. Zhora se k němu přiblížila, přejela mu rukama po hrudníku a potom mu pravou ruku přiložila na jeho tvář. „Kdyby tě Lilith tak nezanedbávala, tak bys ses nemusel tak trápiti, víš o tom, že ano?" „Vím Zhori, vím. Jenže ona mě dostala z té hrůzy, co mě provázela většinu mého života, když tu nikdo pro mě jiný nebyl. Tím že na ní čekám, jí splácím dluh." „A co ta hrůza, co teď prožíváš? Je tu snad pro tebe? Je zbytečné, aby ses takto trápil. Je čas to nechat plavat." Řekla Zhora velice přesvědčivým a něžným tónem. „Já...já nevím. Ale máš možná pravdu, teď tu mám jenom tebe..." „Hej, vy dvě křepelky! Pojďte jsem, začíná šichta." Přerušil je muž, který stál na strážní pozici nad nimi. Zayn vykročil vpřed, ale Zhora ho ještě zastavila. „Kayne! Ještě jedna věc. Vezmi si tuhle pilulky, měla by ti pomoci se spaním. Nechala jsem ti je přivést." Řekla s úsměvem na tváři. „Děkuju Zhori." Odvětil Zayn, spolkl pilulku a vykročil na směrem na stanoviště. Zhora, Zhora byla...řekněme „divočejší" žena. Dlouhé bílé vlasy, které jí dosahovaly do polovin zad, čisté modré oči a velice vybledlou kůži a rty, na kterých měla zrovna černou rtěnku. Byla ze spodní vrstvy, ale přesto se jí povedlo dostat práci u pekelné brány. Zayn a Zhora došli na svoje stanoviště a vzali na sebe pracovní oděv, což bylo policejní brnění. „Do háje, já tak nesnáším tuhle zkurvenou kazajku." Řekl Zayn při tom, co se to snažil obléct. „Já vím, stěžuješ si na to každé ráno." Řekla Zhora se škodolibým úsměvem na tváři. „Na helmu seru, ať lidé vidí, s kým mají dočinění." „Potom jsem ale nikdo nepřijde. Hlavně ne, když uvidí tvůj obličej." Pozasmála se Zhora. „Uhuh." Řekl Zayn nezaujatě. „Ale no tak, to bylo dobrý!" Řekla zklamaně. „Jak myslíš Zhori. Každopádně už jdou." Jejich denní rutina byla poměrně jasná, vzít papíry od lidí kteří přijdou, pustit je, pokud jsou v pořádku, vyhodit je, pokud nejsou a neutralizovat, pokud se brání. První člověk přistoupil a řekl: „To snad ne! To je Ohař! Půjdu zítra, půjdu zítra!" Řekl vystrašený muž, přitom, co odbíhal pryč. „Heh, možná si měla lehce pravdu" Řekl Zayn a s lehkým úsměvem se otočil na Zhoru. Ona mu úsměv opakovala a poté se oba otočili. „Tak další" Zakřičel Zayn. Další muž přistoupil. „Papíry." Muž mu podal papíry. Zayn se na ně chvíli díval, poté řekl: „V pořádku můžete jít." Takhle se to opakovalo několik hodin, lidé s vystrašeným pohledem pozorovali Zaynovo červené oko. Poté přišel muž, který byl vypadal velice podezřele, měl zahalený obličej a jeho oblečení vypadalo jak nějakého radikála. „Papíry" Řekl Zayn ostražitým hlasem. „Tobě Ohaři? Ne, děkuji, udělám si cestu do města sám." V tu chvíli zmizel a objevil se kousek za Zaynem. Zayn to, ale očekával, chytl ho za krk a udeřil s ním o zeď, kde ho držel. „Kamaráde, takhle to u mě nefunguje. Zřejmě papíry nemáš, tím pádem, můžu tě klidně zabít, a nikdo by z toho nic neudělal, prostě by si zmizel a kamaráde, jsou jenom dvě věci nebo spíše osoby, na kterých mi záleží a obě to jsou ženy. Vy všichni, jste mi úplně u prdele." Zayn řekl s výhružným tónem. „Ty si myslíš, že si něco více než my? Ty si jenom chyba, ubožák, který si hraje na tvrďáka, zkurvený Lilithino psisko na vodítku, to si Ohaři!" Řekl a potom odplivl krev do Zaynova obličeje. Zayn zavřel oči na několik vteřin a potom je otevřel a jeho červené oko zářilo temným červený světlem. Vzal toho muže a odhodil ho obrovskou silou do další stěny. „Ještě jednou tě tu uvidím, urvu ti hlavu." Řekl Zayn a potom se otočil k dalším lidem a bral papíry. Ten muž se potom pomalu zvedal a začal vytahovat pistol. "To už se neuvidíme Zayne." Připravoval se vystřelit na Zayna, když v tom mu střela prorazila hlavu. Zayn se otočil a viděl, jak muž padl k zemi, otočil se na Zhoru, která držela v ruce svoji pušku. Poté se otočila na Zayna a s arogantním úsměvem řekla: „Nemáš za co, zlato." „Díky" odvětil Zayn. Po tomto incidentu se zavřelo stanoviště na zbytek dne. O hodinu později Zayn a Zhora postávali v malé postranní ulici. „To byl zase den, aspoň jsem si nemusel špinit ruce jeho krví." Řekl Zayn a poté si zapálil cigaretu. „Dáš mi taky? Prosím." Řekla Zhora smutným tónem. Zayn se jenom otočil a podal jí jednu. Ona si zapálila a potom řekla: „Tak co, už sis to promyslel?" „Ty jí fakt nemáš ráda hmm?" „Zbytečně ti ubližuje, samozřejmě, že jí nemám ráda." „Víš, že dřív byla jako ty? Divoká, pořád mi něco vnucovala, a věci co prostě děláš ty. Měla úplně divoké dlouhé fialové vlasy, a už tehdy měla augmentovanou jednu ruku. Jenom jsem musel pracovat nějakou dobu, jako její osobní zabiják, to je asi hlavní důvod, proč mi ty ubožáci říkají „Rudý Ohař". Ale všechno se potom změnilo." Řekl Zayn. Poté nastalo chvíli ticho a Zayn najednou nabídl „Nepůjdeme se projít? Nemám co dělat zbytek dne" „Proč ne." Řekla Zhora zaujatě. A tak vyšli směrem ke kraji města. Do něčeho, co se mělo podobat parku. „Víš, proč prakticky nemohu spát, Zhori? Moje podělaná minulost mě straší na každým rohu. Když usnu vidím její obličej. Vždycky." „Lilith?" „Ne, o té se mi zdá jenom, když mám dobrý sen. Moje matka, skoro každou noc vidím ten moment, jak leží na té smrtelné posteli a já se jako malý kluk jí snažím pomoci. Já jsem jí mohl zachránit Zhoro! Ale byl jsem moc pomalej" „Jak to myslíš?" „Nějací zkurvený vědci, jí unesli a zabili mého otce. Když jsem našel, kde ji drží, bylo moc pozdě, byla bledá, bez života, její oči celé bílé. Bylo mi tehdy 10. Nějak jsem přežil ten zbytek až do teď, ale bez Lilith bych tu už nebyl, já jsem se 3x mentálně zhroutil, kompletně jsem se zbláznil. Potom nějakým zázrakem jsem se navrátil do „normální" stavu. A ona, ona zabránila tomu, aby se to stalo po čtvrté, a abych se nezabil. Už rozumíš, proč to neberu tak lehce? Nemůžu opustit někoho, kdo mi zachránil život, koho miluju, jenom protože několik měsíců se mi nevěnuje." „A co, když si našla někoho jiného Kayne? Co, když tě ona opustila? Odvětila chladně, ale něžně Zhora „Já..." Zayn byl zaražen, zatímco Zhora k němu přišla, stoupla si na špičky, aby mu byla až k uchu a zašeptala „Se mnou, se mnou by si byl šťastný, žádná hrůza, žádné noční můry, nic, jenom ty a já." Zašeptala velice manipulativním tónem. „Já fakt nevím Zhori. Dej mi čas, já uvidím." Řekl zoufale Zayn. Nastala chvíle ticha a Zayn jemně odstrčil od sebe Zhoru a otočil se. Jeho obličej překypoval smutkem, zoufalstvím a beznadějí. Ona se k němu přiblížila a dala mu pusu na tvář. „Zlato, vezmi si času kolik chceš." Řekla Zhora a položila mu hlavu na rameno. Polovina Zaynova obličeje, kde ho Zhora políbila, vypadala že se usmála, ale ten zbytek zůstal ve stejném smutku. Poté se Zayn zadíval dopředu a zahlédl něco rudě červeného svítícího na něho. „Zhoro, vidíš to? To červené světlo?" „Jo, ale absolutně netuším, co to je." „Něco mě k tomu táhne, pojď já musím zjistit, co to je." Zayn vyšel chůzí směrem k tomu, což je časem přeměnilo v běh. Zhora byla hned za ním, ale pomalu, ale jistě ho začala ztrácet. Zayn k tomu doběhl a viděl potok, plné nějaká rudé látky. „Co to kurva je? Ahhh!" Zaynovi hlavou projela neskutečná bolest a zakymácel se. Když se podíval do stran neviděl nic jiného než tmu, také slyšel šepot. „Lilith." „Zhora." Byli věci, co se mu v hlavě opakovali. „Kayne. Kayne. Kayne!" Zayn otevřel oči a vedle něho stála Zhora. „Co se děje? Opakoval si pořád nějaké blbosti, kterým nebylo rozumět." „Cítím jako kdyby to byla moje součást, ta věc před námi. Ta tekutina, ale jenom z části. Jako kdyby to jedna moje část přijímala a druhá odmítala" „Jak by...sakra. Já to nechápu." „Já taky ne." Zhora se k němu chtěla přiblížit, ale uklouzla a začala padat do toho potoka. Zayn jí málem chytil za ruku, ale něco mu v tom zabránilo. Dopadla do potoka a celá se ponořila. Zayn stál paralyzován asi sekundu a potom pro ni šáhl pravou rukou. Ať do toho dal jakoukoli sílu, nemohl ji vytáhnout. Po několika sekundách trápení jí vytáhl a položil na pevnou zem. Poté se chvíli motal a dopadl na zem v bezvědomí. O pár hodin se probudil, okamžitě se otočil do strany, kam položil Zhoru, ale nikdo tam nebyl. Poté se podíval na svoji ruku. Nehty už neexistovaly, místo nich se z prstů staly drápy z masa. Celý povrch byl černý s příměsí červené v určitých místech. To se táhlo, až k jeho paži. Zayn se snažil zpracovat co se stalo, ale bylo to, jak kdyby se neshodl sám se sebou, jako kdyby odmítal věci, se kterýma sám souhlasil. Ale jedna čistá myšlenka byla v jeho hlavě. „Lilith...musím najít...Lilith."