Pennywise and Sára

Já a můj nový kamarád

Je pondělí a já jako každé ráno sem s neochotou vztala z postele abych šla do školy do které se mi fakt nechce tak sem šla vykonat raní hygienu nasnídala se ašla sem do školy.Po dlouhém dni sem se vracela domů abych se konečně najedla protože sem byla a dos naštvaná protož se semnou zas nikdo nebavyl.Ach pravdu řekla nikdo se se mnou nebaví protože sem trochu odlišná než otní. Miluji krev horory krev.Ale o čem sem tajně toužila byla láska chtěla sem a by mě někdo miloval takovou jaká sem.To kvůli tomu že nemam lásku tak ani nemám lásku vsdci.No takže sem se naobědvala udělala si věci do školy a šla sem ven.
Bylo asi půl třetí a měla sem se vratit v šest protože mi kuželky odpadly a nemusela sem na ně jít.Bylo okolo 3 když sem byla u takového strašidelného lesa kde se sttácí děti.A měse tam hrozně moc chtělo jít.Vešla semm do toho lesa a šla sem po staré tajné pěšině když vtom sem uvyděla červený balonekms nápisem I❤Sára. To mě překvapilo a šla jsem k němu že si ho vezmu domů a když sem se pro něj natahovala tak v tom prask! Bouchnul mi u ruky a před mími zraky se zjevil dvou metroví klaun ve stříbrném obleku s červenými bambulkami které měl i na svích bílo červených botách.Vypadal docela hezky měl takoví dábelský usměv a zajímavé červené čáry na obličej táhly se od jeho červených ust až po obočí.Mel také krásné nebezky azurové oči.Cítila sem znich něhu nevinost a něco zvláštního co mě hrozně přitahovalo.
Ten klaun se na mě také dlouho díval a pochvíli řekl:ty se mě nebojíš? Ne odpověděla sem někomu slakovíma očima a něhou v nich se bát ani nemůžu a začala sem se červenat.Ten klaun se na mě podíval s překvapením ve tváři a začal se taky červenat.Pochvíli sem se ho zeptala:Jak se jmenuješ? On se narovnal a řekl:Pennywise tančící klaun! To je moc hezké jméno a červenala sem se eště víc červenat. On se usmál a zelal se:Proč se furt ta červe náš Sári? No víš jsi jeden zmála kdo se v mé přítonosti neotáčí zady ke mě,dělá že nejsem,nenadává my a nadávají my a sou ke mě oškliví.Já vlastně ani kamarády nemám ani mít nebudu.Když sem to dořekla začala sem dos hodně brečet a sesunula sem se na zem a plkal semdl.Když vtom sem cítila že mě někdo zvedá a obímámě.To bude dobrýjen se vyplač já vím jak ti je.Když to dořekl tak sem se na něj podívala a vtom momentě mi spadla horká slza na tvář.On plakal taky ale ne jako já jen mu spado pár slz z tváře snažil se neplakat.Já sem ho celou svou silou a svím srdcem obala on mě pořád objímal a hladil mě po vlasech dokut sem se nesklidnila a nepřestal plakat.
Když se vam to mude líbit napíšu pokračování.