HOPE

**

Jsou dny, kdy si přeji nebýt. 

Jsou dny, kdy si přeji zachránit svět. 

Jsou dny, kdy mi chybíš. 

Jsou dny, kdy přemýšlím jestli ti mám napsat. 

A tohle je přesně jeden z těch dnů. Den, kdy mladá Zoe, to jsem já, přemýšlí, jestli má napsat svému bývalému nejlepšímu kamarádovi. Kamarádovi, který bydlí v baráku vedle ní, kamarádovi, s kterým byla nerozlučná dvojka, s kterým dělala všechny hlouposti, za které pak doma pykala. Všechno se to změnilo, když oba nastoupili na střední školu. On šel do třídy se sportovním zaměřením a ona naopak do umělecké třídy. Našli si kamarády a zapomněli na to, že oni byli ta nerozlučná dvojka, že oni si dali slib, který neměli porušit. 

**

Zdravím Vás, jak jste si mohli povšimnout tohle je teprve prolog. Ale já i tak doufám, že Vás to zaujme, jak jen bude moct. Přiznávám, že tady těch příběhů a ještě s takovým tématem je dost, ale já věřím, že se můj nějakým způsobem odliší. Zatím to, ale tak nevypadá, já vím, já vím. Budu ráda, když mě budete podporovat.