I have to go on!

#1# Jsem Vanessa Vajlenttová

Přestěhovali jsme se do New Yorku.
Je mi 17. Let a po prázdninách půjdu  na novou střední. Do třeťaku.

V mém životě se nepovedla ani jediná věc. .. Mám život, který by nikdo nechtěl!

Moje máma zemřela při porodu. Tátu jsem nikdy nepoznala, doteď nevím kde je a byl..
Vyrůstala jsem v děcaku, kde to bylo příšerné . Ale po celou dobu sem měla nejlepší kamarádku. Kristen, o kterou jsem přišla neustálým stěhováním. Má adoptivní matka, u které jsem od mých 13ti let vyrůstala, jenom chlastá. Nebo je v práci. Na mě nikdy neměla čas. Jako matku sem ji nikdy nebrala.. Udělala si ze mě služku. Vždy sem musela jít ze školy okamžitě domů a uklízet celý dům. Také vařit, protože tady nic k jídlu nebylo. Avšak matka si na to brzy zvykla. Nenávidím ji! Neměla jsem žádné dětství, nepoznala jsem opravdové kamarády, protože jsem o ně přišla dřív než by jsme se stihli seznámit. Kristen znám od školky a nyní jsme se neviděli 2 roky.. Kvůli matce a jejímu stěhování za prácí. Kdyby nepila v práci, nemusela by mít neustálé vyhazovy. Narodila jsem se v Praze a byla tam po celou dobu, dokud jsem nežila s matkou.  Několik stěhování po Praze a okolí, Morava, Slovensko, kde jsem se poprvé zamilovala do Dereka. Bylo mi 14, jemu 15, chodili jsme spolu rok, byl to člověk co mě držel nad tím vším čím jsem si prošla.. Znovu a možná poprvé jsem měla radost ze života, dodával mi sílu, energii a pocit, že tady nejsem sama, byl semnou neustále, věděl o mě všechno, celý můj život a já zase jeho, jeho rodina byla ta nejlepší co jsem kdy poznala. Té lásky a důvěry.. Nikdy jsem tohle nezažila a nezaziju. Byly jsme tu jeden pro druhého, tolik zážitků a vzpomínek, časy kdy mi bylo do pláče a i přes to jsem nemohla brečet. S ním jsem se tolik nasmala a zažila věci.. Poznala a pochopila mnoho věcí. Řekl mi , že člověk je tolikrát silný, kolikrát vztane, když je úplně na dně.., že silnějšího člověka nepoznal.. Člověka který si prožil samé hrozné věci a i tak se usměje. Vždycky věřil v naší lásku
, bylo tolik překážek a vždycky mi pověděl, že to zvládneme. Procestovali jsme spolu sami celé Slovensko, bylo to úžasné, on byl jiný.. Nenahraditelný a jedinečný člověk na kterého jsem byla pyšná a hrdá...

ale poté.. Přišla jsem o dalšího  člověka, který pro mě znamenal strašně moc, jako Kristen...

Člověka kterého už neuvidím ani kdybych přeplula oceán, přešla celou poušť nebo přelezla hory a skály.

Je na druhé straně všeho.. Byl ve špatný čas na špatném místě..

,, a teď je mrtví..

Je to 2 roky.. Byla jsem zničená, jak jen to šlo.. Uuuplne prázdná, migrény a bolesti ... Halucinace, protože jsem nejedla a nespala.. Celé noci jsem brečela. Ve dne to nebylo jiný, začala jsem se uzavírat, s nikým sem nemluvila, nic sem nedělala jen ležela a koukala do stropu. Na žádné kluky jsem se od té doby nepodívala. Jsem teď někdo úplně jiný.. Začala jsem kouřit, opijet se, s tím jsem, ale brzy zkončila. Namísto toho jsem začala hulit marihuanu. Změnila jsem se. Mám hrozný strach. Jsem tu sama. Na všechno. Vždycky jsem byla ta hodná a naivní. Teď už, ale nemůžu. Vše mě uvnitř a zaživa ničí.

Nikdy na Dereka nezapomenu, bude tu semnou napořád. I ty jeho slova a rady mi pořád hrají v hlavě. Nechtěl by abych se vzdavala. A nevzdám! Budu bojovat.
Jen už jako někdo jiný. Možná někdo horší, ale teď jsem to já a to co jsem byla.. Bylo díky Derekovi.

Takže je tu nový příběh snad se bude líbit :)

~Nanccy~