Život v loli vesnici

Nejlepší kamarádky

,,Em... to už jste tady? Takže ahojky. Jmenuji se Kaneko Wakata. Je mi 11 let. Žiju tu už od narození a mám tu spoustu kamarádek....." snažila se nějak představit malá neko loli v kimonu. ,,Hele Akame..... co to děláš? Snažím se tu představit lidem..." řekla potichu a trochu se od své kamarádky odtáhla.

"Jen se koukám, jak krásně jsi si na tuhle příležitost učesala vlasy a vykartáčovala uši," provokativně zašeptala do ouška své kočičí kamarádce.
"Kdyby Vás to trošku zajímalo, tak já jsem Akame Yukari, Kanečina nejlepší a jediná kamarádka. Má těch kamarádek spoustu, co říkáte," zasmála se a začala objímat Kaneko. Je o trochu vyšší a méně stydlivá, jen občas hodně nešikovná. Ráda jí, ale vaření jí už tolik nejde. Nejraději pozoruje Kaneko, když vaří nějaké skvělé jídlo, které pak ráda kritizuje, ale nakonec s chutí sní. Za své přátele, tedy za Kaneko, by položila i vlastní život.

,,Heleeeee..." vykřikla a s červenými tvářemi odvrátila pohled. ,,Akame nejsi má jediná kamarádka. Mám jich víc. Kamarádím se s Shuvi a Shiro. Ty dvě jsou jako kopie, teda alespoň mi to tak připadá. Pořád za nimi chodí Riku a Sora. Potom jsou moje kamarádky Tsumiki a Hime. Jsou to fajn kamarádky. Dokážou podržet, ale nedokážu se s nimi uvolnit. No a..... potom si tu ty Akame. Jsi ta nejlepší kamarádka, kterou si můžu přát. Moc ti děkuji za to, že si moje kamarádka." menší neko se snažila mluvit normálně, ale s jejími rudými tvářemi koktala jako o život.

"Hmmm... ale to jsou i moje kamarádky... já jsem jim tě představila a ony se kamarádí s každým. Shuvi a Shiro se baví jen spolu a na ostatní se spíš usmívají. Riku a Sora toho moc nenamluví, tak jsou rády, že mají koho pozorovat a Tsumiki s Hime mají prostě rády malé roztomilé kočičky. Nemůžu za to, že nejsem takový prcek jako ty. Mají tě spíš jako mazlíčka. Měla by jsi trochu vyrůst, jinak tě za chvíli ani neuvidím," pustila se do své kamarádky a usrkla si z porcelánového šálku lahodný malinový čaj.
"Tyhle čokoládové sušenky jsou nejlepší. Dokonale ladí s chutí malin a rozplývají se na jazyku. Ty prostě musíš být má nejlepší kamarádka. Kdo by mi pak dělal tak dobré sladkosti, čaje a v podstatě všechno, co do sebe cpu? Měla bych si tě někam zavřít, aby jsi neutíkala," se smíchem a plnou pusou huhlala a houpala se při tom na židli.

,,Je pravda, že se baví se všemi, ale i tak. Jsou to moje kamarádky. Tsumiki s Hime mě nemají za mazlíčka. Hele nemůžu za moji výšku. To ty si na loli vesnici spíš hodně vysoká. To bude ono." Prohlásila malá kočička a pustila se do koblihy. ,,No jo..... Zajímalo by mě kde by si beze mě byla. Netuším kdo by ti je dělal, ale ty by si někoho našla. Neeee nikam mě nebudeš zavírat. Mám svoji svobodu." Řekla a podívala se na svoji přítelkyni, když uviděla co dělá tak to nevydržela a vyprskla smíchy. Asi minutu se tam smáli a potom se mladší rozhlédla kolem sebe. ,,Hime! Tady pojď jsem. Něco pro tebe mám." Usmála se malá kočička na svoji kamarádkou kousek od nich. Zvedla se a přiběhla k ní. ,,Chci, aby si to ochutnala. Podle Akame je to dobré, ale chci znát i tvůj názor" prohlásila a táhla ji k Akame.

"Všechny jsou stejně tak i moje kamarádky, tak si moc nevyskakuj. Nemysli si, že jsi nějaká populární. Za všechno vděčíš mně a proto mi musíš vařit," urazila se trochu Akame, když jí její kamarádka odmlouvala.
"S Hime jsem lepší kamarádka než ty, jen se nebavíme tolik na veřejnosti a tajně se scházíme... Jsi moc naivní kočička. Měla by jsi poznat víc svět a ne jen to, co pro tebe vytvořím já. Beze mě by jsi si jen těžko hledala kamarádky. Jsi stydlivá a nejraději se přede všemi schováváš," urazila se už úplně Akame.
"Dávej si ochutnávat co chceš komu chceš, já jdu pryč za nějakými věrnějšími kamarádkami," vyskočila ze židle a vyběhla z domu.

Malá neko se zastvila v pohybu a sledovala záda jeji nejlepší kamarádky. Nechápala co se děje. Proč se urazila? Vždyť jsem neudělala nic hrozného nebo snad jo? Kaneko si sedne a hledí na dveře, přitom přemýšlí nad tím co udělala blbě. Jenže ji nic nenapadá. Smutně se podívá do země a potom se rozejde do nedalekého lesa. Nic z toho nechápu. Proč utekla? Měla by jsem se jí omluvit? Asi má pravdu. Jsem neschopná si najít kamarádky, ale nemyslím si o sobě, že jsem populární. Kaneko se nahrnou do očí slzy a potom se posadí ke stromu.

Sedí sama u potoka a koupe si nohy ve studené vodě. Přemýšlí o tom, co udělala a je jí to trochu líto. "Je stydlivá a hrozně otravná s tím, jak je až moc milá... žárlím na ní... neumím být na všechny tak milá, proto jsem na ní asi naštvaná," mluví sama se sebou a ladnými pohyby čeří vodu. Neví, jestli se vrátit nebo tu ještě zůstat. Tady u potoka se ráda koupe a utíká sem, když chce být sama. Teď chce soukromí, ale zároveň je jí líto, že na Kaneko tak vyjela.
"Musím jít pomalu zpátky k vesnici, ať tu nezůstanu do večera. Třeba se mi i povede omluvit se," rozhoduje se a pomalu se vydává k domovu.

Měla by jsem se vrátit. Za chvíli bude tma a já se tmy bojím. Přemýšlí Kaneko a potom se zvedá ze země. Rychle se vydala zpátky do svého domečku. Zavřela dveře a lehla si na postel. Chvíli se dívala z okna a potom začala vařit večeři. Udělala vepřo-knedlo-zelo a nachystala to automaticky na dva talíře. Potom si uvědomila, že Akame nepříjde a obsah druhého talíře dala zpátky do hrnce. ,,Itadakimasu" prohlásila a pustila se do jídla. Po pár minutách to měla v sobě a šla si smutně lehnout do postele s tím, že to zítra bude lepší.

Akame cesta nazpět trvá celkem dlouho, protože potok, kam utekla, je pěkný kus cesty od vesnice. Už je tma, když dorazí do domu a zavírá dveře. Cítí vůni večeře, ale už je všude zhasnuto. Koukne se do lednice a uvidí hrnec. Vytáhne ho, jeho obsah si ohřeje a následně všechno sní. "Kaneko je opravdu ta nejlepší kuchařka," pomyslí si šťastně a umyje všechno nádobí, které se válí na lince. Nakonec si jde vyčistit zuby, dát si vanu a chystá se jít spát. Nejde ale do své postele, ale místo toho se přitulí ke své nejlepší kamarádce a je jí trochu smutno z toho, co jí odpoledne řekla. "Omlouvám se. Víš, já na tebe trochu žárlím, protože ty si se všemi rozumíš lépe než já. Jsi stydlivá a nesmělá, ale i tak se všemi tak dobře vycházíš. Jsem tak moc ráda, že tě mám za kamarádku a je mi už jedno, jaká jsi. Opravdu mě mrzí, co jsem udělala," šeptá do ucha své kamarádce a při tom jí po tvářích stékají drobné kapky. Přitulí se k ní ještě pevněji a v tom sevření usíná. Spí klidně, protože jí řekla to, co chtěla. Možná to neslyšela, ale znovu jí to říkat nebude. Místo toho se jí skutečně omluví budoucími skutky.