In The Name Of Triangular Love

Epilog

...

Potom, co mi Jean zastavil u domu a rozloučili jsme se jsem našel dědu spát na gauči. Jen jsem nespokojeně zavrčel a hodil jeho pytlíky s jídlem přímo do jeho klína. Děda se samozřejmě lekl a probudil, což byl můj záměr. ,,Yuri Plisetsky! Ty mi chceš přivodit ještě infarkt, aby ses o mě nemusel dál starat, že jo!?" Vyjekl vzpruženě. ,,Eh, prosimtě už jež. Dýl to s tebou takhle nevydržím." Vysoukal jsem ze sebe zmoženě a sám jsem se svým jídlem odešel do kuchyně. ,,A cos mi koupil?" Houkl na mě. ,,Dva hovězí burgery, hranolky a kebab v placce. Kde je Potya?" ,,Spí, u tebe." Odvětil.
  Vybalil jsem si svoje oblíbené twister menu na talíř a šel za dědou do obýváku. ,,Co je to ten kebab?" Zeptal se mě, když jsem se snažil v televizi najít něco přijatelného ke sledování. ,,Je to moc dobrý, neboj. Je to vepřové maso." Ujistil jsem ho a konečně našel normální kanál. Pak jsem si nacpal pusu obřím soustem twisteru a sundal si černou gumičku ze zápěstí, se kterou jsem si opět sepnul vlasy do culíku. ,,Zítra budu muset odejít. Budu chtít čekat na Otabeka." Oznámil jsem. ,,Jo, tos vlastně říkal. Večer, že?" Zeptal se. ,,Jo, budu muset na letiště." Dadal jsem. Chtěl jsem se do jídla pustit jako vždycky, ale něco mi v tu chvíli úplně zkazilo chuť. Vrátila se mi do hlavy máma. Před Jeanem jsem vypadal, že mě to nijak nezatížilo, ale skutečnost byla jiná.
  ,,Dědo?" Pípl jsem a líně si kosukl do jídla. ,,Co je?" Zeptal se při viditelně uspokojivé konzumaci. ,,Viděl jsi teď mámu?" Zeptal jsem se. ,,Proč se na to ptáš?" Zajímalo ho a vážně na mě hleděl. ,,Já ji viděl. Dneska." Utrousil jsem a sklonil pohled. ,,Mluvil jsi s ní?" Jen jsem zavrtěl hlavou. ,,Věděl jsi, že je těhotná?" Zeptal jsem se tiše a podezřívavě se na něj koukl. Odpověď jsem si totiž odtušil sám. Děda vypadal nejistě, ale nakonec odpověděl: ,,Věděl. Zjistil jsem to, když jsem se s ní viděl naposledy. Byla asi ve čtvrtém měsíci těhotenství a měli jsme se domluvit ohledně tebe a tvém finančním zabezpečení, který mi tvoje máma posílá za to, že se o tebe starám." Vysvětlil. ,,Nechtěl jsem, aby jsi to věděl. Musíš se cítit, jako-" ,,Jako vadný článek." Dosadil jsem za něj. Oba jsme si pohleděli do očí a děda vypadal ustaraně. ,,Takže jsem si to myslel správně. Chtějí mě nahradit jiným dítětem. Jako bych nikdy neexistoval. Jako by nikdy nic nebylo špatně." Usoudil jsem a pohled znechuceně zapíchl do země. ,,Tohle nejsou lidi." Odsekl jsem ostře, vyskočil ze sedačky, nechal jídlo jídlem a odešel do pokoje.

Otabek
  

   Let letadlem jsem s bráchou prospal a táta nás pak vzbudil. Bylo asi sedm večer, když jsme se vylodili. Já vyběhl z letadla, jakoby snad hořelo a nechal tátu a bráchu daleko za sebou, protože jsem věděl, že na mě Yuri už někde čeká v letištní hale. Táhl jsem za sebou kufr a na hlavě jsem měl kšiltovku. Vběhl jsem do dveří haly a přikládal k uchu telefon. ,,To je dost. Kde tě mám, zlatíčko?" Ozval se ten hlásek, který chci tolik slyšet naživo. ,,Právě jsem vešel do haly. Kde jsi lásko?" Ptal jsem se hned a chvatně jsem pokračoval v chůzi. ,,Jsem v čekárně. Heh, bože nemůžu se dočkat!" Uchechtl se sladce. ,,Já vím, beruško. Hned jsem u tebe." Hlesl jsem šťastně a mířil rovnou přes mramorovou chodbu do čekáren.
  Když jsem přišel na požadované místo, malém jsem upustil mobil na zem. Ohromě jsem stál na místě a zíral na...Yuriho?
   Zalapal jsem v úžasu po dechu. Byl úplně jiný. Byl vyšší, jeho tělo změnilo tvary a proporce, vlasy měl po ramena a úsměv mu zářil. Z obrovských změn, jsem ale přece poznal něco, co se nezměnilo. Byly to jeho oči. Ty nádherné blyštivé zelené drahokamy. Ale i na vzdálenost deseti metrů jsem v nich viděl slzy. ,,Yuri." Hlesl jsem šťastně a roztáhl ruce. ,,Beku!" Vyjekl, rozběhl se proti mě a já byl připravený ho ve výskoku, mířeném na mě, chytit, jenže to úplně nevyšlo.
   Nějak jsem nevychytal Yuriho novou váhu a skončil jsem na zádech s Yurim na sobě. ,,Uh...promiň lásko, jsi celej?!" Optal se hned a pomáhal mi se posadit. Já mu ale hned vzal hlavu do dlaní a políbil ho. ,,Heh, Jo! Nikdy mi nebylo líp! Konečně jsem u tebe!" Vyjekl jsem šťastně a spojil naše čela. Yuri se zasmál a chytil mi ruce na jeho spáncích. ,,Jsi konečně tady. Jsi zase u mě." Zašeptal vroucně se zavřenýma očima, přes které mu i tak tekly slzy. ,,Už nikam nepůjdu. Budu u tebe. Slibuju, zlatíčko." Hlesl jsem, pohladil ho po tváři a políbil ho na čelo. On vzlykl a obmotal mi ruce kolem krku a pevně mě objal. ,,Beku..." Fňukl a rukou mi zajel do vlasů. ,,Yurinko." Usmál jsem se dojatě a objal ho nazpět.
   Mohli jsme se tam na zemi v sedě mazlit asi čtyři minuty a ani jsme nevnímali lidi kolem, kterým to muselo připadat zvláštní.
  ,,Počkej zlato, ukaž se mi." Řekl jsem pak, odtáhl se od něj a pohladil ho po tváři. Díval jsem se s úžasem na tu tvář, která dostala o pár dospělých rysů navíc. ,,Ty jsi teď tak...bože..." Vydechl jsem uchváceně a chytil mu hlavu do dlaní. ,,Co?" Pípl trochu nejistě. ,,Tolik ses změnil. Nevěřil jsem, že můžeš být ještě překrásnější." Vypadal úchvatně. Byl to pořád on, ale teď vypadal starší a všechny jeho přednosti a krásné rysy a detaily se znásobily. ,,Byl jsem pryč jen dva měsíce. Jak se to mohlo stát tak rychle?" Nechápal jsem a zároveň se s Yurim zvedal na nohy. A když jsme stály, podivil jsem se ještě víc. ,,Ty...jsi vyšší než já!" Vypadlo ze mě vyjeveně. Yuri se jen uchechtl. ,,Jen o pět centimetrů, myslím." Usoudil s úsměvem. Prohlížel jsem si víc detailně jeho tělo a přes elastické přilnavé tričko jsem uviděl podezřelé linye jistých tvarů. Jen jsem chytil konec trička a trochu mu je vyhrnul. ,,No to mě poser!" Tahle věta sice prošla mou hlavou, ale ústy nikoliv. Oba jsme prohlédly na opodál stojícího Astanu a Karima. ,,Jé, ahoj!" Zavolal nadšeně Yuri, ale oba na něj stále zíraly zaraženě. ,,To je to až takovej rozdíl?" Zeptal se mě Yuri udiveně. Jen jsem se pousmál, chytil Yuriho hlavu do dlaní a políbil ho láskyplně na try. Yuri mi polibek vřele opětoval a objal mě kolem pasu. ,,Teď budu potřebovat repelent." Usmál jsem se pak. ,,Na co?" Zeptal se nechápavě Yuri. ,,Na tvoje obdivovatele. Jsi teď oficiálně nejkrásnější osoba na planetě." Připustil jsem a pohladil ho po tváři. Yuri se jen uculil, zavřel hlavou a položil ruce na má ramena. ,,Nezapomeň, že ty jsi pro mě vždycky číslo jedna. Repelent je ti k ničemu, když jsou pro mě všichni ostatní neviditelní. Vidím jen tebe." Hlesl upřímně a políbil mě procítěně na tvář. Spokojeně jsme se usmál a podíval se mu zasněně do očí. ,,Yuri Plisetsky, ve jménu lásky, tě miluju."

Yuri

   Oči se mi začaly plnit slzami. Byl to trojúhelník. Ve jménu lásky mě miloval Jean, ve jménu lásky, miluje Otabek mě a ve jménu lásky, miluji já Otabeka Navždy a napořád.
   Jen jsem dojatě vydechl a zavře oči, ze kterých mi stekly slzy. ,,Beku..." Zašeptal jsem a vybavil si vše, co jsem od začátku našeho přátelství s Bekem zažil. Změnil mi život jednou pro vždy, udělal ze mě lepšího člověka a především jsem díky němu našel štěstí. I kdybych měl projít tisíce světů a životů, nikdy bych ho nepřestal hledat. Patří ke mně, jako já k němu. ,,Ve jménu lásky, Otabeku Altine, miluju tě." Pronesl jsem a opět jsem se octl v jeho hřejivém a bezpečném obětí, kam patřím.

Tohle je oficiálně konec téhle fanfikce (bolí to říct 🙀). Děkuji za hlasy, krásné komentáře a u určitých osob pohotové přečtení nových kapitol v prvních pěti minutách 😊. Byl jsem překvapen, potěšen i dojat vašimi vyjádřeními k mé tvorbě. Upřímně jsem si psaní téhle knížky opravdu moc užíval. A shipujte Otayuri !!!😼😻💗🙏