Dívala jsem se upřeně z okna mé komnaty. Přes husté dešťové závěje nešlo pomalu nic spatřit, ale stejně mě na tom cosi zanechávalo v údivu. V dálce se zjevil hrozivý blesk, který si okolí podmanil ještě silnějším a pro mnohé více hrozivějším hromem a duněním, již je vlastně jen pouhým důkazem onoho přírodního jevu. Snad ještě nikdy předtím jsem nezažila tak silnou bouři a možná proto mě to zanechávalo mnohem víc než jindy beze slov.
Když v tom do mé komnaty přiběhla má matka. Jako královna a císařovna mi byla vždy vzorem, který jsem z celého srdce obdivovala a vzhlížela k ní. Ale tak jako byla mým kompasem v beznadějně ztracených chvílích, byla i tou nejsilnější oporou, jakou jsem kdy mohla mít. Vždy, když jsem se cítila sama nebo pochybovala nad tím k čemu můj život směřuje.
Jako od budoucí královny anglického trůnu se ode mě očekávalo mnohé, ale nikdy nic, co by se zamlouvalo alespoň malinko mému srdci.
Na mé matce jsem si však všimla pochmurného výrazu v obličeji, který mě přinutil přemýšlet nad všemi konspiracemi, již se mohly odehrát.
„Tvůj bratr Václav ti nechává vzkazovat, že se sňatek s anglickým králem Richardem uskuteční. V Anglii vše schválili a Richard si tě chce vzít. Sám se tak rozhodl i přes námitky rady," vyhrkla tak rychle, že jsem si ani po chvíli nedokázala uvědomit význam těch slov. Bez přítomně - jako bych si matky ani nevšimla - jsem se opět zadívala z okna ven do toho nepříznivého počasí, které mě tak fascinovalo.
„Anno, ty mě snad neposloucháš?! Situace je vážná. Je důležité, aby ses co nejdřív - a tím myslím hned zítra - vydala na cestu. S Francií jsme udržovali dobré vztahy, ale kvůli těm záležitostem ohledně papežů... No řekněme, že už to není tak jasné, jak bývalo a Anglie je naším důležitým spojencem. Pokud Francie zjistí, že má ke sňatku brzo dojít, budou se tě určitě snažit zadržet," vydala ze svých úst na jeden nádech. „Anno, prosím, řekni něco. Lámeš mi tím srdce. Nemůžeš k tomu být lhostejná, to přece nejde."
To zoufalství, se kterým ta slova pronesla, mi utkví v paměti navždy. Po tváři ji stékala jedna slza za druhou a já se nedokázala přimět ani k jedinému slovu. Beze slov jsem svou matku objala a s bolestí na srdci věděla, co teď musím udělat. Probírali jsme to několikrát, musím se dostat do královské rodiny v Anglii ke králi Richardovi, kterého pojmu za muže, aby můj nevlastní bratr získal dostatečné peníze a dobrého spojence.
Kdyby mi někdo řekl, jak brzo dohoda o sňatku nabude skutečnosti, nevěřila bych, ale v naší době se vše nemožné stává možným. Čas utíká až příliš rychle na to, abychom jím plýtvali a trucovali.
Byla jsem si vědoma toho, že mi nic jiného než diplomatický sňatek nezbývá, i když bych nejraději zůstala ve své zemi. Můj otec však odjakživa zastával názor, že své děti musí dostat do výhodných rodin a domluvit ty nejlepší možné sňatky. Vše pro jeho slávu a slávu českých zemí. A samozřejmě vedlejším důvodem je naše dobro, i když se nás nikdo na názory neptá. Členové královské rodiny si nemohou dovolit takový luxus jako je láska a bezpečí. Na tom, co si myslíme o svých nastávajících vůbec nesejde. A už vůbec nesejde na tom, že v okamžik, kdy je spatříme poprvé, jsme spolu již nějakou dobu zasnoubeni.
„Matko. Já..." Zastavila jsem se hned na začátku věty. Nebyla jsem v tu chvíli schopná slov. Nebyla jsem připravená na to se vzdát našeho domova. Co je ale pro královské děti domov? Nedokázala jsem se vzdát mé matky a dokonce ani mých sourozenců, ale o to se nikdo ani v nejmenším nezajímá. Je to slabost, která nesmí vyplout na povrch. A pokud je láska slabost, co je v životě vítězství?
„Nedokážu to," řekla jsem konečně zlomeným hlasem.
„Tohle neříkej. Dokážeš vše na světě, co si usmyslíš. Jsi princezna českých zemí a nastávající královna Anglie. Královně nesluší, aby o sobě takto smýšlela. Pozvedni svou bradu a nedovol, aby se kdokoliv dozvěděl o tvých obavách," zachraptěla se zvláštním tónem v hlase, jistě v následku slz, které ji ještě před chvíli sužovaly.
„Já vím. Je to tím, že jsem Prahu vždy moc milovala. Ale není to jen mou láskou k Praze. Tady s vámi je můj domov. Nevím, zda jsem schopná jej opustit. Je to těžké." Sedla jsem si s mírným poklesnutím v hlase na svou postel. Bouře venku jakoby jen více a více nabírala na síle. Možná bych si v tu chvíli i myslela, že je to pouhý odraz mých myšlenek a nálad - ale to není možné.
„Ach dítě, možná jednou pochopíš, že naše životy nejsou od toho, aby byly lehké. Jsme ženy, navíc z královské rodiny a vše co děláme, děláme pro dobro naší země, rodiny a bez pochyb i našich mužů. Život pro nás není od toho, abychom jej jen promrhaly. Jsme zde za účelem, který nám svěřil Bůh. Neztrácej naději, protože ta je tady vždy s námi. Vždyť Richard je velice pohledný mladík a lidé o něm hovoří, že je nesmírně inteligentní a statečný. Ujednané sňatky nesměřují vždy k záhubě. Uvidíš, že budeš šťastná. Věř a stane se tak."
Tentokrát stekla po obličeji drobná slza mně, ale tak jak se rychle objevila, zase zmizela. Vždy jsem byla romanticky založená duše. Záviděla jsem obyčejným dívkám, které se bezhlavě zamilovaly a směly si vzít muže podle vlastního uvážení a podle svého srdce. Ale pokaždé, kdy jsem tato slova řekla někomu jinému, dostalo se mi výsměchu. Tyhle myšlenky byly podle jiných pouhým rozmarem mé duše. Prý jakási dětinskost ve mně, která takto smýšlí a měla bych ji okamžitě zastavit. Jenže jak zarazit průběh myšlenkám? A jak mám zrušit část, která je ve mně ukrytá? Je to zkrátka nemožné.
V blízké době si vezmu krále Anglie a můj bratr udělá vše pro to, aby se tak rozhodně stalo, protože pro něj je to jen vidina peněz. Jsem pro něj 20 000 florinů. Můj život byl vyčíslen a zaměněn. Ach, jak úchvatný život princezny.
„Přijedu do země jako chudá nevěsta, budou se na mě dívat skrz prsty. Nejsem ničím výhodná. Nechápu z jakého důvodu k takovému sňatku král přistoupil. Nejspíš nebude až tak oplývat inteligencí, jak jste říkala maminko," prohodila jsem poněkud podrážděně.
„Milé dítě, v politice se máš ještě rozhodně co učit. Jistěže se to může zdát tak, že je to výhodné pouze pro nás, ale to ani zdaleka ne. Anglie a i my jsme potřebovali dobrého spojence proti Francii. Otci bylo jasné, že dobré vztahy s Francií nevydrží dlouho. My podpoříme Anglii, Anglie podpoří nás. Tak to chodí. Král Richard je výhodná partie i pro tebe. To, že nechce věno a je ochoten zaplatit takovou částku tvému bratrovi je více než velkorysé. Měla by sis toho vážit. Běž si zabalit, zítra se vydáš na cestu," pronesla již s tak vyrovnaným tónem v hlase, až mě to zanechalo v údivu. Smířila se s tím překvapivě rychle - na rozdíl ode mě.
ČTEŠ
A Song Of Burning Ice
Historical Fiction"Když jsme byli mladší, mysleli jsme si, že jsou všichni na naší straně, ale pak jsme vyrostli." Jaký byl život Anny Lucemburské? Měla ve svém životě vůbec někdy na výběr? Příběh inspirovaný mladou princeznou, která se na přání svého otce a nadále...
