Já, dívka z budoucnosti

4. Práce hodináře

Druhý den ráno jsem se probudila celá zpocená. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem se to vlastně vzbudila. A poznání, že to všechno nebyl jen pouhý velmi živý sen, ve mně vyvolalo menší záchvat paniky. Přála jsem si, aby to byl jen sen, ale moc dobře jsem věděla, že není.

Když jsem se dostatečně uklidnila, vzpomněla jsem si na ten divný přístroj. Jestli to byl obraceč času, mohla bych se stejně jako včera zase dostat zpátky? To byla otázka. Sáhla jsem tedy do kapsy svých šatů, které leželi přehozené přes opěradlo židle. Vytáhla jsem jediné dvě věci, které jsem s sebou měla, hůlku a ten strojek.

Zamyšleně jsem si ho prohlížela ze všech stran. Zkusila jsem pootočit malinkým kolečkem, ale ani se nehnulo. Pokoušela jsem se vzpomenout si co jsem dělala včera než jsem se ocitla v této době.

Zkus to Aileen, povzbuzovala jsem se v duchu. Pevně jsem zmáčkla obraceč, či co to bylo, v ruce a usilovně si přála být zpátky. Ale nic se nestalo. Vyzkoušela jsem to ještě několikrát. Dokonce jsem změnila polohu, ale opět jsem se ničeho nedočkala. Stále jsem zůstávala v pokoji pro hosty v domě Potterových.

Nakonec jsem usoudila, že je přístroj určitě rozbitý a bude potřebovat opravit. Pečlivě jsem si ho schovala do kapsy vypůjčeného oblečení od Lily.

Poté jsem se vydala z pokoje. Jamese a Lily jsem zastihla v jídelně, seděli u prostřeného stolu, a při snídani vedli živou debatu o jménu pro dítě.

„...už několikrát jsem ti říkala, že se nebude jmenovat ani James po tobě a ani Sirius po jeho kmotrovi," pronesla Lily rázně a ukousla si další sousto z borůvkového koláče.

James našpulil rty. „A já jsem tě několikrát upozornil, že chci, aby se náš syn jmenoval po mně."

„Že ty chceš," zavrtěla Lily hlavou, „ale to co chci já, to tě vůbec nezajímá!"

„Stále nechápu, proč mu chceš dát jméno Jacob," zabručel nesouhlasně James.

Nechtěla jsem dál poslouchat jejich soukromý rozhovor a tak jsem raději vešla do místnosti a odkašlala si, aby si mě všimli.

„Dobré ráno," pozdravila jsem vespolek.

Lily se na mě vřele usmála. „Dobré ráno Karo, jak ses vyspala?"

„Děkuji, docela dobře."

„Dobrý ránko, posaď se," James mi odsunul židli, abych se na ni mohla posadit a Lily se zvedla, aby mi nalila šálek kávy.

„Zrovna jsme se bavili o jménu pro našeho syna," informoval mě James o jejich předchozí debatě. „Mohla bys nám poradit, jako nestranná osoba. Jaké jméno bys pro syna vybrala ty? Že by se mělo jmenovat po otci?" podsouval mi svoji myšlenku.

Lily mi nabídla koláče a ovesné placky a přitom nad svým manželem protočila oči. Vzala jsem si do ruky jednu placku namazanou medem a usrkla si z lahodné černé kávy. „No víš Jamesi," začala jsem opatrně. „Já nejsem zrovna zastánce toho, aby dítě nosilo stejné jméno po rodičích," pokrčila jsem omluvně rameny.

Lily se vítězoslavně zasmála a James si povzdychl. „A co po kmotrech?" zkusil ještě.

Mírně jsem se usmála. „A co třeba dát mu jméno po prarodičích?"

„Po prarodičích?" opakoval po mně zamyšleně. „Fleamont?" Lily se zamračila a rezolutně zavrtěla hlavou. „Nebo Henry?" James pohlédl na Lily, která se stále netvářila moc nadšeně.

Vím, že bych se do toho vůbec neměla míchat, ale přesto mi to nějak nedalo. „Co třeba to trochu upravit?" nadhodila jsem.

„Jak to myslíš?" pohlédli na mě oba dva trochu nechápavě.

„Tak třeba takhle: ne Henry, ale Harry...?"

„Harry," vyslovila něžně Lily a konečně se na Jamese usmála. „To by šlo."

James se také zatvářil spokojeně, pohladil své ženě objemné bříško a souhlasně přikývl. „Tak tedy ať je to Harry James Potter."

Pozorovala jsem šťastné nastávající rodiče s nepatrným úsměvem, který mi ztuhl na tváři po tom, co jsem si uvědomila, že nemohu zasahovat do minulosti. Nebo budoucnosti? Čert, aby se v tom vyznal. Spěšně jsem vstala a málem převrhla na bělostný ubrus nedopitý šálek s kávou.

„Promiňte,"omlouvala jsem se roztržitě.  „Chtěla jsem zajít na Příčnou ulici co nejdřív a zkusit si najít nějakou práci," otočila jsem se a chystala se k odchodu, ale Lily mě zarazila.

„Počkej, půjdu s tebou. Včera jsem si nestihla nakoupit všechny byliny, které budu potřebovat."

A tak jsem se na Příčné ocitla opět s Lily Potterovou.

Doprovodila jsem Lily do obchodu s bylinkami. Chvilku jsem přemýšlela, jestli se zde nemám zeptat na práci, ale pak jsem si to rozmyslela, protože bylinkářství mě nikdy moc nebavilo. Porozhlédnu se raději jinde. Obrátila jsem se a pomalu kráčela zvolna se probouzející kouzelnickou ulicí. Minula jsem oděvnický obchod Madam Malkinové, knihkupectví Krucánky a kaňoury i zmrzlinářství pana Fortescuea až jsem došla nakonec ulice. A v tom jsem uviděla malý zastrčený krámek.

Na ceduli, která se v mírném vánku nepatrně pohupovala nad dveřmi, jsem si přečetla název: U jednookého hodináře.

Zajímavé, zajásala jsem. To je přesně to, co jsi hledala Aileen!

Tady bych se mohla pokusit opravit svůj záhadný stroj nebo obraceč času a tím pádem se vrátit zpátky domů.

Vešla jsem dovnitř malého, ale velmi útulného obchodu, nad hlavou mi zacinkal drobný zvoneček a z útrob krámku vyšel přihrbený stařec s páskou přes jedno oko.

„Vítejte madam," zdvořile se mi uklonil. „Co pro vás mohu udělat?"

Usmála jsem se na něj a lehce jsem zavrtěla hlavou. „Nepotřebuji nic opravit, jen jsem se chtěla zeptat, zda nehledáte někoho na výpomoc."

Starý pán si mě zkoumavě prohlédl. „Inu," začal pomalu, „každá šikovná ruka by se mi v obchodě i dílně hodila. Ale myslím, že jste s hodinami nikdy nepracovala. Nemýlím se?"

„Opravdu se nemýlíte pane. Nemám žádnou zkušenost s opravami hodin, ale ráda bych se to naučila," usmála jsem se na něj odhodlaně. „Pokud mi to dovolíte," dodala jsem.

„Tuším, že vaše snaha je podpořena i osobními zájmy," podotkl jen tak mimochodem a já na něj vyděšeně pohlédla. Snad nemohl poznat, že mám i postraní úmysly.

Jestli na mě však něco poznal, nedal to na sobě znát a dál nevzrušeně pokračoval. „Přijmu vás tedy. Můžete začít již zítra?"

„Samozřejmě pane," oddychla jsem si a v srdci se mi usadila naděje.

Naděje na to, že bych se brzy mohla dostat zpátky domů, aniž bych nějak změnila či narušila budoucnost.