Nechte mě jít!

21. Můj bratr

Probudila jsem se zkroucená na zadním sedle auta. Jeli jsme už několik hodin, museli jsme být desítky km od toho polorozpadlého domu, kde se Sharlot zranila. Protáhla jsem se a vystoupila ven. Stali jsme na benzíně a Vašek nikde. Založila jsem ruce, aby mi nebyla taková zima a vešla do budovy. Za pultem byla postarší žena, která si mě ani nevšimla. ,,prominte, nebyl tu takový kluk? Vyšší, světlé vlasy, hlubší hlas?"
Zvedla oči od časopisu, který četla a kývla. ,,Jo, něco si koupil, pak se tu zapovídal s jednou slečnou. Pak jsem ho viděla jít na zachod." řekla a dál pokračova ve čtení nějakého časopisu. ,,Tak děkuji." Kývla jsem a rozešla se mezi regalama na zachody, prošla jsem chodbou, když v tom jsem za dveřmi uslyšela hekavé zvuky a hlas mého bratra. ,,Notak, pojď kotě... " v tu chvili jsem se otočila na patě a šla ven. Cestou jsem ještě houkla na prodavačku. ,, Měla by jste příště kontrolovat, co vám kdo dělají na zachodě." A rozběhla se k autu. Nebylo pochyb, že se tam ta ženská půjde podívat a překazí mému bratrovi další milostný románek. Doufala jsem, že ho vojenská služba změní, ale ne. Pořad bude svoji ženu, Wendy podvádět. V tom jsme ho viděla vybíhat ven, ješte si zapínal kalhoty.
Rychle nasednul a zazubil se. ,,Ahoj, nevěděl jsem, že jsi vzhůru. " mezitím se poutal pasem a startoval. ,,Jak vidíš, tak ano." Zarazila jsem hlavu více do sedačky a složila ruce na prsou. ,, Co ti je? Nerada cestuješ s brachou?"
,, Ne stím, kdo podvádí svoji ženu."
Jeho výraz zvážněl. Už se neusmíval, jako předtím, ale byl zase chladný, jako psí čumák. ,,Do toho ti nic není. Wendy je s tím srozuměna a nevadí ji to."
,,Nemyslím si, že ji to nevadí. Jen že nemá na vybranou." Položila jsem hlavu na sklo a přestala poslouchat. Ano, měla jsem bratra ráda, ale jeho uchylka, mít sex se všemi děvčaty okolo mě vážně rmoutila. Jenže nic s tím neudělám. Po chvilce, kdy jsem jen sledovala krajinu, jak se mýhala kolem nás. Myslela jsem na Kass, Sharlot a Rose. Chyběly mi.
V tom jsem si všimla odbočky na Stradford. Zajásala jsem. Tam přece bydlí Kassandra, ale Vašek odbočil na druhou stranu a ve mě zhasla veškerá neděje. ,,Kam vlastně jedeme?"
,,Nestarej se. Budeš v bezpečí, dokud nenajdu naše rodiče. A to je hlavní."odsekl a předjel kamion. Já se snažila zapamatovat cestu k ceduly. Doprava, pak do leva, na křižovatce v levo....
,,Nad čím přemýšlíš?"
,,To te nemusí zajímat." odsekla jsem. ,, Tak poslouchej, vím že jsem na tebe sral 12 let tvého života. Ale chci to napravit. Tak mi to prosím nebojkotuj."
,,No jasně." Odfrkla jsem a už raději neodpovídala. V tom Vašek odbočil na velko lesní cestu. Všude byl sníh a bahno a dokonce popadané větve. Vyjeli jsme na mýtinu a já uviděla malou chalupu... nebo spíš vilu. Moc krasná, všchno prosklené a moderní. Tam Vašek zastavil auto a znova se na mě otočil. ,,Dneska spíš tady, než nejdu naše. Všechno ti ukažu a pak odjedu. Měl bych se vratit někdy v noci. Ok?" Nechtěla jsem odpovídat ale kývla jsem. Vystopila jsem z auta a vyšla za Vaškem. Odmkl a vpustil mě dovnitř.
Jako co vám budu povídat, moderní, jednohuché a elegantní. Maláchodba s  velkým zrcadlem a botníkem na proti. Dál byli vidět krasné schody do patra a pruchody v pravo a v levo. Všude vyseli krasné obrazy dívek a dam. Byly krasné, ale já tušila jejich historii. Vašek mě předběhl a zahnul vlevo. ,,Takže, tady je kuchyně, se vším potřebným. Jídla je tu dost tak na týden a jednou za tři týdny jsem jezdí Nana, takže neboj." Pokusil se o usměv. Když viděl můj pohled, který jasně říkal, další z tvých milenek, jen ho přešel nasraným vzdychnutím a prošel kolem mě ke schodům. ,,Pojď" poslechla jsem. Co jiného hiného jsem mohla dělat. ,,Tady je tvůj pokoj. " a procházel dál, ale já ho nevnímala. Ten pokoj byl prostě dokonalý. Utulný s velkým oknem do lesa. Psací stůl, skříň, počítač, prostě všechno. ,,Hej, posloucháš mě vūbec" přistála mi na rameni jeho ruka. ,,jo jasně" odvětila jsen a skočila na měkkou postel plnou polštářů. ,,To je žůžo. Pojď taky." Smála jsem se na bratra. Ten se moc netvářil, otočil se a chtěl odejít. Zastavil ho jeden z polštářů, co jsem po něm hodila. Čekala jsem, že se nasere a seřve mě. Ale on ten polštář vzal a s bojovým křikem se vrh vstříct polštářové bitvě.