Hokejový sen 2

9. Trable v ráji

Roxana. Jak se někdo jako ona mohl dostat do výběru tak prestižního klubu? Budu to muset zjistit.

Bára si všimla mého zaváhání. „Děje se něco?" zeptala se opatrně. „Vysvětlím později," povzdechla jsem si a přidala se k Báře na ledové ploše.

„Ahoj, Rebecco." Usmála se na mě Roxana slizkým úsměvem. „Říkala jsem, že se ještě potkáme."

Než jsem stihla odpovědět, objevila se na ledě trenérská dvojice. „Vítáme vás na úvodním tréninku dámy! Jistě vás zajímá, proč jsme si na první trénink zavolaly vás všechny." To teda, pomyslela jsem si. Mezitím trenérka, která se představila jako Abbie a trenér jako Max, pokračovali v proslovu. „Věc se má tak, že nyní jste čtyři, ale na konci zkušebního období tu zbudou jenom ty dvě nejlepší, přeji hodně štěstí vám všem a nyní si dejte každá jen svoje rozbruslení, tréninky budou pokračovat podle vašich rozvrhů individuálně."

„Věřila bys tomu?" přibruslila ke mně Bára. „No, nedá se nic dělat, ale přijde mi to jako podpásovka, když už slibovali, že nás vzali do klubu napevno, " odpověděla jsem a přitom stále pozorovala Roxanu. Nevím jak to dokázala, ale najednou dokáže krasobruslit celkem na úrovni.

Po chvíli se hala začala plnit hokejisty, kteří měli trénink po nás. Zpozorovala jsem mezi nimi Toma a zamávala mu. Kupodivu se jen otočil a můj pozdrav ignoroval. Zamračila jsem se, sundala si brusle a zamířila k němu.

„Děje se něco?" starala jsem se. Tom jen zavrtěl hlavou. „Nemám teď zrovna na tebe náladu, Rebecco, ty a ty tvoje přednášky, potřebuju si chvíli oddechnout." Tom vstal a přidal se k ostatním na cestě do šaten. Seděla jsem na místě jako přikovaná a v hlavě si přehrávala, co se to právě stalo. Přisedla si ke mně Bára. „ Viděla jsi všechno?" zeptala jsem se. Přikývla. „Pojď, půjdeme ven si dát něco na nervy." Nabídla mi a já přikývla.

V místní cukrárně jsme si objednali kávu se zákuskem a já se začala Báře svěřovat. „Chápu, že někdy mu musím lézt na nervy, ale přeci chci pro něj to nejlepší." Zasténala jsem. Bára se nadechla. „Tvůj problém je podle mě to, že jsi na něm moc závislá, i ve vztahu potřebuje každý trochu volnosti." Vysvětlila Bára opatrně a čekala na mojí reakci. Chvíli jsem si to rovnala v hlavě, když mi došlo, že má asi pravdu.

„Máš pravdu, ale já se prostě o něj bojím a všechno." Odvětila jsem smutně. „Dej mu čas, chvíli mu nepiš, nechoď za ním, on si tě najde." Usmála se Bára a ukázala prstem za mě. „Myslím, že někdo by chtěl podpis a fotku." Otočila jsem se a za mnou stála malá holčička. Usmála jsem se a věnovala jí podpis a krásnou fotku na památku. Aspoň něco hezkého tenhle den.

„V kolik končí hokejistům trénink?" zajímala jsem se, když jsme odcházeli zpět na hotel. „Rebecco!" okřikla mě Bára. „Jdeme na pokoj, je tam pěkný bordel." Povzdechla jsem si a následovala jí do našeho pokoje, který nazvala svinčík.

Kupodivu mi uklízení trochu vyčistilo hlavu. Byla jsem na sebe pyšná, jak jsem uklidila a srovnala všechny své věci, většinou bývám bordelářka.

Když jsem se chystala otevřít okno, aby do pokoje proudil čerstvý vzduch a zpozorovala hokejisty, jak odcházejí z arény. Tom vyšel jako poslední a s ním nějaká holka. Zostřila jsem pohled a byla to ta roztleskávačka z recepce. Něčemu se spolu smáli, tak to mi ještě chybělo.

Všechno ve mně vřelo, chtělo se mi křičet a zároveň brečet. Bára se ke mně posadila a objala mě kolem ramen. „Nic to nemusí znamenat, každý má kamarády." Snažila se mě utěšit, ale moc to nepomáhalo. „Takový nikdy nebyl, vždycky jsem pro něj znamenala všechno a nikdy na mě nebyl hnusnej, tohle místo ho strašně změnilo." Zavzlykala jsem. „Možná mu trochu narostl hřebínek." Zamračila se Bára. „Jak to myslíš?" nechápala jsem. „Je namyšlenej, co jsem slyšela, vybrali ho jako nejlepšího brankaře, ze všech kteří jsou na kempu." Vysvětlila mi Bára. „Proto se na něj lepí ta kráva," zamračila jsem se. „Něco jsem o ní zjistila, jmenuje se Kristýna, a jak si správně poznala, je to jedna z roztleskávaček Floridy, dokonce kapitánka."

Odfrkla jsem si. „Jestli si myslí, že si ho omotá kolem prstu, tak má smůlu." Řekla jsem odhodlaně. „Tak se mi líbíš! Ale nezapomeň o čem jsme mluvili, dej mu teď trochu prostoru, nemá cenu za ním chodit, vedlo by to akorát k nějaké bolestivé hádce," varovala mě Bára a já přikývla. Pak jsem si vzpomněla, že jsme byli domluvení s Tomem, že půjdeme dnes na večeři. „Dnes jsme měli jít na jídlo." Řekla jsem směrem k Báře. „Fajn, tak mu napiš."

Rebecca: Ahoj, v kolik dnes ta večeře? ♥

Tom: Dneska byl náročnej trénink, půjdeme jindy, jo?

Takže on to zrušil a ani mi sám od sebe nedá vědět?

Rebecca: Aha, všehno šlo v pohodě? : )

Tom: Jop

Takovýhle odsekávání. Na to od něj nejsem vůbec zvyklá, určitě se něco děje, poznám to.

Rebecca: Dobře, tak se pak uvidíme, pa miluju tě!

Tom: Pa.

Chtělo se mi brečet. Nechápu to. Ještě včera před tou párty bylo vše fajn a teď tohle. Potřebuju být chvíli sama. Rozhodla jsem se vyrazit na večerní procházku parkem.

Je to tady všude krásný, pomyslela jsem si, když mě ovíval lehký vánek. Miluju to tady, lepší místo na trénování jsem si ani nemohla přát. Poté jsem se vrátila zpět do reality a úsměv mi zmizel z tváře. Prostě si s ním zítra promluvím, bez komunikace to nejde. Ať si každý říká, co chce, já mám svoje metody na řešení problémů. A tohle nenechám jen tak plavat. Akorát co mě hodně mrzí je, že mi ani neřekne co se děje. Myslela jsem, že po tom roce jsme si bližší.

Asi ne.

Začínala mi být zima, tak jsem se rozhodla vrátit se do hotelu. Pomalu jsem procházela parkem, kolem fontány, dětského hřiště a malé restaurace. Sunula jsem se jako duch, protože se mi upřímně nikam nechtělo a tížilo mě svědomí, že se stane něco špatného.

Nakonec jsem se oklepala, že jsem jen paranoidní, když jsem uslyšela smích na druhé straně fontány. Seděli tam kluk a holka. Chtěla jsem podívat blíž a zjistit, jaký mají šťastný vztah, když jsem ztuhnula na místě. Seděl tam Tom a vedle něj ta roztleskávačka.

**************************************

Další část je na světě!:) Nebudu se tady rozepisovat, jen budu ráda za votes a kometáře!:) Děkuji za vaši podporu a od téhle kapitoly příběh zase trochu oživíme!:)