6. Přílet na Floridu

570 49 4
                                    

„Nene!" vykřikla jsem radostně. „To je tvoje zásluha?" obrátila jsem se na Honzu, který se usmíval od ucha k uchu. Přikývl. „Částečně. WBIS má zástupce ve třech ligách, ty začneš v té v uvozovkách nejnižší jako nováček, a ta se bruslí na Floridě." Upřesnil mi. „To je tak super, tak přece jen nebudu od Toma na druhé straně zeměkoule." Chtěla jsem se zatočit v radostné piruetě, ale potom mi došlo, že nejsem na ledě.

„Kdy odlétám?" zeptala jsem se ještě. „Odlet máš naplánovaný přesně za týden, tady máš informace, samozřejmě na letišti budeme s tebou a na Floridě si tě převezmou naši kolegové." Řekla mi ta žena a podala mi papíry s informacemi. Přikývla jsem, že všemu rozumím a rozloučila se s inspekcí.

„To je prostě splněný sen!" zařvala jsem z plných plic a otočila se na trenéra. „Copak nemáš radost?" zarazila jsem se, když jsem zpozorovala jeho výraz. „Ale to si piš, že mám, jsem na tebe hrdý, že ses dokázala takhle prosadit, ale budeš mi tu v týmu chybět." Pověděl trenér smutně. „Můžu ti říct, že bych se zaměřila na Ellu z juniorky. Nikdy jsem žádnou holku, ještě neviděla bruslit takhle dobře, něco z ní bude." Poradila jsem trenérovi s úsměvem. Trenér se zamyšlením přikývl a propustil mě z arény domů.

V teple domova jsem začala přemýšlet, co všechno musím stihnout, než odletím. Takže, sbalit věci, rozloučit se s trenérem... a sakra! Když mi v hlavě zaznělo slovo rozloučit, vzpomněla jsem si na Anetu a Patrika. Ti vlastně ještě vůbec nic netuší! No, to sfouknu zítra, pomyslela jsem si a rozhodla se uložit ke spánku, jelikož už se stmívalo.

Druhý den ráno jsem neponechala nic náhodě, byla jsem si zaběhat, udělala si zdravou snídani a hned poslala zprávu Patrikovi.

Rebecca: Páťo, musím mluvit s tebou a Anetou.

Patrik: Děje se něco?

Rebecca: Vlastně ano... můžeme se sejít v parku za hodinu všichni tři?

Patrik: Budeme tam.:)

Super, to máme jednu věc vyřešenou. Jsem docela zvědavá, jak tuhle novinu vezmou, jelikož Tom odletěl strašně brzo, tak se ani s nimi nestihl rozloučit a já to teď budu muset žehlit.

Nastal čas jít do parku. „Jessie!" zavolala jsem svojí fenku, která přiběhla téměř okamžitě. Podrbala jsem jí za uchem, nasadila vodítko a vyrazily jsme.

Do parku jsem dorazila, když už Aneta i Patrik čekali na smluveném místě.

„Ahoj!" pozdravila jsem, abych si získala jejich pozornost. „Rebb!" vykřikla Aneta a okamžitě mě objala. Věnovala jsem objetí i Patrikovi a můžu začít s vysvětlováním.

„Co se děje? Vypadáš nějak sklesle." Všiml si Patrik mého výrazu. „Já vůbec nejsem smutná, naopak jsem úplně nadšená, ale nevím, jak to vezmete vy dva." Povzdechla jsem si. „Vy jste se rozešli s Tomem?" vyptávala se hned Aneta. Protočila jsem oči. „Právě jsem řekla, že jsem nadšená, myslíš, že z tohohle bych byla nadšená?" ušklíbla jsem se. „Děje se to, že Tom odletěl na Floridu do cvičného týmu a bylo to vše tak rychlé, že se nestihl rozloučit." Vysvětlila jsem. „No já jsem ten tweet viděl a úplně jsem si říkal, jako co se to děje?" řekl Patrik. Aneta přikývla. „Dlouho jsme spekulovali, proč nedal vůbec nic vědět nebo tak."

„Bylo to moc narychlo," povzdechla jsem si. „Nicméně také odlítám za týden na Floridu k WBIS." Snažila jsem se jim sdělit lepší novinku, než to, že Tom odletěl. „Gratulace, super!" objal mě Patrik znovu. „Ty seš dobrá! A budete aspoň u sebe, máte štěstí." Usmála se Aneta. „Ale budete mi chybět," pověděla jsem smutně. „Ty nám taky," odpověděla Aneta i za Patrika.

Strávili jsme spolu báječný den, a domluvili se, že se ještě rozloučíme před odletem.

Ještě jedna věc, Tomovi jsem se rozhodla nic neříkat, bude to malé překvapení, že přiletím také.

Z pohledu Toma:

Proboha, ta cesta byla nekonečná! Kdybych měl v tom letadle strávit ještě o minutu déle, radši bych snad vyskočil z okýnka. No nic, jsem tady. Florida. Můj možná nový domov.

Jestli něco nesnáším, tak je to také čekání na kufry, protože myslím, že mi dáte všichni za pravdu, když řeknu, že to občas bývá nekonečný. Když se konečně pás začal hýbat, hledal jsem svoje zavazadlo s hokejkama. Támhle je! Spatřil jsem svůj kufr, jak konečně vyjel na pás. Hned jsem ho popadl a rozhlížel se po východu.

Konečně jsem ho našel a zamířil k němu. Měl by tam na mě čekat někdo z Floridy, aby mě odvezl k týmu.

Rozhlédl jsem se po lidech a opravdu, jeden chlápek tam držel ceduli s mým jménem. Pozdravil jsem ho a prokázal se mu pasem, že jsem to pravdu já, na koho čeká.

„Vítej, na Floridě budoucí pantere." Pozdravil mě a já se pousmál. „Jsem rád, že tu mohu být, je to jako splněný sen." Odpověděl jsem mu a zapnul si mobil. Uviděl jsem, že mi Rebecca okomentovala tweet. Povzdechl jsem si, taky mi chybíš, beruško.

„No tak jedeme, vzhůru na hotel!" rozhodl ten chlapík, který se mi představil jako Jacob.

Florida je vážně nádherná, pomyslel jsem si, když jsem za jízdy kochal výhledem. „Odkud, že to jsi?" zeptal se mě Jacob. „Česká republika." Odpověděl jsem. „Jo, tam bývají velcí talenti, to jsem rád, že sis vybral zrovna Floridu, doufám, že nám něco předvedeš." Zasmál se. Mně teda do smíchu moc nebylo, byl jsem spíše nervózní z toho, že něco pokazím.

Dojeli jsme k hotelu, který byl hned vedle arény BB&T Center. „Máš štěstí, že letos jsou nováčci ubytovaný na hotelu hned vedle arény, minule to bylo sem asi 20 km." Řekl Jacob a pomohl mi s kufry z auta.

„Teď tě seznámí s trenérem a moje práce bude u konce." Pokynul mi, ať jdu za ním. Spolkl jsem ten velký knedlík, který jsem měl v krku a pomalými kroky ho následoval.

Trenér Floridy, Gerard Gallant stál přímo vedle recepce. „Tady je ten nováček," oznámil mu Jacob. Gallant se otočil na mě. „Kerner, brankář?" zeptal se. Pomalu jsem přikývl, byl jsem strašně nervózní, že třeba zkazím už ten první dojem.

Naštěstí se to nestalo a trenér mi potřásl rukou. „Jsem rád, že si tady, takhle mladý a talentovaný brankář může udělat díru do světa. A my ti k tomu pomůžeme, vítej mezi Pantery, Kernere!"

**********************

Máme tady další část!:)

Než Rebecca odletí na Floridu, bude takhle pár úryvků i z pohledu Toma, a možná, že třeba i nějakej zápas udělám z pohledu Toma, pokud by vám to nevadilo.:)

Jinak mi dejte vědět, jak se vám část líbila v podobě votes a komentářů.:) Vážím si každé zpětné vazby, děkuji!:) A těším se u další části.:)

PS: Vím, že Gallant byl jako trenér odvolán, ale pro příběh jsem se rozhodla ho v pozici trenéra nechat.:)


Hokejový sen 2Where stories live. Discover now