The Blindness Of Love /FF. HS. CZ./

Chapter 1 - Nový Začátek

„ Tak tohle by měla být poslední krabice, Charlie.“ Zhluboka vydechnu zbývající vzduch z mých plic vyslovujíc Charlieho jméno. Jeho odezva je hlasité zaštěkání společně s otočkami do pravé a levé strany. Zasměju se nad jeho činy. „ Náš první společný byt Charlie, tohle bude nový začátek.“ Zohnu se k němu a začnu ho drbat za levým ouškem, pod mými činy začne lízat mou dlaň. Jeho teplý jazýček při každém zaškrábání tvrději olizuje mou pokožku. Z nevinného škrábání se nakonec stala bitka o měkký péřový polštář. „ Charlie, no tak! Pusť to!“ Můj smích mě ještě víc připravuje o mé síly a nakonec nemám jinou možnost, než se vzdát. Charlie nahlas a spokojeně zaštěká, než zajde do zatím nezařízené malé útulné kuchyně.

Pokroutím nad ním hlavou a polštář opět položím na nerozbalenou hromadu krabic. „ Jo, nepořádek dělat umí, ale uklízet ho nikdy nenaučím.“ Zamumlám si po podnos.  Z pár minutového třídění krabic mě vyruší vyzváněcí tón mého mobilu, vstanu a rozhlížím se okolo. Zmateně se rozkoukám, odkud uslyším tóny melodie.

Pod náporem chaosu si prohrabuju vlasy. „ Sakra, sakra!“ Začnu jančit, když přehrabuju všechna možná místa, nakonec si šáhnu do své kapsy u bundy, kterou jsem měla na cestě do New Orleans. Pokroutím očima, když zjistím, že je tam. Usměju se na jméno volající a stisknu tlačítko přijmout.

„ Sakra Annabelo, já bych tě musel zaškrtit! Ani mi neříkej, že si zase nemohla najít mobil nebo dokonce, že ti ho někdo sežral!“ Uslyším hlasité zakřičení, které způsobí bolest mých ušních bubínků. Kysele se zatvářím na display mobilu. „ Proč na mě pořád při každém telefonátu nakřičíš tu samou větu?“ Zkrabatím obočí, protože mi to už opravdu lezlo krkem.

„ Protože je to pravda Anno! Vytáčíš mě s tímhle k nepříčetnosti!“

„ Co mám říkat já? Ty mě vytáčíš s tím, že mi furt vyčítáš mé opožděné přijímání hovorů, já za to nemůžu! Ty taky neodpovídáš na moje smsky a potom klidně druhej den řekneš, že si nic nedostal! A ještě k tomu s plnou pusou a 3 balíčky chipsů na rukou!“  Přešlapuju po celém mém pronajatém bydlení.

„ To není pravda, já nenosím 3 balíčky chipsů, minule to bylo suchi!“ Pobaveně protočím očima.

„ Zapomněl ses zmínit, že to suchi si koupil na místní benzínce a potom si chodil každých 5 minut na záchod.“ Začnu se hlasitě smát do telefonu na vzpomínku Nialla trčet na záchodě snad každou minutu po celou dobu školy. Doteď se divím, že ho nechali tolikrát jít na záchod a to odmítal jít domů, jen kvůli tomu, že jeho nevlastní sestra měla narozeninovou oslavu ve stylu princezen.

Ptala jsem se ho, co proti tomu má. Odpověď mi byla jasná, že by to zničilo jeho mužnost a, že by ho ty malé nevinné holčičky násilím oblékly do nějakých šatiček. Při téhle představě se ještě víc rozesměju.

„ Čemu se sakra směješ Annabelo!! To vůbec není vtipný!“ Odsekne mi, určitě má nafouknutý spodní ret, jako vždycky.

„ Princezničko Niallová!!!“ Zakřičím do telefonu a ihned zavěsím. Položím mobil na menší barovou desku, hned oproti dřevěné kuchyňské lince. Okamžitě se rozlehne zvuk vybrujícího mobilu a já se nakloním, abych viděla jméno do nedávna neznámého. Na mém obličeji vytvořím grimasu. Niall. Kdo jiný. Mobil však nechám i nadále zvonit dalších dobrých 20 minut.

Když konečně uvážím možnost, že Niall přestal s celo poledním otravováním, napíšu mu krátkou sms.

-         Měl by si klidnit hormony, princezničko. – S láskou Anna xXx