My month without Bella (Harry Styles fanfic)

8) Message

Ještě jsme s Harrym leželi na posteli. Bylo to velice příjemné. Ještě včera bych nevěřila , že tu budu s ním ležet. Kdyby mně to někdo řekl, asi bych se mu vysmála. On nevypadá jako kluk co se rád mazlí. Ale opak je pravdou. Je to až moc velký mazel. Pořád jsme si povídali o různých věcěch. Ptal se mě , co hodlám jít dělat po střední. Řekla jsem mu , že bych ráda šla na výšku do Sydney. Chtěla bych jít na Univerzitu v Sydney. Naši by chtěli , abych šla studovat právo jako oni. Ráda bych měla bakalářský titul z jazyků. Už se na to neskutečně těším. Víte , když jednou v Brisbane uvíznete , zůstanete tady napořád. Já tu chybu jako naši udělat nechci. Chci odsud vypadnout. Harry je stejného názoru jako já. Učení mu jde také výborně , ale neví kam má jít. Říkal , že ta škola co jsem si vybrala já , by byla také jeho vysněná , ale otec chce , aby sportoval. On by tam rád studoval hudbu. Já osobně si myslím , že jeho otec je idiot. Viděl vůbec jaký má on talent? Očividně ne. Nebo možná má sluchové postižení. Když jsem se na to Harryho zeptala , začal se smát. Prý ho ale nemá , takže bude chyba v mozku. Dívali jsme se na notebooku , kolik by musel mít kreditů a co by tam vlastně dělal. Chtěla jsem mu pomoct a podpořit ho. Napadlo mě , že bych mohla zajít za jeho otcem. Nemůže chtít , aby jeho syn dělal něco , co ho nebaví.To nemá logiku. Naštěstí to ale není jeho pravý otec. Jeho pravý otec žije v Londýně. Od té doby co se jeho rodiče rozvedli a ostěhovali se z Holmes Chapel do Brisbane ho neviděl. Svého nevlastního otce nemá rád a moc s ním nevychází. Bydlí s ním , se svojí mamkou Anne a sestrou Gemmou.

„ A řekneš mi už konečně, jak si to dokázal zarecitovat?" zeptala jsem se ho a zvedla na něho hlavu. Docela by mě to zajímalo.

„ Když jsem byl na základce ještě v Holmes Chapel , tak jsme to hráli jako divadelní hru. Hrál jsem Romea. Hlasovalo se a nikdo ho nechtěl hrát , protože tam bylo spoustu monologů a já nebyl moc oblíbený , tak všichni hlasovali pro mě." Začal dělat že brečí. Vím jak se cítí. Já v Londýně také neměla na základce moc přátel , takže když jsme se stěhovali , nemusela jsem se s nikým loučit.

„ Ou ty můj chudáčku." Pohladila jsem ho po tváři a tvářila se smutně i když mi koutky úst mikaly do úsměvu. „ Já už si myslela , že si to četl ve svém volném čase a on to byl takový ‚nedobrovolný' domácí úkol." Řekla jsem jakože sklamaně.

„ Myslíš že bych to četl?! Vždyť to má více jak pět set stran. Je to jako bible pro nešťastně zamilované." Musela jsem se zasmát.

„ Chtěla jsem se tě vlastně zeptat... umm.. jestli by si zítra nepřišel. Víš brácha by tě chtěl poznat." Říkala jsem to s opatrností a hrála si při tom s prsty.

„ No problemo." Řekl bez váhání a usmál se.

„ Super jenom , až ti bude něco vykládat o mně , rozhodně si to neber příliš k srdci. On mě rád provokuje a věř , že kdyby ti něco navykládal , proletěl by tím skleněným oknem v obýváku." Říkala jsem zcela vážně. On se jenom zasmál a pokroutil hlavou.

„ Fajn , šéfko. Už budu muset jít. Máma bude mít starost. A ten její na mě bude dělat určitě protidrogový testy." Řekl a zatl zuby. Já se jenom uchechtla a nechala ho , aby si stoupl.

„ Takže ahoj." Řekla jsem mu a on si zase sedl na parapet.

„ Ahoj." Otočil se aby mu nohy visely dolů a seskočil. Myslela jsem , že si zlomí nohu. Rychle jsem přiběhla k oknu a on dole stál a koukal nahoru do mého okna. Zamával mi , tak jsem mu také zamávala. Už byl pryč. Musela jsem myslet na náš rozhovor ohledně školy. Bylo by super kdybychom šli oba na stejnou školu. Měla bych tam oporu a nemusel by být vztah na dálku. Melu si to pro sebe hovadiny, Ani nevím , jestli to vztah je. Ještě jsme si o tom nepopovídali. Co když mi řekne že ne? Třeba to bere jenom jako flirt a nechce si povídat o budoucnosti. Sice to co říkal na pláži , by byla potom lež , ale známe se přece sotva dva dny. Asi jsme jenom kámoši a cítíme k sobě něco víc. Ani se mě nesnažil políbit když odcházel. Nechám to zatím být. Nebudu na něj tlačit. Ani mě není tahle téma příjemná. Radši půjdu spát. Zalehla jsem a v tu ránu jsem byla mrtvá.