Země vzdálená vol. II

Kapitola 3. - Rozptýlení

Shika

Ráno jsem vstala velmi brzy. Nemohla jsem spát, kvůli špatným snům. Už dlouho se mi žádný nezdál. Nejspíš se mi vrací vzpomínky na toto místo. Protřela jsem si oči a dala si rychlou sprchu. Včera večer jsem si stačila ještě zařídit audienci u naší královny. Divím se, že mě přijme tak hned. Vyšla jsem z pokoje a na gauči (doslova) chrápal Natsu. Byl tam rozvalený přes celý gauč a končetiny mu trčeli na všechny strany.  Pousmála jsem se a dál ho zaujatě pozorovala. Spal tak klidně. Byl tak roztomilý, když spal. Jeho husté zrzavé vlásky mu padaly do obličeje a na polštář. Musím mu říct, ať se ostříhá. Měl delší vlasy vepředu než vzadu a už to vypadalo krapet směšně, ale i přesto byl krásný. Neodolala jsem a očima sjela na jeho tělo. Měl tak krásně vypracované svaly. Zaujatě jsem pozorovala každý detail jeho svalů. Jaký to je ležet na něm? Je tak horký jako jeho ruce. Pomalu jsem se k němu začala natahovat.  Mé vnitřní já se ho prostě chtělo dotknout.  Vášeň ve mně celá vzplanula a já se teď chtěla aspoň jednou pořádně dotknout.  Rozum řval, ať tu ruku dám zpátky, ale ruka vůbec neposlouchala. Užuž jsem se ho skoro dotýkala, když v tom se pohnul a já rychle stáhla ruku zpět a odtáhla se. Až teď jsem si plně uvědomovala, co jsem málem způsobila a celá rudá si šla dělat snídani.

„Dobré ráno." Ozval se mužský hlas, co právě vstoupil do kuchyně.

Stála jsem u linky a připravovala mu snídani.

„Dobré ráno. Spal jsi dobře?"

„Ano co ty?"

„Taky." Zalhala jsem. Nechci mu nic vysvětlovat. Se snídaní v ruce jsem se k němu otočila. Právě se protahoval a já jeho tělo viděla ještě lépe než předchvílí na pohovce. Neměl na sobě žádné triko. Vlasy měl stále rozcuchané. Horko se okamžitě nahnalo do mých tváří. Tohle je vážně za trest. Nevěděla jsem, kam koukat.  Snažila jsem se uhýbat pohledem kamkoliv, ale on byl všude. Když se konečně protáhl, svěsil ruce a otevřel oči. Žluté oči spočinuly přímo na mě. Dívali jsme se na sebe a až teď mi došlo, že tu stojím v docela krátkým a velmi tenkým župánku, který jsem si dovezla ze Země. Natsu se na mě usmál a prohrábl jsi vlasy.

„Snídaně pro mě?" Párkrát jsem zamrkala a konečně byla zpět na zemi.

„Ano tady."  Rychle jsem položila talíř na stůl.

On si sedl a ještě jednou si mě prohlídl.

„Měla by si takhle chodit i doma." A vyplázl jazyk.

„Sklapni!!" Sykla jsem a rychle kráčela k odchodu. jen sem za sebou uslyšela jeho smích.

„Ty by sis měl dát ostříhat to tvoje hnízdo. Máš to děsný..." Otočila jsem se a viděla, jak si mě ještě prohlíží zezadu.

Uchylák jeden!  Stáhla jsem si župan níž a rychle běžela se převlíknout. Když jsem se vrátila zpět, už normálně oblečená, Natsu seděl na pohovce a odpočíval. Jakoby se teď vůbec neprobudil.

„Nemám, kde se ostříhat." Řekl, aniž by otevřel oči.

„Na Zemi je spousta kadeřnictví." Namítla jsem.

„Jo, ale tam teď nejsem..." Zakňučel.

„Tak si dojdi tady. Myslíš, že elfové se nestříhají? Aspoň zabiješ čas, než se vrátím z audience."

„Počkat, ty máš audienci u královny? Jdu s tebou!" Prudce si sedl do sedu a vytřeštil na mě oči.

„Ne."

„Ale proč?"

„Za prvé: Do toho, co budeme řešit, ti nic není. Za druhé:  říkal jsi, že jedeš jen jako ochránce. A za třetí: nejsi elf."

Natsu jen sklouzl zpátky po sedačce a nic neříkal. Bylo mi ho líto, ale jinak to nešlo.

„No tak se půjdu ostříhat. Doufám, že neskončím jako Iruka." Má vážnost byla ta tam a já se rozesmála.

„Náhodou mu to sluší. Co jsem viděla jednu fotku, tak je teď roztomilejší." Snažila jsem se ho bránit.

„Nevypadá zas tak blbě. Ostříhal se dobře. Je roztomilejší."

„Tak vidíš." Pronesla jsem vítězně.

Natsu jen zvedl levý koutek úst a najednou mě čapl za ruku a stáhl k sobě na sedačku. Já se jako brambora skutálela hned pod něj a on toho využil a nahnul se nade mě.

„Já, ale neřekl, že máš pravdu."  Potichu promluvil.

„Ale souhlasil si. Takže jsem vyhrála."

„Víš, že nad upírem, a zvlášť nade mnou, nevyhraješ." A trochu se přiblížil.

„Vážně? Já mám pocit, že ano."

„Jsi si jistá, že si v poloze, která má navrch." 

Opět se ke mně přiblížil. Byl tak blízko a mě samou nervozitou snad vyskočí srdce z hrudi. Co to s ním je?  Vím, že rád s lidmi flirtuje, ale dneska je to extrém! Kdyby to tak bral vážně, ale vím, že on si takhle hraje. Hrál si prý i předtím s Irukou takto. Jsem jen hračka na rozptýlení nic víc. Při této myšlence mě naplnila hořkost. Můj mozek má pravdu, jsem pro něj jen hračka na rozptýlení. Nebudu jen další jeho oběť. Rukou jsem ho okamžitě, co největší silou, odstrkala. 

„Co je?"

„Nemám čas tu s tebou ztrácet čas. Jdu ke královně." Sykla jsem podrážděně. Došla ke dveřím a práskla za sebou.