2. kapitola

21 1 0
                                    

Když šli všichni svou cestou po škole domů, tak Johan a Bill šli za Jessie. "Hey, Jessie jdeme pokračovat" řekl s ušklibeným výrazem Bill "nechte mě, co jsem vám udělala" "kvůli tobě, že tě chrání ten blbeček Alexandr, tak mám zlomenej nos" řekl Bill a strčil do Jessie tak silně, až se z toho povalila na zem, pak do ní začali kopat a mláti ji. Ostatní lidé je ignorovali, ale jeden člověk na ně zařval ať jí nechaj na pokoji. Bill společně s Johanem začali zdrhat vtom ho ten člověk co na ně řval tak je chytl za triko a řekl "ještě jednou vás tu uvidím, že tu někoho mlátíte, tak zavolam policii" "dobře už jdem" "omlouváme se" řekli a pan je pustil. "Holčičko, jsi v pořádku..." "halo holčičko jsi v pořàdku" volal na Jessie, ale ona neodpovídala, tak jí odvezl do nemicnice.

Když dorazili do nemocnice volal na pana doktora "pane doktore, pane doktore tady mam zraněnou holčičku, viděl jsem jak ji nějací kluci kopali do hlavi a do břicha" "dobře mi si ji převezmem a zavoláme rodičům" řekl doktor a sestřičky přinesli lehátko. "Dobře, děkuji" řekl a spěchal do práce. Za dvě hodiny přišla mamka za Jessie. "Pane doktore, co se ji stalo?"
"Nějaký pán jí přinesl a řekl že viděl jak Jessie obtěžujou dva kluci, prý ji kopali do hlavi a do břicha" odpověděl doktor.
"Pane bože, nestalo se jí nic vážného?"
"Jen menší otřes mozku"
"Bude v pořádku?"
"Ano, nebojte bude v pořádku"
"Mohu s ní mluvit?"
"Teť ještě spí, kdyžtak zítra, můžete jít domů, my se o ní postaráme"
"Tak dobře pane doktore, nashledanou"
"Nashoedanou"Když Jessiine mamka vrátila domů, tak se snažila usnou, ale nemohla, protože myslela na Jessie jestli je v pořádku.

Druhý den se za Jessie stavil Alexandr s překrásnou květinou už ve váze dal na stoleček vedle postele. Najednou se Jessie probudila " ahoj Alexandre" řekla Jessie těžkým hlasem "ahoj Jessie, jak ti je?" optal se Alexandr "už líp, prý mám menší otřes mozku, ale budu v pohodě" odpověděla Jessie "tak to je dobře". " Přinesl jsem ti kytku" "ou, děkuju Alexandre". Po pár minutách přišla i mamka za Jessie. " Ahoj Jessi, tak jak se cítíš?" "ahoj mami, jo už mi je líp" odpověděla Jessie s úsměvemna tváři. Po chvilce přišel doktor a ptal se Jessie jak jí je, pak se mamka zeptala doktora, kdy by mohla už domů "paní má otřes mozku budetu pár týdnu, podle toho jak se jí bude dařit" odpověděl doktor "dobře" řekla a doktor jen kývl hlavou a šel do kanceláře a mamka spěchala do práce. "Neboj já tu zůstanu" ujišťoval Alexandr, aby se tu Jessie necítila sama.

Večer šel Alexandr domů se vyspat, ale Jessie přesto nebila sama, přišla její mamka. "Ahoj Jessie, neboj budu tu u tebe celou noc" ujišťovala mamka "dobře, děkuju mami" řekla už se zavřenýma očima a pochvilce usla. Pak přišel doktor a řekl "paní, nemůžete tu být, běžte domů my se o ní postaráme, nemějte obavy" "dobře, děkuji nashledanou " "nashledanou" řekly a mamka odešla domů, aby se vyspala

LáskaWhere stories live. Discover now