Vlčí nemoc

•1. kapitola•

Jen co přišla ze školy, hodila si v obývacím pokoji školní aktovku na pohovku. Vzdychla, sedla si vedle tašky a vyndala z ní učebnice, sešity a zápisník, kam si psala, jaké domácí úkoly mají. Jediné, co jí motivovalo, bylo, že tentokrát mají úkoly jen dva.

Jako první si udělala úkol z matematiky, který byl velmi snadný. Byla to slovní úloha, která byla mimochodem i s odpovědí na internetu, takže Jingle nic počítat nemusela.

Náročnější byl úkol z češtiny. Měla si z učebnice opsat souvětí, určit u něho větné členy, vypsat základní skladební dvojice, určit slovesa a zájmena... Prostě hrůza. Jinému člověku by tento úkol připadal snadný, ovšem Jingle český jazyk moc neumí.

Něco se pokusila napsat. Vyznačila alespoň podmět a přísudek. To jediné uměla. Dál už se na to vykašlala, opíše si to ve škole od spolužáků. Žákovskou knížku a sešity, do kterých psala úkoly, nechala na stole, aby tam její rodiče zanechali podpis. Tašku s ostatními věcmi si odnesla do jejího pokoje a tam také zůstala.

Vytáhla mobil z kapsy od mikiny, kterou cestou ze školy nesla v ruce, a vrátila jí do šatníku. Ještě než stihla mobil odemknout, všimla si, že jí bíle svítí kontrolka na mobilu. Někdo jí napsal zprávu. Odemkla mobil, aby zjistila, kdo jí psal. Byla to mamka.

Máma: Broučku, jedeme s tátou na týden na služební cestu. Na tvou kreditku ti pošleme peníze, tak si je vyber a kup si nějaké jídlo.
S láskou máma. ♡

Povzdychla si. Opět otevřela šatník a z mikiny, kterou tam před chvílí dala, vytáhla klíče. Vyšla ze svého pokoje a zamířila do předsíně. Nazula si černé tenisky, které ladily k jejímu černobílému triku a šla k nejbližšímu bankomatu, který se v okolí nacházel.

Spoustu lidí se po ní otáčelo a ona nevěděla proč. Byla z toho dost nervózní, takže když k bankomatu došla, zadala tam omylem špatný PIN. Odmáčkla ho a zadala tam svůj PIN, tentokrát správně. Peníze z bankomatu si vybírala před dávnou dobou, takže zapomněla, jak se to vlastně vybírá. Po pěti minutách se jí to podařilo a tři tisíce, které dostala od rodičů na potraviny si dala do peněženky.

Pořád jí ale vrtalo hlavou, proč se po ní lidé tak ohlíželi. Jen co došla domů a sundala si boty, zaběhla do koupelny a podívala se do zrcadla. Lekla se. Měla jiné oči. Trochu větší. Hlavně měly žlutou barvu a tvarem zorniček připomínaly dračí nebo kočičí.

Říkala si, že se jí to určitě jen zdá, tak odešla do pokoje a sedla si ke svému stolu, na kterém měla umístěný počítač. Vlastně laptop. Otevřela ho a jen co se zapnul, najela na Skype. Její kamarádka Adele byla zrovna aktivní, takže jí Jingle začala volat. Adele hovor přijmula a Jingle si zapla kameru.

„Ahoj, Jingle! Jak se-,“ Adele se zarazila.

„Co ti je?“ zeptala se podezíravě Jingle.

„Ehm, tvoje oči...,“ zalapala po dechu Adele. Jingle si to uvědomila a přemýšlela, jak se z toho vymluvit.

„Nevyšiluj, to jsou jen kontaktní čočky,“ řekla se smíchem Jingle první věc, která ji napadla.

„Jo, aha,“ mávla rukou Adele a začaly si normálně povídat. Smály se, jednou se dokonce Jingle i rozbrečela.

„Promiň, já už budu muset jít,“ oznámila smutně Adele.

„Jo, v pohodě, tak ahoj!“ zasmála se Jingle a vypla hovor. Zaklapla laptop a podívala se na hodiny. Bylo teprve pět hodin odpoledne. Nevěděla co má dělat a tak se šla vysprchovat. Ze skříně vzala ručník, tričko, kraťasy a spodní prádlo a zamířila do koupelny. Rozpletla si cop, který si zapletla ráno a svlékla si oblečení. Dala ho do koše na špinavé prádlo a věšák si připravila oblečení, které si vezme po sprše.

Vlezla do sprchy a zavřela si dvířka, aby voda necákala ven. Začala si na sebe pouštět proud teplé vody a zároveň si šamponem myla vlasy. Na ruce si dala kapku sprchového mýdla a umyla si celé tělo. Opláchla se a začala si ručníkem sušit tělo a poté vlasy. Vylezla ze sprchy a když měla suché tělo, oblékla si spodní prádlo, pak bílé tričko a naposled černé kraťasy, které měly připínací kšandy. Jingle si je tam většinou nedávala, ale k bílému triku se tyto kšandy hodí.

Když si před zrcadlem dělala drdol, všimla si něčeho zvláštního. Její kůže byla bledější než jindy. Zatím si toho nevšímala. Vyšla z koupelny do kuchyně. Ze skříňky vyndala cukr, sůl, polohrubou mouku a olej. Z lednice vyndala dvě vejce a mléko. Z police vzala pánev a dvě mísy. Do jedné mísy smíchala mouku se solí, do druhé mléko, vejce a cukr. Mléko pak nalila do mouky, chvíli to míchala a pak si těsto smažila na pánvi. Hotové palačinky si namazala marmeládou.

Sedla si do obýváku na pohovku a zapla si televizi, mezitím co jedla čerstvě osmažené palačinky. Přepínala různé nezajímavé pořady, ale zastavila se u zpráv. Jen co zaslechla novinku, kterou oznamovali, ztuhla ji krev v žilách. Okamžitě položila nedojedenou palačinku na talířek, vyskočila ze sedačky a rozeběhla se do koupelny.

„Ale ne...“ povzdychla si, když viděla svůj obličej. Sesunula se na zem a rozplakala se. „Jsem stvůra...“ řekla si potichu. Nevydržela to. Vzala žiletku a měla úmysl. Uvolnit svou bolest. Pomalu si ostrou hranou žiletky přejela po zápěstí. Pálilo jí to, ale pak si zvykla. Po chvíli se zvedla a chtěla si ránu obvázat, ale jen co vzala obvaz do ruky, lekla se. Rána na zápěstí tam nebyla. Žiletku vzala znovu do ruky a udělala si další ránu, tentokrát na druhém zápěstí. Pozorovala svou ruku a všimla si, jak jí pomalu zarůstá.

Byla v šoku. Okamžitě zavolala do nemocnice a začala se vyptávat.

„Dobrý den, tady Jingle Clarksová, je mi čtrnáct let a chtěla bych se zeptat,“ rychle vyhrkla do mobilního telefonu.

„Ano slečno, ptejte se,“ zasmála se do telefonu nejspíš nějaká sestra.

„Jak teď byly v televizi zprávy, kde varovali proti té vlčí nemoci, tak... Já... Já jí asi mám...,“ znejistila Jingle a čekala na reakci.

„Počkejte chvíli,“ odpověděla sestra a pravděpodobně běžela za nějakým doktorem. Po chvíli se vrátila k mobilu.

„Moc mě to mrzí, ale na tuhle nemoc zatím lék nemáme... Je těžké vyvinout něco, co by zabránilo šiření vlčí krve přes komáry. Je mi líto,“ řekla smutně. Jingle se rozbrečela a položila telefon. Jediné, co mohla udělat, bylo to, že se pokusí zamaskovat svůj vzhled. Snažila se o to pokusit, ale bylo náročné zamaskovat delší uši a špičaté zuby. Bez rozmýšlení se rozeběhla směrem ke dveřím, nandala si boty a vyběhla ven z domu. Rychle zamkla a rozeběhla se do lesa.

Mezitím co běžela si utírala slzy, které jí stékaly po tváři. Netušila, kam běží, ale přesto utíkala dál. Byla v té nejhlubší části lesa, kde byly vysoké smrky, velká ostnatá křoví s bobulemi a dlouhé kořeny čouhající ze země. A přesně o ten nejdelší kořen Jingle zakopla. Sice před sebe natáhla ruce, ale po dopadu se jí ruka podlomila a Jingle spadla přímo na obličej...

•••••

Zdravím tě u mé další knížky, která tentokrát bude mít dlouhé kapitoly. A nebojte, bude tam i trocha romance, tak snad si knihu užijete. ♡

#Windy

(1 137 slov)