Šťastná budoucnost - Ramsay Bolton/Sansa Bolton

Přes všechno to utrpení a bolest byla Sansa ráda, že je konečně doma. Možná, že teď bylo troufalé a naivní nazývat tohle místo svým domovem, ale byl to Zimohrad, místo, kde vyrůstala a na které měla ty nejkrásnější vzpomínky. Ovšem teď se zdálo, že by mohla o svůj domov zase přijít, a to nemohla dopustit, zvláště ne teď, když...

Strážcem Severu byl oficiálně Roose Bolton a jeho žena nyní čekala dědice a podle všeho mužského pohlaví a tato skutečnost nemusela pro ni a Ramsayho znamenat nic dobrého. Ramsay byl legitimním dědicem jenom díky listině, která se dá lze snadno prohlásit za podvrh, vzhledem k tomu, jaký král ji vydal.

Roose se mohl Ramsayho snadno zbavit, třeba ho vyhnat, nebo dokonce zabít, ale co by bylo s ní? A ačkoliv ji Ramsay tak moc ubližoval a strašil ji v nočních můrách, bolestně si uvědomovala, že ho bude potřebovat, aby si svůj domov udržela.

Ramsay byl jako každé ráno v psinci, kde se rozkošnicky mazlil se svými psy. Sansa psinec nesnášela. To prostředí ji děsilo a psi se k ní nechovali úplně přátelsky. Svého pána ale poslouchali, takže ji neublížili, a dokonce už na ní ani neštěkali, proto už neměla takový strach, když tam čas od času musela hledat svého manžela a oznámit mu, že už je čas oběda nebo večeře.

Ramsay byl na samotném konci psince, kde na dřevěném pultu krájel nějaké syrové maso pro své miláčky, Sansa doufala, že je to jenom zvěřina.

"Ramsayi?" oslovila ho tiše a přitáhla si černý plášť blíže k tělu. Zima se skutečně blížila.

Ramsay se k ní pomalu otočil a usmál se tím nevinným úsměvem, za kterým ale se skrývalo odporné a kruté zlo. "Ano, má Sanso?"

Chvíli váhala, měla strach, jak její manžel zareaguje, když mu sdělí své pochyby, ale pak tiše promluvila. "Co bude s námi, pokud Walda porodí chlapce?"

"Co by mělo být? Já jsem prvorozený a nyní i legitimní potomek mužského pohlaví, neměj starosti, má krásná manželko," řekl Ramsay naprosto klidně a pousmál se.

"Opravdu si snad nemyslíš, že ti tvůj otec všechno přenechá, že ne? Věřím, že ten dekret nějak napadne a vydědí tě. Nemůžeme přece přijít o Zimohrad. Co když nás vyžene, nebo zabije? Bojím se, nechci pryč. Je to můj domov, náš domov... NÁŠ Zimohrad."

Sansa dala důraz na slovo náš, protože moc dobře věděla, že to Ramsayovi dělá radost. Věděla, že ji nemiloval, že ji bere jenom jako děvku, se kterou má zplodit dítě, ale přesto měl rád, když o nich mluvila jako o páru a vždycky vypadal tak spokojeně a pyšně, jako by byl rád, že někam patří, že má jistotu, takže mu to dopřála, protože ho v tuhle chvíli potřebovala mít na své straně.

Ramsay zabodl nůž, kterým porcoval maso, do stolu a udělal k Sanse pár kroků. Rukama od krve ji přejel po pažích. "Řekl jsem ti, ať nemáš starosti, o všechno se postarám. Pochybuješ o mě snad?"

"Ne," vyjekla Sansa rychle a lehce couvla.

Ramsay se pousmál. "Co se tak najednou staráš? Walda nám to přece oznámila už před pár týdny, hm? To ti to leží v té tvé rozkošné hlavince? Možná bych tě měl přivést na jiné myšlenky. Co myslíš?"

Sansa si instinktivně položila své dlaně na břicho, což Ramsaymu neuniklo. Lehce se zamračil a sjel svou manželku pohledem. "Co mi tajíš, má lásko? MLUV!" křikl.

Sansa nadskočila. "Já... Čekám dítě, Ramsayi. Určitě to bude chlapec, vím to, cítím to," říkala tiše a dívala se svému manželovi do očí.

"Chtěla bych ho porodit na Zimhradě a před tím, než mě zabiješ, chci mít jistotu, že tu bude vyrůstat a bude mít na Zimohrad, jako můj a tvůj dědic, nárok."

Ramsayův pohled se podivně změnil. Sanse připadalo, že náhle zjihl, ale to bylo u jejího manžela přece zcela nemožné. Opatrně položil svou dlaň na její a díval se na její břicho.

"Před tím, než tě zabiju?" řekl po chvíli ticha Ramsay s úsměvem. "O čem to mluvíš, lásko?"

"Myranda, ona mi řekla, že jakmile porodím dědice, tak mě zabiješ, protože splním svůj úděl."

Ramsay se lehce pousmál. "Myrandě nemůžeš všechno věřit. Ta malá mrcha jenom žárlí. Já bych se nikdy takového pokladu nezbavil. Zrzek tu máme málo a žádná není tak pěkná, jako ty. Neboj se, postarám se, abychom my i naše dítě měli svá práva. Moje dítě dostane vše, co si bude přát, nebude mít dětství, jako jsem měl já. To ti slibuju, možná se ti moje způsoby, jak toho dosáhnout, nebudou líbit, tak jako vždycky, ale mysli na to, že to dělám pro nás tři."

Sanse bylo jasné, že to pro Roose, Waldu ani jejich dítě nedopadne dobře, ale v tuhle chvíli ji to bylo jedno. Nikdo neměl právo ji brát její domov a ti, kdo se o to pokusí musí trpět. Tato doba už taková prostě je. Sansa se lehce pousmála, udělala pár kroků ke svému manželovi a vášnivě ho políbila. Ramsay ji polibek opětoval a stiskl její pozadí. Nenáviděla ho za jeho krutost, ale v této chvíli ho za ni milovala, protože ta jeho krutost ji zajišťovala alespoň trošku šťastnou budoucnost.