Five Elements[cz]

Nádhera

Sommer:

Ležela jsem na něčem hřejivém. Otevřela jsem oči a málem je  nechala vypadnout z důlků. Opět jsme s Alexem leželi spolu. Hlavu jsem měla položenou na jeho hrudi a rukou jsem ho objímala. Rychle jsem se zvedla a snažila se vylíst z postele. Ještě spal, naštěstí.  Rychle jsem si natáhla kraťase a tílko a vyběhla ven.  Šla jsem si pro něco na zub a cestou jsem potkala Rav s Daniel.  Byly vysmátý a jedli jablka.

„Ahoj“ Pozdravili mě zároveň.

„Ahoj. Ehm kolik je hodin. Vůbec nemám pojem o čase.“ Šibalsky se na mě usmály.

„Ani se ti nedivím.“ Mrkla na mě Daniel. Zrudla jsem a vzala si hrušku. Zakousla jsem se do ní a hned se zašklebila. Byla kyselá. 

„Hej dneska je nádherně, pojďme do vody.“ Prosila Rav.

„jo pojďme, bude legrace.“ Přitakávala Daniel.

„Nevím odkdy je rozhodnutí na mě,“ Zasmála jsem se. „Ale legrace bude, až pojedeme na vodních lyžích.“ Nechápavě se na mě podívali. Ďábelsky jsem se usmála.

***

„Když jsi říkala, že půjdem na vodní lyže, představovala jsem si něco jin… Pfff fff!“ Smála se Rav, ale pak si lokla vody.

„A kde by jsme asi tak ty lyže vzali?“ Zasmála jsem se a dál si užívala jízdu.

„Ještě nikdy jsem na vodních lyžích nejela, ale tohle je rozhodně lepší.“ Zavýskla Daniel.

„Bacha! Tam ne! Rychle zaboč jinak narazíme!“ Křičela jsem na velkýho slizouna, který nás táhl. Ano místo loďky, nás veze slizoun. A aby toho nebylo málo, nemáme lyže. Jezdíme na kusech ledu (Ty ledy se nerozpouští, protože je Sommer ovládá) na jedné velké společné vlně.  Slizoun to nakonec vytočil jen tak tak, ale pro ostatní. Já vletěla do větví, a teď jsem měla doslova vrabčí hnízdo na hlavě.

„Pardon.“ Pípla jsem a odhodila ho na nejbližší strom.

„Héééj! Já chci taky!“ Křičela z břehu Ellen.

„Promiň, jen jedna jízda!“ Křikla jsem na ní zpátky.

Jezdily jsme sem a tam po jezeře, až jsme se nakonec unavili, respektive slizounek se unavil. Plaval břichem nahoru, ale když jsem ho pustila vesele si odplaval pryč.

„No děcka, už tu nebudeme dlouho. Počkáme si na „vylíhnutí“ ptakoještěrů a pak šup zpátky do školy.“ Zasmál se Alexův táta. Všichni jsme si povzdychli.

„Po téhle informaci, už se mi nechce nic dělat.“  Zavrčela jsem a svalila se na písek.

„Ale to ještě minimálně týden potrvá.“ Dodal.  Zvedla jsem se a dobelhala se do chatky.  Vzala jsem naše dva malý slizounky do bubliny a táhla je za sebou.

„Sommer, nebuď smutná.“ Usmála se Ellen.

„Budeme vždycky všichni pospolu, vždyť jsi nás spojila.“ Dodala Daniel. Nechápavě jsem se na ně podívala.

 „Co se stalo?“ Zeptala se Rav.

„Já jsem jen šla pro ně.“ Ukázala jsem na slizounky. „Už dlouho nebyly venku.“ Chvíli bylo ticho, pak jsme se začaly všechny nekontrolovatelně smát.  Přešla jsem k vodě a vytáhla svoji tajnou zbraň, kterou jsem si koupila v tom obchůdku, těsně před naší přestřelkou.  Potápěcký brýle. Nasadila jsem si a chystala se jít do hlubin jezera.

„Sommer? Kam to jdeš?“ Otočila jsem se. Stál tam Alex a jak mě uviděl s těma brýlema vybuchl smíchy.

„Tak si je zkus nosit sám.“ Vyprskla jsem a pokračovala dál.

„Počkej, chci jít taky.“ Zasmál se. Otočila jsem se a on už si nasazoval svoje brýle. Oh, vážně v nich musím vypadat hrozně, když  vidím jeho. Přikývla jsem a společně jsme postupovali dál. Když jsme byli skoro ponoření, vytvořila jsem vzduchové bubliny a „nasadila“ nám je na hlavy. Alex se začal smát, podívala jsem se na něj a už jsem věděla proč. V těch bublinách vypadáme komicky.  Ponořili jsme se a následovali naše dva slizounky. Bylo tu nádherně.  Všude mořské řasy, sem tam menší barevný korál (Vím, že je to blbost), ježci, miniaturní rybky a bahno. Naštěstí jen na některých místech. Kolem nás proplouvali slizouni všech velikostí a skoro si nás nevšímali, jen někteří se za nás zařadili a pluli s námi. Byla to podmořská nádhera.

Po 3 hodinách jsem už měla dost. Na prstech jsem měla varhánky, a připadala jsem si jak vyšťavená.

Vylezli jsme z vody a já přehodila naše zlizounky do vaničky. Nevím to jistě ale mám pocit, že mě mají rádi. Takový mateřský instinkt. Měl být oběd. Oblíkla jsem si kraťase s tričkem a vydala se na oběd. Určitě zase budeme mít něco z konzervy. Ble..  Přišla jsem do naší „jídelny“ a s otevřenou pusou to tu sledovala....

„To se jim sakra stalo?“

Další díl :)) Omluva za chyby :P A mám otázku. Přemýšlela jsem, že bych s kapitolama přidavála jejich "obrázky" aby jste viděli jak si je všechny představuju já. :D .. A to je otázka této kapitoli:

"Chcete je vidět podle mojí fantazie (a samozřejmě umožněných obrázků), nebo si je chcete představovat podle sebe" ;)

Ptám se, protože když čtu nějaký příběh s určeným hercem/herečkou a nelíbí se mi.. Automaticky už při vzpomínce na něj/ni mě ten příběh nebaví :DD .. Vím přicházím tak o hodně ale bohužel .. :/ Takže si užijte část