Focus ❌

Prolog

Dívka potichu vejde do kanceláře svého šéfa, který si ji zavolal. Pomalu dojde k židli, naproti té jeho a posadí se. Pohledem mu propaluje záda, neboť se ředitel neodvážil posadit do své židle. Tak jen postával u prosklené zdi a sledoval klidnou základnu. Nebyl moc velký zvyk, že základna shieldu byla naprosto klidná. Agenti pracovali i v pozdních večerních hodinách. Tentokrát ale ne. Před pár minutami odbyla půlnoc a vyjímaje pár agentů, byli na základně jen o ni dva.

Ředitel si poraženě povzdychl, uvědomil si, že svoji nejlepší agentku nemůže jen tak nechat čekat a ignorovat, když si ji sám zavolal. Z následujícího rozhovoru, je značně nervózní. Okem šlehá po každém rohu místnosti a rukou nepatrně poklepává o pravé stehno.

Pomalu se otočí a podívá se na agentu sedící před ním. Ta zmateně nadzvedne jedno obočí, ale nic neřekne. Od té doby, co byl tenhle divný chlápek jejím šéfem, se naučila neptat, nepřebíhat, neodporovat a hlavně držet za zuby, z čehož dodržovala jen první dvě věci, ale důležité přeci je, že o pravidlech ví, ne? Stejně nikdo pravidla nedodržoval a jestli ano, tak je nudný.

Nepatrně sebou trhla, když židle naproti pod váhou ředitele zavrzala. V duchu se pokárá, ani si nevšimla, že se pohnul z místa. Další pravidlo, nikdy neztrácej pozornost. Vždycky musíš sledovat každičký pohyb tvého společníka a předpokládat jeho kroky. Být to někdo jiný, mohla být mrtvá. On to však byl její ředitel, šéf a hlavně ten, který ji vybral ze sraček a udělal z ní tohle. Agentku shieldu, dokonce tu nejlepší. Jak taky jinak? Učil ji on sám. Dobrá, se učí od nejlepšího, až se z ní samotné nejlepší stane.

,,Omlouvám se, že jsem tě zavolal tak pozdě. Nemohl jsem s tebou o tom mluvit v přítomnosti někoho jiného," zabručí hned co si je jistý, že mu věnuje pozornost. Ona jen nepatrně kývne hlavou, na znamení toho, aby pokračoval. ,,Mám pro tebe úkol. Budeme o něm vědět jen já a ty," doplní.

,,Doufám, že ze mě zase nechceš udělat dvojitou agentku. Když jsi mi ten úkol dával, byl jsi stejně nervózní," pronese chraplavým hlasem dívka a nad tou vzpomínkou se potěšeně ušklíbne.

Bylo to tehdy celkem komické. On si ji zavolal v dobu, kdy ještě ani nebyla agentka, aby ji svěřil do svých ruk celou organizaci a riskoval svůj, i život všech ostatních. Požádal ji, aby se vrátila k hydře jako dvojity agent. Potom mu donesla něco, co mělo zachránit celý svět na budoucích pár let. Už takhle ji věřil, teprve pár měsíců potom, co si ji vzal pod svá křídla. Ona ho však nezklamala a donesla více, než se od ní očekávalo.

Ale i ředitel se ušklíbl, nejspíš si na to taky vzpomněl. Byl idiot a nikdy si takový krok neměl dovolit. Mohl toho litovat, v hrobě. Jenže ona ho k sobě prostě táhla, byl jí zaujatý. Jejími schopnostmi, její genialitou, ale zároveň její drzostí, arogancí i odporem. Tahle ani nezletilá dívka, se mu dostala pod kůži.

,,Ne, řekl bych, že je to něco mnohem horšího," řekne tajemně a zadívá se na dívku před sebou. Ona se ušklíbne a pohledem ředitele pobídne do začátku vyprávění.

Když ředitel konečně zavřel ústa, dívka se na něj prvně nechápavě, potom zvědavě, zmateně, uraženě a nakonec nahodila svou kamennou masku. ,,Tak si to zrekapitulujeme. Chceš, abych jela za Tonym Starkem do Malibu a dávala na něj pozor tím, že si budu hrát na jeho dceru, protože je to nepředstavitelný idiot a nedokáže se o sebe postarat. Zároveň mi chceš říct, že to doopravdy je můj otec, takže mu vlastně ani nebudu lhát?"

,,A nesmíš mu říct, že jsi agentka a jsi od shieldu," doplní ji ještě.

,,A to už je všechno?" ředitel kývne hlavou a otočí se znovu z oken ven, vyčkávaje na její rozhodnutí. ,,Fajn," řekla jednoduše.

,,Cože?" otočí se prudce ředitel a nechápavě se na ni zadívá. Divil se, že mu agentka ještě neprostřelila hlavu, byl tudíž docela dost překvapený, když s tím souhlasila.

,,Říkám, že fajn. Udělám to. Aspoň si vychutnám chvíli klidu bez Bartona, začíná mě štvát," zopakuje.

,,Zítra odjíždíš, teď můžeš jít."

Ona ale nejde sama, počká, než ředitel vypne všechna zapnutá zařízení a společně vyjdou z místnosti, rovnou do křídla těch nejvyšších, kde se jejich cesty rozdělí.