To be left alone || Changki | 5. kapitola

103 8 0
                                    

Changkyun

Dostihy a sázky jsme nehráli s Jooheonem už dlouho, hlavně proto, že je to hra pro víc hráčů a ve dvou je to docela nuda, ale i tak jsme si jí spolu občas zahráli a s Jacksonem jsme hráli zatím jednou. Mám celou modrou stáj a čtyři dostihy na Neklanovi. Po tom, co jsem prodal Lady Anne Kihyunovi ,tak další dvě kola byl v distanci a já zatím pokračoval dál a bez úhony jsem prošel kolem Jooheonovi zelené stáje a jenom jsem šlápl na Jacksonova trenéra.

"Hurá." zajásá lehce Kihyun, zvednu k němu oči a pak zase sklopím pohled, když stoupne na Neklana. Ztuhnu a skousnu si ret. Mám se ozvat? Když očima švihnu na kartičku, tak by měl zaplatit 12.700. Podívám se rychle kolik má peněz. Nemá tolik peněz a já se cítím hrozně a tak mlčím.

"Changkyun, stojím ti na Neklanovi." ozve se Kihyun. Dělám, že ho neslyším, skousnu si ret a pak se zhluboka nadechnu. Začne počítat peníze. "Kolik ti mám dát?" neodpovím a podám mu opatrně kartičku. Začne pokládat peníze a počítá přesnou sumu a pak mi je podá. Zvednu k němu oči a opatrně si je vezmu.

"P-P-" nadechnu se snažím se, aby se mi netřepal hlas. "P-romiň." vydechnu.

"Neomlouvej se, je to hra a máš skvělou strategii." usměje se a já se po rychlém pohledu do jeho tváře nadechnu, že něco odpovím ale pak hlavu zase sklopím.

"H-Hyung." špitnu.

"Ano, Kyunnie?" zeptá se mě opatrně.

"J-Já dám ti svojí stáj," podám mu kartičky a pak se zvednu. "j-já b-byla to sranda." rychle se ukloním a pak odnesu svoje nádobí do kuchyně.

"Kyunnie, Kihyun...rád čte myslíš, že by jsi mu mohl ukázat nějakou ze svých knih?" dojde za mnou, když skládám nádobí do myčky. Vytřeštím oči a začnu zuřivě kroutit hlavou, ale když si všimnu, jak mu opadnou koutky úsměvu a jeho výraz se trochu zesmutní, tak se leknu a přikývnu.

"D-Dobře." špitnu a dojdu ke stolu. Kihyun se na mě překvapeně podívá, zastavím se několik kroků on něj.

"K-K-Kihyun-hyung, j-já ukážu ti ně-nějakou ze svých knih." vydechnu a on se na mě podívá ještě překvapeněji a pak s úsměvem přikývne. Jdu pomalu, a když se na něj otočím přes rameno, tak jde několik kroků za mnou, což mě trochu uklidní. Zastavím se u dveří a pootevřu a pak se zarazím. Mám ho vzít dovnitř?

Všimne si mého vnitřního sporu.

"Mám počkat tady?" usměje se na mě, kývnu na něj a pak otevřu a zalezu k sobě. Rychle si ustelu postel a trochu si uklidím. Skousnu si ret. Chci, aby někdo nový vnikl do mého místa klidu? Zakroutím hlavou. Ne, tohle je moje místo, kam může jen Jooheon. Vezmu z police desky. A dojdu ke dveřím.

"J-Jaký máš rád žánr, h-hyung?" vykouknu ze dveří.

"Všechny, rád čtu celkově." usměje se na mě. Sklopím hlavu.

"Changkyun, Jooheon mi prozradil, že jsi spisovatel a zrovna jeden, kterého rád čtu." usměje se na mě. Oddechnu si, že nejsem třeba nejoblíbeněji, to by na mě vyvinulo neuvěřitelný nátlak, co kdybych se nedokázal zařadit do jeho okruhu očekávání? "Několik tvých knížek jsem už četl a jsou skvělé." znovu se na mě usměje. Z jeho úsměvu mám hřejivý pocit a uklidňuje mě. Třeba je opravdu jiný než těch pár, které Jooheon přivedl před ním. Ale to je tak 2 roky zpátky. Přikývnu a zalezu zpět do pokoje a desky vrátím a pak můj pohled padne na desky, které jsou schované v dolní polici. Sáhnu po nich. Tohle je tvorba, kterou jsem nezveřejnil. Odhaluje mojí duši do detailů, které mi nejsou příjemné a nechci, aby je četlo několik set lidí, i když pro ně to bude jen fiktivní...pro mě ne, ale pokud rád čte, třeba v tom nenajde nic jiného než jen hezký příběh. Třeba v tom nenajde mou beznaděj, můj strach a ...mojí minulost. Dojdu ke dveřím a s nádechem mu podám desky.

To be left alone || ChangkiWhere stories live. Discover now